Válečná ekonomika je na obzoru. Tedy pokud to Evropa s obranou myslí vážně

FIM-92 Stinger je protiletadlová střela, která se proslavila v Afghánistánu v boji proti ruským vrtulníkům. Nyní je opět úspěšná – tentokrát na Ukrajině. Vyráběla se od roku 1978 a poslední si americká armáda koupila v roce 2003. Její výrobce, americký Raytheon, loni znovu otevřel výrobní linku pro nejmenovaného zahraničního zákazníka (nejspíš Tchaj-wan), ale v posledních týdnech narazil na nová omezení. Šéf firmy Greg Hayes přiznal, že některé elektronické součástky už nejsou dostupné, a pokud by někdo chtěl, aby se Stinger začal znovu vyrábět, musí se upravit elektronika.

Druhá věc souvisí s globálními dodavatelskými řetězci a sankcemi: Raytheon kupoval titan na výrobu vysoce účinné hlavice této střely z Ruska, které je po Číně druhým největším světovým producentem tohoto kovu. Teď se na něj ovšem vztahují sankce. „Sehnat dnes titan na trhu není jednoduché,“ tvrdil Hayes v debatě s investory. „Na výrobu Stingeru máme omezené zásoby.“

Hodnota akcií zbrojařských firem, jako je třeba Raytheon, po ruské agresi vůči Ukrajině v únoru vystřelila nahoru. Průběh války ukazuje, že se opravdu vyplatí používat moderní zbraně, které jsou oproti ruským či postsovětským na výši. Problém je, že zásoby raket, jako je Stinger nebo protitankový Javelin, se rychle vyprazdňují i Američanům, o Evropanech ani nemluvě. A nahradit je nebo přímo plynule dodávat z výroby Ukrajincům je a bude nějakou chvíli problém.

Rusové montují do tanků čipy z ledniček. Jde o důkaz toho, jak západní sankce drtí jejich armádu i ekonomiku

16. 5. 2022 ▪ 4 min. čtení

Obranný průmysl demokratických zemí není totiž na válku připraven. A nikdo mu to nemůže mít za zlé. V uplynulých letech hlavně Evropané propadli dojmu, že válka jako řešení sporu je překonaným konceptem minulosti, a podle toho se ke zbrojařským firmám chovali. Prvním varováním byla pandemie. Radek Musil, ředitel muniční továrny Sellier & Bellot, HN popsal, jak se už během pandemie covidu jeho firma rozhodla zajistit si zásoby klíčových surovin na dva roky dopředu a že měla problém si dovézt jednu z chemikálií z Číny.

Dnes je situace ohledně dodávek ještě horší a jednotlivé státy si pečlivě hlídají, co mají doma k dispozici. V Evropě je situace o to složitější, že zdejší obranný průmysl je dost roztříštěný a místní vlády si ho poměrně žárlivě střeží. Třeba Polsko dalo i blízkým sousedům neoficiálně najevo, že ocel z jeho hutí není pro zahraniční zákazníky nyní dostupná, protože se počítá s domácí válečnou výrobou.

Ale při pohledu na průběh války a ruská zvěrstva je jasné, že se Evropa či demokratický Západ v širším pohledu musí ozbrojit. Peníze na zbraně je připravena dát Evropská unie, americký prezident Joe Biden zase tento týden podepsal zákon o půjčce a pronájmu pro Ukrajinu v hodnotě 33 miliard dolarů. 

Peníze tedy nejsou problém. Tím je dostupnost surovin, polotovarů, nedostatek odborníků a kapacita výroby, a to i v případě největších amerických zbrojařských firem. Například Lockheed Martin, vyrábějící bitevní letouny F-35, má sice pod kontrolou svůj dodavatelský řetězec, ale výrobní kapacity má firma zhruba na 150 strojů ročně. Objednávek je však teď tolik, že pokud by se třeba – teoreticky – česká vláda rozhodla si tyto stroje v budoucnu objednat, tak na ni při současné kapacitě přijde řada někdy kolem roku 2030. Jinak vzato, první stroj by do Prahy přiletěl zhruba čtyři roky poté, co by české ministerstvo obrany podepsalo závaznou objednávku. Pro kontext, české Gripeny mají skončit službu nejpozději v roce 2027.

A předběhnout ve frontě nemohou ani takoví zákazníci a blízcí spojenci, jako je Tchaj-wan. Podle agentury Reuters americká továrna koncernu BAE poslala do Tchaj-peje zprávu, že v roce 2021 objednaných 40 kusů samohybných houfnic Paladin může místo v roce 2023 dodat až o další tři roky později. Do té doby má prý objednávky na zbraně určené pro obranu Ukrajiny. Tchajwanci se tak museli začít rozhlížet jinde.

Do nového světla se tím dostává i probíhající modernizace české armády. Těžko si nyní objednávat jakékoli nové stroje či letadla, když i tak zdlouhavá vojenská výroba se bude ještě protahovat. Řešením je brát, co je k dispozici, ale zároveň si nenechat vnutit příliš staré stroje, které už léta někde parkují a jsou kanibalizovány pro provoz jiných – to je třeba případ německých bojových vozidel pěchoty Marder, která chce Berlín poslat na Ukrajinu. Ze 300 odstavených jich německé firmy zprovozní tak stovku. 

Český premiér Petr Fiala se například dohodl s kancléřem Olafem Scholzem na tom, že Německo dá Česku tanky Leopard 2 a Češi svoje postsovětské stroje T-72 pošlou na Ukrajinu. Už v roce 2016 ale čeští vojáci odmítli staré španělské Leopardy, protože ty potřebovaly poměrně zásadní modernizaci. Takže i nákup už použitých strojů může skončit průmyslovým problémem – opět, onu modernizaci musí někdo udělat.

V Evropě by určitým řešením bylo propojení výroby mnoha dosud soupeřících firem. V obranném průmyslu poměrně funguje takový druh spolupráce, že výrobci a obvykle tvrdí konkurenti jsou v zájmu získání zakázky schopni se na lecčems domluvit – například někdo dodá podvozek, jiný věž, další elektroniku. Tenhle přístup by teď pro výrobu zbraní a munice potřebovala aplikovat celá Evropa. Jenže to by musela přejít do mentálního režimu válečné ekonomiky, k němuž se už výrazně posouvají američtí výrobci, slibující prezidentu Bidenovi navýšení výrobních kapacit.

Výběr týdne

ČEZ sedí na miliardách, stát zatím tyto peníze nechce

Polostátní energetický obr vydělává více než v minulých letech a za rok 2022 vyplatí zřejmě rekordní dividendu. Politici ale ani v době rozpočtové krize na peníze firmy sáhnout zatím nechtějí. Zlevnit elektřinu může jen stát, říká šéf ČEZ Daniel Beneš. 

Google vrací do hry své chytré brýle

Věrní fanoušci Googlu mají být jako ti od Applu. Brzy si budou moci vybrat záplavu nového hardwaru včetně chytrých brýlí, které už prý nemají zákazníky děsit. 

Jednání o gigafactory v Česku váznou. Zjistili jsme, co miliardovou investici blokuje

Česko nabízí koncernu Volkswagen k vybudování obří továrny na baterie letiště Líně u Plzně. Situace s letištěm ovšem není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. 

Jak tenisky vyběhly z krize

Mladí už nekupovali tenisky jinde než na Footshopu. Pak ale přišly dvě rány po sobě a e-shop si prošel krizí. 

Klobouk z e-shopu? I to pomohlo tradičnímu Tonaku

Více než dvě století stará firma si prošla kvůli covidu tvrdým obdobím – a ani válka na Ukrajině jí moc nepomáhá. Prodejem přes internet ale Tonak oslovil mladou generaci. 

Michl. Michl? Michl!

Kdyby někomu chyběl v tomto newsletteru pohled na nového guvernéra ČNB, tak tady jsou základní očekávání od Aleše Michla a tady je vysvětleno, proč je jeho jmenování špatně.