Odborníci se shodují: Na rakovinu umírají Češi méně, nerovnosti v léčbě pacientů ale jsou

Česko se v červenci tohoto roku ujme podruhé předsednictví v Radě EU. Jedním ze stěžejních strategických bodů, kterému se bude věnovat, je i Evropský plán boje proti rakovině. Ten má mimo jiné odstranit nerovnosti v onkologické péči napříč všemi členskými zeměmi, ale také v rámci jednotlivých regionů konkrétních států. V čem spatřují čeští specialisté odlišný přístup k léčbě onkologických pacientů nyní, bylo tématem debaty u kulatého stolu, kterou uspořádaly začátkem května Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), Evropská federace farmaceutického průmyslu a asociací (EFPIA) a Zdravotnický deník.

Evropský plán boje proti rakovině pokrývá podle Kateřiny Kopečkové, zástupkyně přednostky pro vědu a výzkum Onkologické kliniky 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol, která se ujala úvodního slova, čtyři hlavní témata: prevenci, včasný záchyt, diagnostiku a léčbu, kvalitu života pacientů. Dle jejího názoru tyto oblasti v zásadě korelují s připravovaným Národním onkologickým plánem (NOP), který by měl brzy vstoupit v platnost. V obou plánech je podle jejích slov zdůrazněn význam výzkumu, digitalizace a inovací, vstupu a využití nových technologií. Kopečková dále zmínila, že v kontextu Evropského plánu boje proti rakovině probíhá i celá řada aktivit v dalších programech – například v programu „EU pro zdraví“ (EU4Health). „Jedním z plánů je vytvoření evropské sítě komplexních onkologických center a jejich zmapování. Protože jsou například rozdíly u nás, ve Francii, Bulharsku, Maďarsku. Za velmi důležitou aktivitu, která je takovým předvojem digitalizace a sdílení dat, je vytvoření ekosystému informací o pacientech se vzácnými nemocemi. A sdílení informací mezi jednotlivými poskytovateli péče a výzkumníky,“ nastiňuje budoucí možné směřování.

Plusy i minusy českého systému

Pokud jde o situaci v Česku, pak se Kopečková domnívá, že jsme z hlediska úmrtnosti, incidence i délky dožití dosáhli v onkologii viditelných pokroků. Mortalita je aktuálně srovnatelná s Německem a Nizozemskem. Je si ale vědomá regionálních rozdílností v dostupnosti onkologické péče. Upozorňuje, že „bolavým místem“ v Česku je zejména neprovázanost zdravotního a sociálního systému. Také to, že je dostupnost péče rozdílná i podle typu diagnózy či příslušnosti pacienta ke zdravotní pojišťovně. Velký problém vidí rovněž v porovnávání kvality poskytované péče. To vše se může ve výsledku podílet na odlišném přístupu k léčbě pacienta. Kopečková je přesvědčená, že na léčbě onkologických pacientů by se měly podílet multidisciplinární týmy, složené ze specialistů napříč různými medicínskými obory. Revizí by měla podle jejího názoru projít i metodika hodnocení v tom ohledu, kolik je systém ochotný platit za kvalitu života.

Z velké míry optimisticky vidí českou situaci i Jakub Dvořáček, náměstek ministra zdravotnictví. Podle něj se, pokud jde o dostupnost moderní terapie a moderních léčiv, držíme stále na dobrých místech. Aby se ale snižovala nerovnost, počítá se v Národním onkologickém plánu, který je navázán na Národní plán obnovy a Evropský plán boje proti rakovině, s významnějším rozvojem regionálních center. „Došlo k relokaci části prostředků na rozvoj vysoce specializované hematoonkologické a onkologické péče v regionech,“ uvádí s dovětkem, že onkologie a obecně prevence a screening v rámci onkologie jsou jednou z priorit českého ministerstva zdravotnictví v rámci přípravy českého předsednictví v EU.

Češky vymyslely pivo pro lidi s rakovinou. Zaujaly s ním ve světě a chtějí jej vyrábět ve velkém

12. 8. 2018 ▪ 2 min. čtení

Jednotná data i prevence pro vyšší efektivitu

Jiří Mayer, předseda České hematoonkologické společnosti ČLS JEP a přednosta Interní hematologické a onkologické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno, zastává názor, že také hematoonkologická péče v Česku vykazuje velmi slušné výsledky, přestože se nedržíme vyloženě na evropské špici. Slabinou systému, která negativně ovlivňuje tento obor, je ale podle něj skutečnost, že hematologická onkologie nebyla nikdy součástí žádného dotačního programu. Přitom infrastruktura péče v této oblasti kapacitně nestačí. Z toho důvodu je pro něj subvence do hematoonkologie nezbytná. Další problém pak vidí v nedostatečném využití získaných dat. „Zmínily se tady data a databáze. To je samostatná kapitola k intenzivní diskusi. Řada dat a databází existuje. Ale spojit konkrétního pacienta s konkrétními laboratorními výsledky, eventuálně s průběhem léčby, komplikacemi, zase tak úplně dobře nejde,“ uvádí Mayer s tím, že by byl žádoucí jednotný informační systém založený na základě přesně definovaných parametrů.

Jana Prausová, předsedkyně České onkologické společnosti a přednostka Onkologické kliniky 2. Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Motol, v českém systému jednoznačně vyzdvihuje centralizaci péče v komplexních onkologických centrech. Je si ale vědoma, že je třeba zapracovat na tom, aby se pacient dostal od praktického lékaře do centra, které mu poskytne adekvátní léčbu, včas. Z toho důvodu by i ona podpořila především digitalizaci českého zdravotnictví a vytváření multidisciplinárních týmů, kterých se budou účastnit lékaři různých odborností včetně například praktických lékařů. „Chceme-li zdokonalit, aby se lidé z periferie dostali dřív ke specializované péči, musíme také používat datovou schránku, datové prostředí a digitalizaci a propojení pracovišť,“ doporučuje Prausová. Zároveň apeluje i na provázání sociálního a zdravotního systému.

Marek Svoboda, ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně, kladně hodnotí, že se v léčbě solidních nádorů ocitáme na čtrnáctém místě mezi Švédskem a Finskem. Také on kvituje síť komplexních onkologických center. Nedostatek ale vidí v plnění preventivních programů. Rezervy vnímá i ve zdravotní gramotnosti. „Musíme ji zaměřit na skupiny obyvatel, které se pak hůře dostávají k preventivním programům,“ říká s tím, že to je ale i pole působnosti pro školství, sociální sektory a zdravotní pojišťovny. Aby se stíraly nerovnosti, je pro Svobodu rovněž zásadní mít dobře postavené indikátory kvality péče a efektivity. Aby pacient se špatnou prognózou v systému příliš dlouho nekoloval a dostal se včas k léčbě, kterou potřebuje. Z toho důvodu je třeba vytvořit cesty preferovaného onkologického pacienta napříč systémem, což už podle Svobody některé země udělaly.

Onkologické plány versus realita

Jednou stránkou věci je možné onkologické směřování, druhou pak financování léčby. Zdeněk Kabátek, ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny, ale projevil v tomto ohledu optimismus. Uvedl, že téma onkologie je prioritou nejen pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. A že mají dostatečné kompetence a nástroje, finanční rezervy, aby naplnili cíle, které se shodují s Národním onkologickým plánem. Ačkoliv potvrzuje, že roky 2020 a 2021, které ovlivnila pandemie covidu-19, systém pokřivily, přesto se to podle jeho slov nepodepsalo na péči o pacienty. „Co bylo ale pandemií postiženo, je oblast prevence. Tam skutečně došlo k poklesu objemu poskytované služby,“ vysvětluje s tím, že i když pandemie nezablokovala kapacity, ovlivnila negativně chování klientů. Na tom je nutné podle Kabátka opětovně zapracovat.

Zlepšení v onkologické péči napomáhá i personalizovaná onkologie. Ta si ale vyžaduje změnu hodnocení přínosu léčivých přípravků. Podle Reginy Demlové, přednostky Farmakologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Brno, do určité doby podle jejích slov stačila data z randomizovaných klinických studií na principu evidence-based medicine, následně pak farmakoekonomická hodnocení pro vstup léčiva na trh. To je vhodná cesta pro vysoce inovativní léčivé přípravky, léky pro vzácná onemocnění, ale nikoliv pro precizní onkologii, která je zaměřena na pacienty se specifickou charakteristikou onemocnění. Precizní medicína totiž vyžaduje data z reálné praxe. Zdrojem dat mohou být nemocniční informační systémy, zdravotní pojišťovny či Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Demlová nastiňuje, že by bylo výhodou vybudovat systém, který by umožnil sdílení dat anonymizovaných výsledků léčby konkrétních pacientů léčených určitým způsobem. Data se mohou stát podkladem pro nové typy smluv mezi zdravotními pojišťovnami a inovativními farmaceutickými společnostmi, které budou založené na sdílení rizik a platbě například na základě úspěšnosti léčby.

Pohled pacientů

Petra Adámková, předsedkyně Výboru Hlasu onkologických pacientů, kvitovala posun vnímání potřeb pacientů v posledních letech. Dostupnost informací podle ní však není optimální. Zejména nově diagnostikovaní pacienti postrádají informace o zdravotní, sociální, psychologické i následné péči. Zcela chybí průvodce pacienta systémem zdravotní péče. Pomoci mohou pacientské organizace, nicméně ne všechny onkologické diagnózy mají svou pacientskou organizaci. Hlas onkologických pacientů má proto ambici pokrýt v dohledné době všechny oblasti.

Celou diskusi o nerovném přístupu k onkologické péči si můžete poslechnout zde.