To, co se dělo s akcií ČEZ v posledních deseti dnech, má daleko k normálu. Panické výprodeje se střídaly s manickými nákupy ne kvůli vyhrocení či uklidnění energetické krize a s tím souvisejícím vývojem cen elektřiny, ale spíš podle toho, co zrovna plácnul ten který koaliční politik, ministra financí nevyjímaje. Minulou středu dopoledne tak agentura ČTK hlásila v urgentní zprávě varovná čísla: Po oznámení, že koalice chce daň z mimořádných zisků i za rok 2022, prudce klesla. PX byl před 11:00 níže o 2,5 procenta. ČEZ ztrácel šest procent. Ten den se tak burzovní index dostal na nejslabší úroveň za celý rok.

Takže druhý den index smazal velkou část svých středečních ztrát. Vzhůru ho táhly „především akcie energetické společnosti ČEZ a bank“. Jak jinak. Tyhle firmy indexu zcela dominují a současně platí, že daň z mimořádných zisků je zaměřena přímo na ně.

Oba divoké dny se přitom obchodovalo mimořádně intenzivně. Za středu a čtvrtek změnily majitele akcie ČEZ za víc než miliardu, což je vysoce nadprůměrný objem obchodů. Na vládních otočkách se tedy dalo pořádně vydělat.

Že je jakákoli informace, která se týká daně z mimořádných zisků, velice hodnotná, by mělo chápat i malé dítě, natož dospělí politici. Jestli se z „mimořádného zisku“ za letošek ukrojí 60 procent (jak bylo ve hře), nebo nic (což je aktuální verze), znamená ve výsledku mnohamiliardový rozdíl při jakékoli definici částky, která se vezme za základ, do nějž se daní standardně.

Že si to příliš neuvědomují (či ve svém pojetí transparentnosti uvědomovat nechtějí) Piráti, je smutné, ale vlastně ne tak důležité. Jejich čtyři poslanci nedokážou ve sněmovně nic příliš ovlivnit, a kdyby šlo do tuhého, zbytek koalice je ani nepotřebuje.

Když ale původní přes Twitter pirátky Olgy Richterové vyslanou informaci, že se v úterý večer lídři koaličních stran dohodli na výběru daně z mimořádných zisků už za letošek, potvrdí šéf vládních lidovců a vicepremiér Marian Jurečka, jde do tuhého. To už investoři musí brát zcela vážně a potenciál akcie ČEZ přehodnotit. Vždyť tato prohlášení ladila i s návrhem rozpočtu, který poslal ministr financí do sněmovny. Výsledkem byl propad kurzu. Když se pak koalice rozhodla, že retroaktivitu riskovat nebude, akcie šla nahoru. Následné brblání Pirátů, že oni by chtěli danit už letos, nehrálo velkou roli.

Kdo během paniky nakupoval, měl dobré nervy a správný odhad. Možná také důvěru v Ústavní soud, tedy v to, že retroaktivní daň přes něj neprojde. Ale třeba i nějaké informace navíc. To je těžko prokazatelné, využití takových informací by však bylo nelegální. Trhem ale kolují drby o tom, že vše čisté nebylo.

Explicitně je, trochu paradoxně, vyslovil ekonomický novinář (a také influencer), který má za sebou obvinění z manipulace kurzem akcií O2, za což musel zaplatit milionovou pokutu. „Byt v EKO tymu poradcu premiera musi byt mega vynosny. Uz nekolik mesicu si hraji s kurzotvornymi informacemi, lita to nahoru, dolu,“ napsal  Miroslav Motejlek, muž, který před spuštěním vlastního projektu například řídil reportéry ve veřejnoprávním rozhlase či vedl ekonomickou rubriku časopisu Týden.

Dohled nad kapitálovým trhem hraje mrtvého brouka (pokuta pro Motejlka byla ojedinělá, za dalším zásahem proti insider tradingu musíme až do roku 2005 a i tuhle poměrně jasnou kauzu ČNB dokázala prohrát). Jako skoro vždy v Česku tak vše pravděpodobně zůstane jen v rovině spekulací a podezření. Ale i ty otravují atmosféru a snižují důvěru v burzu. Což je něco, co by pravicovým politikům mělo zatraceně vadit. Vždyť moderní ekonomika ji potřebuje, pokud tedy nechceme, aby všechny úspěšné start-upy skoupili bohatí jednotlivci či zahraniční fondy a aby rozvoj firem stál jen na úvěrování. Bez výkonného férově regulovaného kapitálového trhu také těžko lze dělat udržitelnou důchodovou reformu. To vše přece současná vládní garnitura chce, a tak by neměla burzu podminovávat.

Ne že by boty vládních politiků byly bezprecedentní. Když byl Andrej Babiš ve funkci ministra financí pár týdnů, napadlo ho, že by svou image vylepšil tím, že vytáhne víc peněz z ČEZ. A tak v rozhovoru HN řekl, že chce, aby skupina ČEZ vyplatila celý loňský zisk akcionářům. Šlo o radikální změnu, do té doby bylo běžné, že ČEZ dával na dividendu jen něco přes polovinu toho, co vydělal.

Autor tohoto textu byl u vzniku článku, který o plánech Babiše informoval, jako vedoucí domácího ekonomického zpravodajství Hospodářských novin. Z první ruky tedy může dosvědčit, jak úzkostlivě se s informací od ministra financí a místopředsedy vlády zacházelo. Šlo o zásadní zprávu mířící na titulní stranu pondělního vydání, vědělo o ní tedy vedení novin. Dál ale už jen autoři. A ti měli například povoleno volat analytikům a získávat jejich komentáře až po pátečním uzavření burzy. Právě proto, aby se z dotazu, třebaže záměrně nekonkrétního, někdo nedovtípil a nezkusil náznak zpeněžit rychlým zadáním burzovního příkazu.

Když v pondělí článek vyšel, očekávání se potvrdila: akcie šla prudce – o pět procent! – nahoru. Ovšem vzhledem k tomu, že noviny vycházejí brzy ráno a agentury z nich zásadní zprávy vytahují ještě v noci, měli kurzotvornou informaci všichni v jednu dobu. Z novin ji také nikdo nezneužil, což potvrdilo i (opět ojedinělé) šetření ČNB. To však nebyla zásluha Babiše, který jako obvykle rychleji mluvil, než myslel.

Se současnými tanečky kolem mimořádné daně má osm let stará příhoda společné i to, že netradiční záměr politika vyšuměl. Babiš nakonec návrh, aby ČEZ poslal celý zisk na dividendu, ani nepodal, ač na to měl jako šéf ministerstva vykonávající majetková práva ke státnímu podílu formálně právo (realita je však v případě ČEZ vždy složitější).

Je nesporné, že Babišův plán i jeho opuštění neměly tak dalekosáhlý dopad jako retroaktivní zdanění. Vyšší dividendu investoři obvykle vítají, zvlášť v případě polostátního molochu, jehož zahraniční investice končily vesměs fiaskem. Ale pořád je to méně drastický krok než „nadměrný“ zisk z velké části a hlavně nenávratně de facto zabavit.

O co vážnější dopady zdanění bank či ČEZ má, o to by měli být politici opatrnější. A též všichni kolem nich. Na osobní zodpovědnost a čestnost se přitom nedá spoléhat, Důležitá jsou i přísná organizační opatření pokrývající třeba i činnost poradců.

Nezdá se ale, že by si to dnešní mocní uvědomovali. Premiér Fiala jen zkritizoval koaliční kolegy. Ti prý mluvili o ještě neschválené věci, „což s sebou přineslo nedorozumění, ze kterých nemám radost,“ uvedl pro HN předseda vlády.

Ministerstvo financí na dotazy, jaká poučení z posledního vývoje vyvodilo, odpovědělo vágními frázemi typu ministerstvo „se obecně snaží být ve své komunikaci maximálně konzervativní a vyvarovat se zveřejňování jakýchkoliv citlivých kurzotvorných informací, které by mohly způsobit nestabilitu na kapitálových trzích“. Úřad se pochlubil, že „v prvotních konzultacích o návrhu windfall tax byly odmazány sazby daně, dotčené sektory a další klíčové parametry, dokud nebyl finální návrh schválen, a dodalo, že ke komunikační střídmosti nabádá i další resorty zapojené do vyjednávání, dotazy ohledně poradců ale nechalo bez odpovědi. Úřad vlády pro jistotu na dotazy nereagoval vůbec.

To není dobré znamení. Tím spíš, že vláda má v úmyslu vykoupit významné konvenční elektrárny v Česku, což těžko půjde bez „znárodnění“ ČEZ. A informace o tom, za jakých podmínek se taková nebývalá operace uskuteční, nabídne takové příležitosti k výnosným obchodům, že vedle toho budou obchody vyvolané zvěstmi o zdanění vypadat jako akce příštipkářů.

Výběr týdne

WFT? Co to kruci je?

Daň z mimořádných zisků nehýbe jen burzou. Z bank zní pochopitelně ostrá kritika. Šéfové bank mluví o trestu za dobré hospodaření či tvrdí, že „windfall (mimořádný zisk) v bankách neexistuje“. Ve vzduchu je ale otázka: Jsou si banky opravdu jisté, že je k nim daň z mimořádných zisků nespravedlivá?

Brání se i „olejáři“: Když budeme platit mimořádnou daň, nezbude na investice do navýšení výroby nafty, varuje šéf Orlen Unipetrolu.

Rozbor konstrukce daně i dění kolem ní pak komentátorku HN Julii Hrstkovou přivedly k otázce WFT, nebo WTF? a k závěru, že daň z mimořádných zisků ministr financí vymyslel mimořádně špatně. Tenhle příběh se ve sněmovně může ještě pořádně zamotat. 

ODS loteriím rozumí. Až moc

Vedle zoufalých pokusů o záplatování děravé státní kasy jakýmikoli způsoby se velice zvláštně vnímá nápad snížit daně provozovatelům loterií. Tedy především Sazce. Návrh předložil parlamentní matador Marek Benda, a má dokonce na své straně ministra financí Zbyňka Stanjuru (oba ODS). Co za tím je a kolik by stát tratil?

Apple, Facebook a bitva o peníze 

Tento týden byl ve znamení výsledků velkých technologických firem, Googlu, Microsoftu či Facebooku, tedy pardon, společnosti Meta. Jejich výsledky ukazují, že americká a světová ekonomika nezažívají zářivé období. V takovém prostředí je motivace ukousnout rivalovi něco z příjmů o to větší. Apple jde proti Facebooku i dalším sociálním sítím hodně tvrdě. 

Berňák databáze sledující a „plošně rybařící“

Bez toho, aby to vzbudilo větší rozruch, dostala finanční správa nové pravomoci. Může nyní vstupovat do databáze shromažďující data z technických kontrol vozidel. Hrozí, že berňák bude informace o možných provinilcích plošně vyhledávat bez veřejné kontroly?

Zakleté regiony a ochromené lázně

Žádný jiný region u nás a v okolních zemích nechudne tak rychle jako Karlovarsko a Ústecko. Propad je to přitom velmi dlouhodobý. V tomto světle je čtení rozhovoru o dopadech  energetické krize na lázeňství, už beztak zasažené zmizením lukrativní ruské klientely, ještě pochmurnější, ale o to důležitější. Jaké scénáře na zimu a jaro má ředitel významné lázeňské firmy?

Kdo tu zbude po krizi?

Drahé energie donutily řadu rodinných firem klást si otázky, na jaké měli dřív myšlenky jen pesimisté. Počet podnikatelů, kteří se obávají, že za současných podmínek nepřežijí déle než dva roky, je znepokojivý. 

Velký přehled dotací, které můžete získat na úspory energií

Dopadu drahých energií se však dá do značné míry čelit. A není nutné vše financovat z vlastní kapsy. Přehled o tom, kolik peněz lze na jednotlivá opatření získat – a to jak u rodinných, tak bytových domů –, získáte díky podrobné infografice ve speciálu HN.

Porcování červeného býka

Na konci minulého týdne zemřel zakladatel značky Red Bull a zdaleka nejbohatší Rakušan Dietrich Mateschit. Co se s majetkem za 700 miliard korun nyní stane?

Vesničko má satelitní

A na závěr ochutnávka z Víkendu HN. Investice do bydlení jsou pro většinu lidí ty největší, jaké v životě udělají. Takže se opravdu hodí znát podmínky v místech, kde se staví nejvíc. Přečtěte si proto, jak se žije v obci, kde developerovi povolili stavět stovky domů a nic za to nechtěli, i které vesnice kolem Prahy se nafoukly nejvíc.