Sklenice může být poloprázdná nebo poloplná, záleží na úhlu pohledu, praví staré moudro. Vzpomněl jsem si na něj, když jsem mluvil s Jiřím Šedivým, šéfem Evropské obranné agentury a jedním z mála českých účastníků Světového ekonomického fóra v Davosu, které se odehrálo tento týden.
„Společenství, které se v Davosu schází, je velmi specifické. Je to hlavně ten typ lidí, kteří v krizi hledají příležitost a přemýšlí strategicky o budoucnosti,“ reagoval Šedivý na otázku, zda v debatách na fóru zaznamenal nějakou skepsi či obavy z budoucnosti. „Problémy se tu pojmenovávají a diskutuje se o nich, ale všechno je vedeno snahou postavit se jim a navrhovat řešení, nikoliv dávat hlavu do písku. Loni tu byli lidé v šoku z války na Ukrajině, teď hledají způsoby, jak Ukrajinu podpořit.“
Samozřejmě, ruská válka na Ukrajině nebylo jediné téma, které se na desítkách panelů a večírků v Davosu diskutovalo. Velký důraz se kladl na moderní technologie a jejich využití například při boji proti následkům klimatické změny a při zavádění zelené, tedy udržitelné ekonomiky. Ostatně, do Davosu nakonec dorazila i švédská environmentalistka Greta Thunbergová, kterou ještě den předtím museli policisté vynést z německé vesnice Lützerath, kterou se snaží aktivisté bránit před zničením, protože musí ustoupit těžbě uhlí.
Musí to být nepochybně zajímavé jít debatovat o klimatické změně s šéfy firem a politiky, z nichž většina přiletěla do Švýcarska soukromými letadly a z letiště se nechali do horského střediska dovézt každý vlastním automobilem. Jak zjistila organizace Greenpeace, během loňského květnového Světového ekonomického fóra parkovalo na okolních letištích 1040 soukromých tryskáčů, přičemž toto je při přepočtu na osobu jeden z ekologicky nejhorších způsobů cestování. Více než polovina z těchto letů byla na vzdálenost menší než 750 kilometrů – čili podle Greenpeace mohly být snadno nahrazeny vlakem. Mají takto konající lidé opravdu přemýšlet o budoucnosti planety, ptá se Greenpeace?
Než mě obviníte z ekologického aktivismu, tak se podívejte, jak se o nových, zelených technologiích informuje v Česku, jak lidé na několika místech nedávno odmítli například větrné elektrárny, jak se zelenými technologiemi v čase energetické krize zachází český průmysl a jak se na ně dívají země, na nichž je česká ekonomika závislá. Česko není úplně v čele zásadní proměny, kterou evropská i světová ekonomika prožívá. „Můj nástupce či nástupkyně tu v roce 2045 vyhlásí, že Německo se stalo bezuhlíkovou ekonomikou,“ řekl ve svém vystoupení v Davosu německý kancléř Olaf Scholz.
Mimochodem, zajímavé debaty se v této souvislosti neodehrávají jen v Davosu. Think-tank Prague Security Studies Institute zorganizoval právě tento týden diskusi nad závěry několika studií, jejichž společným jmenovatelem je sledování dezinformací spojených s programem Green Deal, který má ozelenit evropskou ekonomiku. Vyplynulo z ní, že v Česku se o Green Dealu v drtivé většině nemluví ve veřejném prostoru jako o příležitosti, neříkají se fakta a neuvádějí možnosti, jaké třeba mají firmy pro financování programů. Například čtyřicet procent Čechů se potkalo s řetězovými e-maily, které šíří bludy a nepravdy kolem zelené dohody. Naprosto převládá – a to i mezi firmami – negativní pohled, který vychází z klasického pojetí: když o něčem nic nevím, tak se toho logicky bojím. Dřív to byli třeba migranti, dnes je to až mytický Green Deal.
Řešení? Téma zelené budoucnosti si musí osvojit političtí lídři a tlačit ho do veřejného prostoru, jinak to s ním dopadne podobně jako s českým vztahem k Evropské unii. Debatu kolem něj kdysi naprosto zdominoval euroskeptik Václav Klaus, a jak se ukazuje, potáhne se to s českou společností ještě léta, i když za pokrok, který Česko v posledních desetiletích udělalo, vděčíme do velké míry právě našemu členství v unii.
Co mohou mezitím dělat firmy, když jejich šéfové nejezdí do Davosu, aby viděli, kam se debata na nejvyšší úrovni světové ekonomiky posouvá? Třeba připravovat se na ESG reporting, tedy reportování nefinančních aspektů, jako je uhlíková stopa nebo dětská práce, které se letos rozjede a bude nastavovat hlavně sektorové standardy v odvětvích klíčových pro proměnu ekonomiky jako je energetika, zemědělství nebo doprava. Povinnost dělat tyto reporty padne na firmy s více než 250 zaměstnanci až v roce 2025. Jak se nedávno shodli experti při debatě HN, krátkodobě se může firmám přechod na udržitelnost prodražit, časem na tom ale vydělají.
Výběr týdne
Nákupy podle nových pravidel
Nový spotřebitelský zákon zkracuje záruky a krotí slevy. Obchodníci to označují za nejvýznamnější změnu za poslední desetiletí. Jak se mu obchody přizpůsobují?
AlzaBoxy do každé vesnice?
Alza ulovila další firmu do své sítě. Zboží z tisíce e-shopů bude nově k dispozici v AlzaBoxech. Firma chce, aby se čím dál oblíbenější boxy staly součástí běžné infrastruktury obcí.
Bitva o český hokej a stovky milionů
Zájmy miliardářů a sázkových kanceláří, ale i mistrovství světa jsou ve hře, kterou rozehrál nový šéf hokejového svazu Alois Hadamczik.
Poraženými prezidentských voleb jsou větrníky
Neúspěšná referenda o stavbě větrných elektráren ukázala, že ani při energetické krizi Češi nechtějí tento zdroj elektřiny.
Zdražení hypoték dostává domácnosti do potíží
Problémy se splácením mají ti, kteří už před lety jeli tzv. na krev. Doléhají na ně nejen vyšší splátky, ale také násobně vyšší ceny energií. Podle expertů je to časovaná bomba.
Mít auta začne být luxus i pro firmy, budou je sdílet
Náklady na auta začnou firmy nutit k tomu, aby je sdílely. Podle Štefana Majtána z leasingové firmy Arval je to nevyhnutelná a blízká budoucnost.
