Češi jezdí v průměru 16 let starým autem. Katastrofa, důkaz kvality, nebo statistická hříčka?

Výrazné zvyšování průměrného stáří osobních automobilů v ČR stále pokračuje – takový je titulek tiskové zprávy Svazu dovozců automobilů, která varuje (jako již tradičně) před zastaráváním vozového parku. „Stáří provozovaných vozidel má významný vliv na počet zraněných a usmrcených při dopravních nehodách a na znečišťování ovzduší,“ píše se na závěr zmíněného sdělení. Zní to dramaticky, ale jsme na tom opravdu tak špatně?

Začněme tím výrazným zvyšování stáří – ano, za poslední tři roky se průměr u osobních aut zvýšil přesně o rok: konkrétně ze 14,93 na 15,93 roku. Tato hodnota bude za hodně dlouhou dobu rekordní, přiznám se, že se mi nepodařilo z veřejně dostupných údajů dohledat vyšší číslo. Na druhou stranu – v rozmezí 13 až 15 let se u průměrného stáří aut pohybujeme nejméně poslední dvě dekády, takže jde spíše o určité vybočení ze zažitého standardu.

Svůj vliv na pomalejší obnovu vozového parku mají bezesporu stále doznívající problémy s nedostatkem potřebných komponent – například čipů – a záseky v dodavatelských řetězcích, což ve výsledku vede k dlouhým čekacím dobám na nová auta. Rok dodání 2024 není v současné době u oblíbených modelů ničím výjimečným. Také proto se v Česku loni registrovalo nejméně nových aut od roku 2013.

MADE IN CZECH-O-SLOVAKIA

Autoland uprostřed Evropy. Češi i Slováci drtí svět v počtu vyrobených aut

18. 1. 2023 ▪ 5 min. čtení

Podobná situace je také u ojetin. S výjimkou covidového roku 2020 jich v Česku přibylo nejméně za posledních sedm let. Ano, dovážená auta z druhé ruky často nebývají nejmladší, také jejich průměrné stáří pozvolna roste, a loni dosáhlo necelých 11 roků. To je ovšem stále méně než celkový průměr, což znamená, že i (často) proklínané ojetiny pomáhají tuzemský vozový park omlazovat.

Jak to tedy vypadá na západ od našich hranic, odkud hvězdy bazarů zpravidla pocházejí? Podle ACEA, tedy Evropské asociace výrobců automobilů, se ve čtyřech nejlidnatějších zemích Evropské unie pohybuje průměrné stáří osobních aut mezi 10 a 13 a půl lety. Jistě, existují vzorové trhy jako třeba bohaté Lucembursko se sedmiapůlletými auty, na druhé straně pak máme Řecko s průměrným stářím 17 let. Zajímavé ale je, že stárnutí není jen českým specifikem, pozvolna se podle ACEA zvyšuje průměrný věk automobilů v celé unii. A zároveň ve všech zemích za posledních pět let aut přibylo. Ano, včetně těch, které se snaží prezentovat jako ty, kde už přece vlastní auto není k životu vůbec potřeba. To znamená, že se všichni chováme tak nějak podobně.

Takže zpátky k tomu děsivému číslu 16 let. Je to hodně, nebo málo? Tak schválně – jak staré je vaše auto? Jestli jich máte víc, tak to, kterým najezdíte největší porci kilometrů. Žádná příležitostná nákupní taška nebo tahač břemen na chalupě. Méně než 16? A co rodiče? Děti? Sourozenci? Kamarádi? Kolegové? Kolik z nich absolvuje nejvyšší podíl svých cest károu vyrobenou před rokem 2007? Bezesporu by bylo zajímavé dát dohromady velká data o průměrných nájezdech ze stanic technické kontroly a spárovat je se stářím automobilů.

Mimochodem – rok 2007. To už není žádný pravěk, nemluvíme tu o Favoritech, Feliciích, Escortech a podobně. Tahle auta už musela třeba splňovat emisní normu Euro 4. To je ta, díky které už dostanete pro vjezd do velkých německých měst zelenou plaketu. Tedy žádného žlutého nebo oranžového smraďocha, ale hezkou voňavou zelenou. Rok 2007 – to už jste si bez problémů mohli dopřát šest airbagů, klimatizaci, elektronické stahování okýnek, tempomat, případně si doplňte dle libosti jiný z prvků výbavy, bez kterého se dnes neobejdete. A rozhodně nešlo o libůstku pro luxusní segment.

Jinými slovy – 16 let staré auto už není žádný předpotopní vrak, a pokud dobře slouží – byť třeba v roli nákupní tašky nebo chalupářského dříče –, není nejmenší důvod se ho zbavovat a měnit za nové. Jejich majitelé to vědí, a protože se chovají ekonomicky, tak si své starší vozy – dokud jim to dává smysl – drží.

A jak je to s těmi mrtvými při nehodách a znečištěním ovzduší? V roce 2022 zemřelo na českých silnicích nejméně lidí od roku 1961, kdy policie začala vést souhrnné statistiky, uvedlo policejní prezidium. A podle Českého hydrometeorologického ústavu byl „rok 2022 z hlediska kvality ovzduší příznivý, podobně jako předešlé roky 2020 a 2021“.

Výběr týdne

Nahoru a dolů? Ne, říká radní Kubelková

Nemá smysl teď zvyšovat úrokové sazby, abychom je brzy zase snižovali – právě takový názor zastává členka bankovní rady Karina Kubelková. V rozhovoru pro Hospodářské noviny také očekává, že lidé sice poznají pokles reálných příjmů, ale hospodářský pokles nebude nijak citelný. 

Jak vyzrát na zákaz spotů

Zastánci spotových tarifů, zakládajících se na denním vývoji tržních cen energií, přišli s nápadem, jak domácnostem umožnit uzavírat smlouvy s dodavateli ještě v průběhu letošního roku. Stát totiž po dobu platnosti cenových stropů uzavírání spotových kontraktů pro nové zákazníky zakázal, ačkoliv v současnosti mohou být výhodné.

Nové daně pro hazard

Loni v říjnu poslanec ODS Marek Benda překvapil návrhem výrazně snížit daně společnosti Sazka miliardáře Karla Komárka. Politický harcovník ho po tlaku koaličních partnerů stáhl, na ministerstvu financí ale nyní vzniká jiný materiál, který může řádně zamíchat rozložením sil mezi kapitány domácího hazardu. Pod tlakem se ocitají zejména miliardáři Marek Dospiva, vládce Penty a její sázkové skupiny Fortuna, král českých kasin Leon Tsoukernik či berounští majitelé bohaté sázkové jedničky Tipsport. Naopak ministerstvo se drží záměru ulevit druhému nejbohatšímu Čechovi Karlu Komárkovi a jeho Sazce. 

Produktivita podle Applu

Největší technologické firmy světa teď jedna po druhé oznamují propouštění a brzdí práce na revolučních projektech, z nichž v dohledné době nepotečou žádné peníze. Bublina splaskla, hlásí zahraniční média. Snižování stavů už oznámili čtyři z pěti digitálních obrů, pátý se ale navzdory ochlazení na trhu stále drží. Apple, výrobce iPhonů a další elektroniky s nakousnutým jablkem v logu, přitom podle investorů těží z opatrnějšího náboru za covidu i škudlení na zaměstnaneckých benefitech. 

Hubáčkův životní obchod

Na české poměry obří energetický obchod má nečekaného vítěze. Čtyři paroplynové elektrárny ve Velké Británii společnosti InterGen, kterých se zbavuje český uhlobaron Pavel Tykač a jeho čínští společníci, kupuje třiapadesátiletý finančník a majitel skupiny Creditas Pavel Hubáček. Původem olomoucký byznysmen se značně konzervativním investičním profilem tímto svým životním obchodem definitivně vstupuje do velkého mezinárodního byznysu.