Když sektorovou daň neumí vláda, nastoupí ČNB. Vezme bankám jen pár miliard, zato každoročně

Jsou čtvrtky, kdy se na ČNB upírá pozornost „ekonomického národa“. Weby i zpravodajské televize od rána rozebírají, k jaké změně sazeb se schyluje, a následně analyzují, jak významný krok radní udělali, co v ekonomice způsobí a jak ho guvernér zdůvodnil. Některé čtvrtky radní národní banky mění nastavení podmínek pro hypotéky či kapitálové přirážky bank, to už s menším humbukem.

A zbytek z dvaapadesáti čtvrtků v roce se od pravidelné – na jiný než předposlední pracovní den týdne se přesouvají výjimečně – každotýdenní schůze sedmi radních nečeká nic. Vrchní patro národní banky v takové dny řeší interní agendu a schvaluje rozhodnutí, o nichž se veřejnost dozví pramálo, případně – třeba když jde o vylepšení příjmu guvernéra a jeho kolegů – až s velkým zpožděním. Ale i v takový obyčejný čtvrtek umí ČNB překvapit. Tak jako tento čtvrtek, kdy vytáhla ze zaprášeného arzenálu nástroj, o kterém jste nejspíš nikdy neslyšeli, a pokud náhodou ano, měli jste za to, že je dávno překonaný a nedůležitý. Tvrdila to o něm ostatně sama ČNB. Jde o povinné minimální rezervy, které včera radní rovnou zdvojnásobili. Jak výjimečná je to událost, ukazuje fakt, že naposledy s výší rezerv ČNB hýbala před čtvrtstoletím. Proč je měnila teď? A proč skok hned na dvojnásobek?