Od číšníka k hoteliérovi. Jak Jaroslav Svoboda buduje síť desítek hotelů v Praze i v zahraničí

Praha má víc hotelů než Vídeň, přestože sem přijíždí méně turistů. A konkurence dál sílí, mimo jiné kvůli platformám jako Airbnb. Trh je přesycený, tlak na ceny obrovský. Navíc po covidu rostou ceny ubytování pomaleji než na Západě. Uspět v pražském hotelnictví tak dnes vyžaduje víc než jen hezkou budovu a recepci. Jak na to, popisuje Jaroslav Svoboda, zakladatel a majitel Czech Inn Hotels, největšího českého hotelového řetězce. Během dvou dekád vybudoval síť 28 hotelů, převážně v Praze. Patří mezi ně například The Grand Mark, Don Giovanni nebo Grand Hotel Prague Towers.

V rozhovoru mluví o plánované expanzi do zahraničí, o tom, jak řídit hotely pomocí dat, proč hosté stále preferují osobní kontakt na recepci a proč dává přednost smysluplnému růstu před honbou za prestiží. Popisuje také proměnu českého hotelnictví, varuje před chybami nováčků v oboru a vysvětluje, proč by měl stát začít brát cestovní ruch jako strategickou součást ekonomiky.

Pamatujete si na chvíli, kdy vám došlo, že už nejste jen číšník, ale podnikatel, který nese odpovědnost za zaměstnance i hosty?

Začínal jsem na začátku 90. let jako číšník v pražské Demínce, kam chodili vinohradští umělci na kávu, panovala tam skvělá atmosféra. Učil jsem se od zkušených číšníků a kuchařů. Postupně jsem prošel různými pozicemi, chtěl se učit, růst. Později jako manažer jsem si už uvědomoval, že nesu odpovědnost. Za lidi, za výsledky. Když jsem pak po roce 2000 začal podnikat, bylo to hlavně proto, že mi nevyhovovala práce v korporacích. Nelíbilo se mi, že o ka­riérním růstu často rozhodovala třeba jazyková vybavenost, a ne výsledek. Podnikání mě naučilo, že klíčem je zákazník. Ne to, co si myslím já, ale co vnímá on jako kvalitu.