Česko a ekonomika: unikátní schopnost vyrábět a druhá pozice v regionu za Rakouskem. Jak to bude ale dál?

Pokud bychom měli rychle a jednoduše říci, jaká je pozice české ekonomiky ve střední a východní Evropě, odpověď je snadná: ta druhá za Rakouskem. V porovnání s dalšími státy regionu by šlo ještě dodat: o řadu příček před Maďarskem, Slovenskem nebo Polskem. Platí to prakticky u všech světových indexů, které vyspělost a ekonomickou sílu téměř dvou set států světa hodnotí.

Vysoká schopnost vyrábět

Průmyslové a exportně orientované Česko si třeba už řadu let drží pozici sedmé nejvíce vyspělé ekonomiky světa v mezinárodně uznávaném indexu komplexity (Observatory of Economic Complexity). Ten připravuje instituce Growth Lab při Harvardově Kennedy School, kterou založil ekonom Ricardo Hausmann. Vysoká pozice české ekonomiky v žebříčku je odůvodněná širokou schopností vyrábět a exportovat. Jinými slovy, pokud jako zákazník hledám firmu s technologiemi a dovedností „něco“ vyrobit, najdu ji pravděpodobně v Česku.

Za 25 let se v tomto žebříčku Česko posunulo z 15. místa o osm příček dopředu a drží se na sedmém místě už deset let. Na úplném vrcholu žebříčku OEC stojí Japonsko, Tchaj-wan, Švýcarsko, Jižní Korea a Německo. Před Českem je na šestém místě Rakousko. To navíc v od roku 2014 v komplexitě poskočilo z 11. místa.

Komentář

Evropě chybí inovace: Jak v českém ekosystému přetavit vědecké úspěchy v hmatatelné výsledky

10. 4. 2025 ▪ 5 min. čtení

Při pohledu zpátky připomeňme, že v roce 2000 byl českým premiérem Miloš Zeman (ČSSD), jenž vládl ve shodě s hlavní opoziční stranou ODS pod vedením Václava Klause. Politikem s nímž je spojena masivní privatizace a ekonomická transformace 90. let, která ukončila éru státního plánování a vlastnictví.

Česká ekonomika byla na přelomu tisíciletí stále ještě založena na energeticky náročném těžkém průmyslu a zpracovatelském průmyslu, který vyráběl spíše méně sofistikované produkty. Technologické firmy jako třeba Seznam nebo Avast, jež založili podnikatelé, jejichž bohatství nestálo na privatizaci státních podniků, v roce 2000 existovaly pouhé čtyři a dva roky. Česko také teprve mělo před sebou boom spojený s automobilovým průmyslem. Trvalo ještě pět let, než japonská automobilka Toyota rozjela v Kolíně výrobu aut. O rok později se v Nošovicích na Frýdecko-Místecku přidala továrna korejského Hyundai vybudovaná díky historicky největší investiční pobídce ve výši téměř pět miliard korun.

Ale především, Česko nebylo členem Evropské unie, kam vstoupilo až v roce 2004. Nevyužívalo tedy plně výhod volného trhu a také přísun investičních dotací, které výrazně podpořily rozvoj infrastruktury i modernizaci tuzemského průmyslu.

Montovna, nebo high-tech?

Má Česko po více než 30 letech kapitalismu – tedy za dobu, kdy se v jiné době od konce 19. století do začátku první světové války (1914) vytvořil základ domácího průmyslu – stále postavení montovny, nebo už se stalo inovační ekonomikou? Jednoduchá odpověď by byla „tak napůl“.

Zmíněný index OEC hodnotí v rámci celkové pozice, kde je Česko sedmé, také kritéria týkající se výsledků výzkumu. V nich je země až na 44. místě (před čtvrtstoletím byla na 55. místě). Sousední Rakousko je na 12. místě, když za poslední dekádu poskočilo o osm míst nahoru. Například Slovensko je ale až 80. V tomto podkritériu hodnotícím množství citovaných výstupů, mezinárodní vědeckou spolupráci a strategičnost výzkumu se před Česko dostalo i Maďarsko, a to na 30. místě (Poláci jsou na 33. místě). Nikoli však proto, že tyto země na vědu a výzkum (VaV) vydávají v poměru k HDP víc peněz, ale spíše díky větší efektivitě vynaložených prostředků.

Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) šlo na tento pro udržení konkurenceschopnosti ekonomiky klíčový faktor předloni téměř 140 miliard korun. Nárůst oproti předcovidovému roku 2019, kdy to bylo necelých 112 miliard, je však spojený jen s výdaji na mzdy. Téměř dvě třetiny investic na vědu a výzkum připadá na firmy. Zahraniční zdroje, především z EU, tvoří necelých šest procent. Výdaje také ovlivňuje inflace.

Celkově Česko na vědu a výzkum nedává úplně málo. Opět je hned za Rakouskem, kde jde do VaV více než tři procenta HDP. V případě Česka je to 1,8 procenta. Hned po Rakousku je Česko i největším přihlašovatelem patentů. 

Dalším důležitým ukazatelem inovační ekonomiky je podíl takzvaného high-tech zboží na celkovém vývozu. U Česka je to podle ČSÚ desetina exportu (v roce 2023 šlo o zboží za 460 miliard korun). Do těchto vývozů se podle mezinárodních kódů počítají farmaceutické výrobky, počítačové a telekomunikační produkty, vědecké, medicínské a optické přístroje. Nebo třeba letadla a díly do nich. Vývoz high-tech služeb spojených hlavně se softwarem a ICT službami byl v roce 2023 něco přes 180 miliard korun.

Za samotné licence to ale bylo necelých pět miliard korun. Poslední větší příjem z licencí mířil do Česka z patentů profesora Antonína Holého týkajících se léků na HIV, za něž platila americká farmaceutická společnost Gilead Sciences. Jejich příjemcem byl Ústav organické chemie a biochemie v pražských Dejvicích. Díky těmto patentům získal ústav během dvaceti let přes 20 miliard korun. Je to ale velká výjimka.

Česko má ovšem významný podíl takzvané medium high-tech produkce, kam patří velká část českého strojírenství v čele s automotive, stroji všech typů a elektrických zařízení. Jen loni to bylo zboží za 2,2 miliardy korun.

Navíc podle dat Eurostatu, jenž má v metodice širší pojetí high-tech výroby než ČSÚ, byl podíl Česka v roce 2022 přes 45 miliard eur (asi bilion korun). Od roku 2004 se tento objem zvýšil pětkrát. Z řady příběhů firem, které přinášejí Hospodářské noviny, je navíc vidět stále silnější snaha českých podnikatelů o vlastní produkt. Podobně jako o akvizice mířící často do západní Evropy, Kanady nebo USA. Klíčovým problémem české ekonomiky přesto nadále zůstává nízká přidaná hodnota. Až na Rakousko to bohužel v rámci EU zatím platí pro většinu „východních“ členských států.  

Česko má inovační potenciál

Inovační potenciál Česka je ale stále poměrně vysoký. Minimálně podle Global Innovation Index, jenž na základě 80 kritérií připravuje s OSN spojená Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO). Z celkem 133 států skončilo Česko na 30. místě. Jediný stát v regionu před námi bylo na 17. místě Rakousko.

Například Slovensko, Maďarsko a Polsko v indexu výrazně táhnou dolů kritéria spojená s hodnocením institucí, regulacemi a kvalitou podnikatelského prostředí. Žádná z těchto zemí se dokonce neumístila v první padesátce. Nejhorší ze sedmi oblastí, jež Global Innovation Index hodnotí, byla sofistikovanost trhu (market sophistication). Zahrnuje hlavně možnost financování start-upů, rizikový kapitál a dostupnost domácích úvěrů pro rozvoj inovací. Česko skončilo na 85. místě jako nejhorší ze všech zemí střední a východní Evropy.

Rostoucí síla českého kapitálu

V české ekonomice mají stále klíčový význam zahraniční vlastníci, jejichž podíl na produkci průmyslu je více než poloviční. Jejich celkový podíl na tuzemské ekonomice je přibližně 42 procent. Největší podíl v regionu (52 procent) je podle statistik podíl zahraničních vlastníků u Slovenska, které je také nejvíce závislé na automobilovém průmyslu. U Maďarska je podíl podobný jako u Česka. U Rakouska je to třetina.

Podle statistik ČNB od vzniku republiky do konce roku 2023 do Česka přišlo na investicích 201,1 miliardy eur, tedy při dnešním kurzu asi 4,9 bilionu korun. Jde jednak o přímé investice (99,3 miliardy eur), ale i další reinvestované peníze existujících firem.

Roste ale i síla českého kapitálu, který sám investuje v zahraničí. Podle poslední World Investment Report (připravuje organizace UNCTAD pod OSN) firmy se sídlem v Česku v letech 2018 až 2023 investovaly v zahraničí přes 36 miliard dolarů, tedy téměř 750 miliard korun. Pro srovnání, za stejnou dobu přitekly do Česka investice v objemu necelých 57 miliard dolarů (asi 1,2 bilionu korun).

Česko se v přílivu zahraničních investic nemůže rovnat téměř čtyřikrát lidnatějšímu Polsku. To za stejnou dobu přilákalo zahraniční investice za 134 miliard dolarů. V objemu investic v zahraničí ale byly polské firmy o třetinu méně aktivní.

Nejhůře si ve střední Evropě vede v těchto statistikách Slovensko – přilákalo 6,7 miliardy dolarů zahraničních investic, slovenské firmy investovaly jen 1,5 miliardy dolarů. Tedy 24krát méně než české.