Česko a Green Deal: Hlavně se zelenou vaničkou nevylít zdárně rostoucí dítě

Prakticky po celé dvacetiletí, co je Česko členem Evropské unie, se od části politiků i podnikatelů ozývá volání, aby český průmysl nebyl až moc závislý na společném trhu. Na něj totiž míří zhruba 80 procent vyvezeného zboží, což přináší vedle výhod i rizika. Ta obnažuje každé zaváhání evropské ekonomiky, především pak zpomalení růstu sousedního Německa, a důraz na hledání nových trhů se tak periodicky vrací a roste.

O otvírání dveří do mimoevropských (a zhusta autoritáři ovládaných zemí) se snažili bývalí prezidenti Václav Klaus i Miloš Zeman, ale i když dohromady strávili na Pražském hradě dvacet let, výsledky se ve statistice zahraničního obchodu nijak výrazně neprojevily.

O jediný významnější pokles podílu EU na českém exportu se „zasloužil“ brexit, jinak je přes všechny strategie ministerstva průmyslu a obchodu zkoušející trefit prioritní země či pokusy o ekonomickou diplomacii mimo Evropu podíl společného trhu víceméně stabilní.

Nečekanou cestu, jak český export diverzifikovat, však trochu paradoxně nabízí trend, který se dnes často považuje za riziko – případně dokonce zhoubu – pro český průmysl a od kterého se politici napříč politickým spektrem ve snaze trefit voličskou poptávku snaží urputně distancovat.