Prakticky po celé dvacetiletí, co je Česko členem Evropské unie, se od části politiků i podnikatelů ozývá volání, aby český průmysl nebyl až moc závislý na společném trhu. Na něj totiž míří zhruba 80 procent vyvezeného zboží, což přináší vedle výhod i rizika. Ta obnažuje každé zaváhání evropské ekonomiky, především pak zpomalení růstu sousedního Německa, a důraz na hledání nových trhů se tak periodicky vrací a roste.
O otvírání dveří do mimoevropských (a zhusta autoritáři ovládaných zemí) se snažili bývalí prezidenti Václav Klaus i Miloš Zeman, ale i když dohromady strávili na Pražském hradě dvacet let, výsledky se ve statistice zahraničního obchodu nijak výrazně neprojevily.
O jediný významnější pokles podílu EU na českém exportu se „zasloužil“ brexit, jinak je přes všechny strategie ministerstva průmyslu a obchodu zkoušející trefit prioritní země či pokusy o ekonomickou diplomacii mimo Evropu podíl společného trhu víceméně stabilní.
Nečekanou cestu, jak český export diverzifikovat, však trochu paradoxně nabízí trend, který se dnes často považuje za riziko – případně dokonce zhoubu – pro český průmysl a od kterého se politici napříč politickým spektrem ve snaze trefit voličskou poptávku snaží urputně distancovat.
Co se dočtete dál
- Co je silnou stránkou českého průmyslu.
- Jaké produkty se dobře prodávají v jihovýchodní Asii.
- Proč Green Deal hájí miliardář, jehož byznys zdražení energií vyvolané dekarbonizací ovlivňuje negativně.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
