Prakticky po celé dvacetiletí, co je Česko členem Evropské unie, se od části politiků i podnikatelů ozývá volání, aby český průmysl nebyl až moc závislý na společném trhu. Na něj totiž míří zhruba 80 procent vyvezeného zboží, což přináší vedle výhod i rizika. Ta obnažuje každé zaváhání evropské ekonomiky, především pak zpomalení růstu sousedního Německa, a důraz na hledání nových trhů se tak periodicky vrací a roste.

O otvírání dveří do mimoevropských (a zhusta autoritáři ovládaných zemí) se snažili bývalí prezidenti Václav Klaus i Miloš Zeman, ale i když dohromady strávili na Pražském hradě dvacet let, výsledky se ve statistice zahraničního obchodu nijak výrazně neprojevily.

O jediný významnější pokles podílu EU na českém exportu se „zasloužil“ brexit, jinak je přes všechny strategie ministerstva průmyslu a obchodu zkoušející trefit prioritní země či pokusy o ekonomickou diplomacii mimo Evropu podíl společného trhu víceméně stabilní.

Nečekanou cestu, jak český export diverzifikovat, však trochu paradoxně nabízí trend, který se dnes často považuje za riziko – případně dokonce zhoubu – pro český průmysl a od kterého se politici napříč politickým spektrem ve snaze trefit voličskou poptávku snaží urputně distancovat.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Co je silnou stránkou českého průmyslu.
  • Jaké produkty se dobře prodávají v jihovýchodní Asii.
  • Proč Green Deal hájí miliardář, jehož byznys zdražení energií vyvolané dekarbonizací ovlivňuje negativně.
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se