Ekonomika jede, spálená zem už nedoutná, hrajme ligu mistrů. Demagogie se dostává mimo stupnici

Klíčovou součástí předvolebního boje je odnepaměti ekonomika. Kdo se chce u moci udržet, zdůrazňuje, v jak dobré kondici hospodářství země je, a pokud náhodou není, že brzy bude.  Kdo se chce k moci prodrat, zdůrazňuje slabé stránky, které se najdou snad v jakékoli fázi ekonomického cyklu, a voličům slibuje, že až bude u moci, budou se mít líp. Soustředit se na to, co ovlivňuje kapsu voliče, se vyplácí obzvlášť v době, kdy se kola hospodářského růstu zadrhnou.

Na začátku devadesátých let tak outsider Bill Clinton využil recese a nesplněné sliby o nezvyšování daní a jasně převálcoval favorizovaného George Bushe staršího, který přitom byl ověnčen vavříny získanými nečekaně hladkým a z hlediska Američanů bezbolestným vítězstvím nad Saddámem Husajnem. Že si Clintonův tým příležitost plynoucí z dočasného zakolísání amerického růstu uvědomoval, ukazuje legendární heslo z jeho volebního štábu: Je to o ekonomice, hlupáku!