Ztracený daňový ráj. Vsadit vše na monackou kartu se může vymstít, samotná změna rezidence nemusí stačit

Země s nízkou mírou zdanění, jako jsou Spojené arabské emiráty, Katar či Monacké knížectví, lákají lidi s vysokým příjmem získat tam daňové rezidentství. To však neznamená, že jim automaticky zaniká povinnost platit daně v Česku. Té se zbavit je velmi obtížné, upozorňuje David Krch, daňový poradce a partner ve společnosti Havel & Partners. „Jednou z podmínek, jejíž splnění v praxi činí potíže, je to, že daná osoba nesmí mít v České republice k dispozici byt, u kterého lze usuzovat, že má v úmyslu se v něm trvale zdržovat,“ varuje. Spolu se Štěpánem Lacinou, partnerem společnosti Accredio, která se zabývá správou majetku, hovoří o nejčastějších chybách, kterých se třeba sportovci a další Češi usídlení v takových zemích dopouštějí. Mohou mít následky v podobě daňového doměrku, nebo dokonce i trestní sankce.

Co přesně znamená pojem daňové rezidentství? Mění se automaticky pouhým přesunem bydliště do jiného státu?

David Krch (D. K.): Daňové rezidentství neznamená nic jiného, než že máte povinnost zdaňovat celosvětové příjmy. Když jste například daňovým rezidentem České republiky, daníte je v ČR podle našeho zákona o daních z příjmů. Získat daňové rezidentství v jiném státě můžete, pokud naplníte jeho podmínky, to ale neznamená, že vám zanikne to původní. V případě, že se člověk přesouvá ze státu do státu, velmi často mu vznikne takzvané duální rezidentství. Potenciálně má povinnost zdaňovat své příjmy ve dvou státech. K řešení tohoto problému slouží mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění, podle kterých se určí, která země má právo danou osobu považovat za svého daňového rezidenta, a ta druhá to musí respektovat. Problém nastává v situacích, kdy dva státy mezi sebou smlouvu uzavřenou nemají.