Lidé mají pocit, že když si odpočinou, něco jim uteče. Učíme je tohle myšlení změnit

Vystudovala dvě vysoké školy, má doktorát z aplikované fyziky, působila v Akademii věd ČR, nakonec ale Andrea Dudaško našla svou životní roli v profesi koučky. Se zakladatelkou výcvikového centra NLPmind jsme si povídali nejen o zákrutách její profesní cesty, ale především o tom, jak ve firmě správně řídit lidi, o rozdílech mezi manažery a lídry, a probrali třeba i to, jestli se dá lídrovství naučit.

Jak se člověk z našlápnuté vědecké dráhy dostane ke koučování a k práci s lidskou myslí?

Bylo tam několik kariérních veletočů. V Akademii věd to bylo super, moc mě to bavilo. Dělala jsem zajímavé grantové projekty, učila jsem, zavedla jsem dokonce na naší fakultě vlastní předměty, které se tam vyučují doposud. Měla jsem opravdu hezky našlápnuto. Jenže jsem vyhořela. Mohl za to mix mého nízkého sebevědomí a špičkového prostředí, ve kterém jsem se pohybovala. Byla jsem obklopena skvělými vědci, jezdila na konference a trápila se, že všichni ti padesátiletí nebo sedmdesátiletí profesoři toho vědí nesrovnatelně více než já ve svých dvaceti letech. V kombinaci s perfekcionismem, který jsem tehdy v sobě měla, to vytvořilo nebezpečný koktejl. Hrozně mě frustrovalo, že nevím dost. Pak navíc přišla roztržka s šéfem laboratoře a já jsem ji v mladické nerozvážnosti neuměla řešit jinak, než že jsem odešla. Místo vědecké kariéry jsem zamířila nejprve do korporátu a následně kývla na příležitost začít pracovat ve start-upu v Indii. A tam přišla ostrá srážka s realitou manažerského řízení.