České školství rozdíly nesmazává, ale prohlubuje. Proč si desítky tisíc dětí nesou životní zátěž rodičů?

Na střední škole sice měla možnost udělat si maturitu, ale raději se rozhodla studium ukončit výučním listem, aby mohla co nejdříve nastoupit do práce a finančně pomoct své mámě samoživitelce. Ve škole nikdy nechodila na žádné kroužky, nejezdila na tábory a nikdy nebyla na rodinné dovolené. Když jednou chtěla jet na lyžařský kurz, musela si na to její máma půjčit a dluh pak dlouho splácela. Dnes je Bára (redakce její totožnost zná, ale rozhodla se ji nezveřejnit) žijící na Ostravsku sama maminkou samoživitelkou s dcerou, která letos nastupuje do první třídy základní školy. I Bára nyní naráží na podobnou situaci jako její matka: jak skloubit práci a péči o dítě. A trápí ji, že situace, kterou sama zažívala v dětství, se zase začíná opakovat. „Bojím se, že dceři nebudu moci zaplatit kroužky a výlety, nebo se kvůli tomu budu muset zadlužit. A mám strach, že kvůli tomu bude v kolektivu outsiderem. Třeba i proto, že si nemůžeme dovolit značkové oblečení,“ říká mladá žena pracující v call centru.

Podobné příběhy nejsou v Česku nijak výjimečné. Podle analýzy projektu Neviditelní, který se již šest let snaží zvýšit povědomí o znevýhodněných skupinách lidí, vyrůstá v naší zemi zhruba 300 tisíc dětí, které si z rodiny nesou znevýhodnění ovlivňující jejich vzdělání, budoucí práci i příjmy. Tuhle životní zátěž pak přenáší i na své potomky. Rozbít tento začarovaný kruh není snadné, pro budoucnost celého Česka je to ale klíčové. Problémy, s nimiž se potýkají děti ze znevýhodněného prostředí, nejsou jen jejich soukromým trápením. Mají negativní vliv na celou společnost a stojí nejen velké peníze, ale ohrožují třeba i sociální důvěru a soudržnost.