Českou ekonomiku čeká po roce 2027 výrazná změna způsobu, jakým bude čerpat evropské peníze. Dosavadní systém založený na množství jednotlivých fondů a proplácení konkrétních nákladů má vystřídat model, v němž budou společně řešeny kohezní politika, zemědělství, bezpečnost či další evropské priority. Změny, které Česko čekají, probírali experti na diskusním setkání, pořádaném týdeníkem Ekonom.
Revolucí nového systému jsou podle Kláry Kracíkové, ředitelky odboru strategického rámce fondů EU z Národního orgánu pro koordinaci na ministerstvu pro místní rozvoj, především dvě změny. Kromě zmíněného sloučení dosud samostatných dotačních oblastí do jednoho celku je podstatná i změna samotné logiky financování. Dosavadní model byl založen na takzvaných reálných nákladech. Žadatel realizoval projekt, předložil faktury a při splnění pravidel mu byly náklady proplaceny. Nový systém má mnohem více fungovat na principu výkonu.
Stát například předem stanoví, že chce během určitého období modernizovat pět tisíc škol. Klíčovým údajem pak nebude objem předložených faktur, ale skutečnost, zda byl stanovený výsledek dosažen.
Konec „cukrování“?
Jedním z výrazů, které v debatě zaznívaly opakovaně, bylo „cukrování“. Dosavadní systém se podle Kracíkové často snažil rozdělit podporu mezi co největší počet oblastí a příjemců. Výsledkem bylo právě takzvané cukrování, tedy široká nabídka podpor, ale zároveň omezené prostředky na jednotlivé priority. Nové období by mělo tento přístup změnit. Pokud bude evropských peněz méně a současně bude více oblastí, které se o ně budou ucházet, nebude možné podporovat všechno.
Viceprezident Hospodářské komory Milan Sedláček v diskusi upozornil, že podnikatelé zatím neznají odpovědi na řadu praktických otázek, o nichž se bude rozhodovat až v dalších měsících. Jedním z hlavních požadavků podnikatelské sféry je přitom jednoduchost. Podle Sedláčka se v průběhu let na žadatele nabalovala další a další pravidla. Každé jednotlivé pravidlo sice podle něj může mít své opodstatnění, problém však vzniká jejich kumulací. Pokud se systém stane natolik složitým, že podnik potřebuje specializovaného poradce i u relativně jednoduchého projektu, část evropských peněz se může spotřebovat na administraci místo investic.
Diskuse se stočila i k problematice měst a obcí, které budou v novém období čelit dvojímu tlaku. Na jedné straně se učí pracovat s milníky, což si již vyzkoušely u Národního plánu obnovy, na straně druhé narážejí na neexistenci dlouhodobé státní koncepce.
Výkonná ředitelka kanceláře Svazu měst a obcí ČR Radka Vladyková upozorňuje, že samosprávy nakonec absorbují drtivou většinu celospolečenských výzev, od zvládnutí nárazových migračních vln (jako v případě konfliktu na Ukrajině) až po budování infrastruktury. Stát však městům stále nedává jasnou odpověď na otázku, kam vlastně směřuje.
Zemědělce čeká nejtěžší období od vstupu do EU, peněz z Bruselu ubude
Dalším úskalím je alespoň částečný přechod od nevratných dotací k návratným finančním nástrojům, tedy úvěrům či zárukám, s kterými se od roku 2028 počítá. Samosprávy totiž podléhají omezením, vyplývajícím ze zákona o rozpočtových pravidlech a odpovědnosti, která obsahují limity zadlužení.
V situaci, kdy stát na obce přenáší nové povinnosti bez finančního krytí (například financování nepedagogických pracovníků ve školství), nemohou podle Vladykové starostové jít „na hranu žiletky“ a brát si dlouhodobé úvěry. Navíc hrozí, že obří infrastrukturní projekty typu dálnic či železnic vyčerpají přímé dotace a na obce zbudou pouze úvěrové nástroje.
Je třeba stanovit priority
Podle účastníků debaty musí Česká republika každopádně nejprve rozhodnout, čeho chce v příštích letech dosáhnout. Vladyková upozorňuje, že města a obce potřebují znát strategii státu, aby na ni mohly navázat vlastní investice. Podle Petra Zahradníka, ekonomického experta ze společnosti BeePartner, by se měla česká ekonomika soustředit na tři oblasti. Za prvé na transformaci zpracovatelského průmyslu směrem k vyšší produktivitě a vyšší přidané hodnotě. Za druhé na radikální přestavbu přenosové a distribuční sítě, která dodnes odpovídá zastaralému modelu založenému z 60 procent na uhlí a z 30 procent na jádře. Za třetí je podle něj třeba prioritizovat dokončení páteřních propojení dopravní infrastruktury. Z pohledu obcí přidává Vladyková dvě další oblasti: cestovní ruch a lokální ekonomiku. Česká republika podle ní stále nevyužívá plně svůj potenciál v cestovním ruchu a měla by podporovat také vznik pracovních příležitostí přímo v regionech.
Budoucnost evropského financování bude každopádně do značné míry záviset na změně mentality. Méně důležitá bude otázka, kolik peněz se podaří „vyčerpat“. Důležitější bude, co se za ně podaří změnit.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit






