Před zavřenou továrnou na pneumatiky Fate na předměstí Buenos Aires drží hlídku její bývalí zaměstnanci. Podnik letos v únoru po více než osmi desetiletích skončil a o práci přišlo 920 lidí. Rodrigo Ambrosio tu strávil třiadvacet let. Teď bere, co přijde: maluje byty, jezdí pro Uber. „Jiná práce není. Ropa? Těžba? Ty moc pracovních míst nevytvářejí,“ řekl reportérům z Financial Times. Odborový předák Alejandro Crespo situaci popisuje ještě ostřeji: „Je to epidemie zavírání továren. Tuhle vládu výroba vůbec nezajímá.“
Stejná vláda podává stejný příběh jako úspěch. „Je dobře, že ta továrna zavřela,“ uvedl ministr deregulace Federico Sturzenegger, jeden z architektů liberalizačních reforem. Podle něj firma desítky let tlačila na politiky, aby ji chránili před zahraniční konkurencí, a Argentinci kvůli tomu platili za pneumatiky násobně víc.
Co se dočtete dál
- Co se Mileiovi podařilo a jakou cenu za to Argentina platí.
- Proč lepší ekonomická čísla nemusí znamenat lepší život.
- Jak reformy mění práci a příjmy Argentinců.
- Kde Argentina hledá nové zdroje prosperity.
- Jak vypadá nový hospodářský model a jaké jsou jeho slabiny.
- Co rozhodne o úspěchu další fáze reforem.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace











