Zájem lidí o programování s nástupem pandemie roste. Lidé si uvědomují, že pokud chtějí obstát v on-line světě, musí se učit. Strach z toho, co bude, až vláda přestane držet ekonomiku nad vodou, proto stále více lidí žene do rekvalifikačních kurzů. Hlásí se kuchaři, číšníci a ve velké míře lidé z automobilového průmyslu. Na dračku jdou v posledních týdnech podle knihkupců i učebnice. Zdá se, že kdo nyní zaspí, bude mít po konci pandemie problém, neboť ekonomika už nebude nikdy vypadat stejně jako před ní.

"Skutečně nás překvapilo obrovské množství přihlášek do kurzů od lidí z automobilového průmyslu a navázaných odvětví," říká Jana Večerková, jež je zakladatelkou Coding Bootcamp Praha, který ocenila americká univerzita MIT i Evropská komise. Před krizí se podle ní do kurzů hlásili lidé, kteří často už měli nějaké zkušenosti a kolem programování se pohybovali, letos už se hlásí ale i lidé, kteří o programování skoro nic nevědí a ani nemají pořádně představu, jak by měli vůbec efektivně začít a co k úspěchu potřebují.

S Janou Večerkovou jsme se proto v rozhovoru bavili o tom, jak se stát programátorem, co a kde se naučit nebo o jakou si říct mzdu. A pokud má někdo podnikavého ducha, dozví se, kam jít se startupovým nápadem a kde na něj sehnat peníze. Večerková pomohla vzniknout či stála sama u zrodu řady start-upů. Poslední v podobě Brikkappu umožňuje vyhledávat investiční příležitosti na trhu nemovitostí po celém světě.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Minulý týden jsme vydali článek, jak se stát programátorem. Množství ohlasů nám naznačilo, že zájem o rekvalifikaci na programátora roste. Je to skutečně tak?

Už v době před pandemií byl o programování velký zájem. Bohužel jsme kvůli velké poptávce museli některé zájemce o naše kurzy odmítat už tehdy. Byli to ale většinou lidé, kteří měli představu, co programování obnáší, třeba si to doma sami zkoušeli. Aktuálně je ale situace taková, že se do kurzů hlásí i ti, kteří se o programování nikdy předtím nezajímali. Takže ano, zájem opravdu velmi roste.

Motivace těchto lidí bude pravděpodobně hlavně ekonomická…

Lidé se bojí, že jejich dovednosti nejsou na takové úrovni, aby mohli obstát v on-line světě dlouhodobě. A pandemie to jen umocňuje. Dopady krize už sami pociťují a vědí, že zatím to vláda drží ekonomickými opatřeními, ale až podpora skončí, některá odvětví už se do situace před koronavirem nevrátí. Například nás skutečně překvapilo obrovské množství přihlášek do kurzů od lidí z automobilového průmyslu a navázaných odvětví.

Podle čeho by se ale měli rozhodnout, jestli je programování skutečně cesta pro ně, aby nešli po hlavě do něčeho, co je připraví o hodně času, a ve výsledku jim to nic nepřinese?

Důležité je, aby si úplně na začátku ozkoušeli, jestli je to bude bavit. Když k nám přijde někdo, kdo o programování opravdu vůbec nic neví, nabídneme mu účast v bezplatném workshopu, kde si může úplné základy programování během dvou hodin osahat. Pokud zjistí, že ho to baví, odkážeme ho na on-line platformy, kde si může zdarma programování zkoušet. Nejčastěji doporučujeme freeCodeCamp, kde se lze učit základy Javascriptu. A pokud člověku nadšení zůstane, tak teprve potom by se měl hlásit do rekvalifikačního kurzu. Naše kurzy jsou tříměsíční a je to každodenní výuka.

Úplné začátečníky tedy odkazujete na Javascript. Když se bavím s lidmi z vašeho oboru, často doporučují začít s Javou. Proč jste se rozhodli studenty učit právě Javascript?

Učit primárně Javascript jsme se rozhodli kvůli jeho popularitě, a také kvůli tomu, že už je dlouho etablovaný. Existují velké komunity, kde lze najít pomoc. Když půjde student třeba na fórum Stack Overflow, má jako začátečník takřka jistotu, že tam najde řešení svého problému, neboť jej před ním hledaly už tisíce programátorů.

To vše se přece dá říct i o Javě, to je též časem osvědčený jazyk s velkou komunitou…

Osobně si myslím, že začínat s Javou je pro začátečníka složitější. Javascript je v současnosti nejuniverzálnější jazyk pro vývoj webových aplikací a je používán ve víceméně všech webových projektech. Javascript umět musíte, bez něj se neobejdete. Co se týče dalších jazyků, sledujeme jejich popularitu i z pohledu pracovních nabídek. A aktuálně jsou v Česku nejžádanější Javascript, PHP a Python. Obecně ale platí, že když se člověk dobře naučí jeden programovací jazyk, nebude mít problém naučit se relativně rychle i nějaký další.

Musím mít pro zvládnutí jazyka i jiné hůře ovlivnitelné předpoklady, než je nadšení, třeba dobrou znalost matematiky? Musí být člověk dobrý matematik, aby byl dobrým programátorem?

Tady musíte rozlišovat dvě věci. Jsou takzvaní frontendoví a backendoví programátoři. Ti první určitě být dobrými matematiky nepotřebují. Nedává jim to zásadní výhodu. Jsou to lidé, kteří typicky pečují o to, jak webové stránky vypadají z pohledu koncového uživatele, například různé interaktivní funkce. U beckendových programátorů, kteří typicky pracují s databázemi a daty, už je ale analytické a abstraktní myšlení výhodou. Pozorujeme to u našich studentů v tom, že se rychleji učí. Neznamená to ale, že to bez matematiky nejde.

Kdo jsou vaši studenti? Jsou to hlavně mladí lidé, nebo se vám hlásí i lidé ve středním věku?

Nejtypičtější skupinou jsou lidé ve věku mezi 26 a 30 lety. Nejčastěji vystudovali vysokou školu netechnického zaměření a po škole někde pár let pracovali. Měli jsme ale i mnoho ještě mladších lidí, kteří vyšli střední školu, rozhodli se udělat si kurz programování a posléze si našli dobře placenou práci, takže pak už ani nešli na vysokou školu. A z té druhé strany jsou to lidé mezi 40 a 45 lety, kteří se rozhodli změnit svou kariéru. Třeba teď jsme tu měli člověka právě z automobilky, který měl rodinu, děti a rozhodl se změnit kariéru a také se mu to podařilo, sehnal dobrou práci. Jinak je to ale profesně namixované, jsou tu kuchaři, číšníci, lidé z marketingu i právníci.

Je programování vůbec zaměstnáním na celý život, měli by o tom tak lidé přemýšlet? Vždyť to musí být časem hrozně vyčerpávající neustále se učit a dostávat do hlavy kvanta informací…

Mí kolegové začínali s programováním už jako děti v osmi lidech, kdy si přizpůsobovali různé hry. Dnes jim je přes třicet a pořád je programovat baví. Takže věřím, že to může být práce na celý život, i když záleží také určitě na firmě, ve které pracujete, a jestli vám to nezprotiví.

Programátor potřebuje být v nastavení, že se chce učit nové věci a dál se rozvíjet. Bez toho to nejde, a proto je to i důležité kritérium u přijímacího řízení do našich kurzů. Díváme se, jestli to člověk bere jako výhodu daného zaměstnání, nebo ho to naopak děsí.

Dobře, už vím, co čekat, mám nadšení, naučil jsem se výborně Javascript, jsem rozhodnutý učit se celý život. Porvou se o mě firmy?

Budou o vás mít velký zájem, pokud se dokážete i dobře prezentovat. Znalost programování je jen jedna část, důležité je, aby uchazeč o práci zapadal do týmu lidsky a také aby dokázal být samostatný. Pro firmu juniorní programátor není jen náklad do výše jeho mzdy, ale jako náklad se počítá i s tím, jak moc se mu bude muset věnovat seniorní pracovník. A třeba i jen dvacet procent času při mzdách seniorních programátorů je pro firmu podstatný náklad. Máme ale zkušenost, že náboráři se sami ozývají a hledají aktivně právě i lidi na juniorní pozice.

O jakou mzdu si jako juniorní programátor můžu říct?

Nástupní mzdy se pohybují od 35 do 40 tisíc korun hrubého. Lze se dostat i na vyšší částky, je to ale vykoupené tím, že firma očekává vyšší samostatnost a rychlejší rozvoj dovedností. My našim studentům doporučujeme, aby do šesti až devíti měsíců od absolvování kurzu upřednostňovali nabídku s nižší mzdou a větším mentoringem ze strany právě seniorního pracovníka. V začátku kariéry je důležitější nabírat zkušenosti než několik tisícikorun navíc ke mzdě.

Co když nechci jít do zaměstnání, ale dostal jsem nápad na nějakou zajímavou aplikaci a přišel jsem k vám do kurzu, abych se naučil, jak ji zrealizovat. Je to dobrý plán?

V druhé polovině kurzu se pracuje na týmovém projektu. Dobrá strategie je proto si v jeho rámci ověřit základní funkcionalitu nápadu. Je ideální získat pro svou myšlenku ostatní a není to tak těžké. To se ale bavíme o projektu, který má třeba pomoci při ucházení se o zaměstnání.

Pokud jde skutečně o startupový nápad, pak první rada je najít si k sobě seniorního programátora. V jednom člověku vytvořit něco tak komplexního je velmi obtížné. Následně je také potřeba přemýšlet, jestli aplikace dokáže rychle vydělávat, a pokud ne, tak kde najít investora.

Komu bych si teda měl jít říct o peníze?

Jako první krok doporučuji přihlásit se na nějakou startupovou soutěž, neboť je to dobrý tréning už pro samotnou prezentaci dané aplikace. I když to může být klidně stresující zážitek, protože budete muset pořád něco vysvětlovat, jak co funguje, pomůže vám to získat hroší kůži, kterou budete potřebovat do budoucna. Dá vám to i komplexnější pohled, uvidíte své dílo i z té druhé – uživatelské strany. A pokud budete mít štěstí, můžete na investora narazit už tam. Jinak tím dalším krokem je jednoduše vygooglit, kdo se v Česku zabývá investicemi do start-upů, a takové potenciální investory obeslat s prezentací.

Jaká je šance, že mi můj nápad na dané soutěži někdo ukradne?

To bývá častá obava, ale myslím, že většinou zcela zbytečná. Nevím o tom, že by se to někdy stalo. Z prezentace nepochytíte, jak ten váš nápad celý funguje. A pokud by to bylo možné, tak to znamená, že váš nápad nebo ta aplikace je velmi jednoduchá, a pak už jej ale někdo v nějaké podobě určitě realizoval. Navíc lidé na těchto soutěžích mají vlastní projekty, nesedí tam s tím, že si řeknou, támhle ten nápad je skvělý, všeho necháme, jdeme ho okopírovat. Sami jsme šli s jedním nápadem do takové soutěže, kdy jsme neměli prakticky ještě ani vůbec nic vyvinutého, a nestalo se, že by nám ho někdo vzal.

Nedávno jste rozjela start-up Brikkapp, který funguje jako vyhledávač investičních příležitostí do nemovitostí. Jak ten nápad vznikl a jaké byly první kroky jeho realizace?

Nápad vznikl v bootcampu, kdy jádrový tým Brikkappu na úplném začátku tvořili právě mí kolegové odsud. To byla velká výhoda, neboť jsme se znali, věděli, co od sebe očekávat. Z mé zkušenosti řada start-upů zkrachuje na tom, že jejich zakladatelé mají časem rozdílné představy o budoucím rozvoji.  

Když radíte hledat investory na internetu, kde jste vygooglili toho vašeho?

Popravdě jsme měli štěstí. Byli jsme aktivní na startupových soutěžích, díky čemuž o nás vyšel článek v jednom médiu, a na základě něho a asi i renomé, které už díky bootcampu máme, se přímo na nás obrátil soukromý investor. To se moc nestává, tak jsme si ze začátku mysleli, jestli to není spíš legrace. Jak se ale ukázalo, nabídka byla naprosto seriózní, a tak jsme se domluvili. Takže jsme díky tomu úplně přeskočili fázi, kdy bychom museli investory sami aktivně hledat.