Finančník Jakub Skryja není typem investora, který by neustále sledoval vývoj cen akcií a spekuloval na krátkodobé výkyvy kurzů. Právě naopak – investiční horizont fondu Vault, který spravuje v rámci investiční společnosti Art of Finance, je dlouhodobý. „Pokud firma splňuje všechna naše kritéria, ať už ohledně očekávaného výnosu do budoucna či kvalitního managementu, tak nemáme důvod ji prodávat. To znamená, že investiční horizont je klidně pět až deset let,“ říká Skryja v rozhovoru pro HN.

Mezi podílníky fondu, který vznikl teprve před necelým rokem a půl, patří takzvaní kvalifikovaní investoři, zejména z řad fyzických osob. Minimální investice činí jeden milion korun. Významnou část svých úspor má ve fondu i samotný Skryja a také jeho dva kolegové. „Jinak si to ani nedokážeme představit. Je to náš byznys, a proto máme ve fondu peníze stejně jako naši investoři,“ podotýká. Aktuálně činí hodnota aktiv fondu okolo 300 milionů korun. Na začátku roku 2020 přitom začínal s částkou přibližně desetkrát nižší.

HN: Hodnoty burzovních indexů se pohybují na rekordech či blízko nich. Hlavně v posledních měsících se objevují hlasy, že ceny akcií, hlavně pak v USA, jsou příliš vysoko či že se na trhu vytvořila bublina. Je tomu tak podle vás?

V médiích se o bublinách píše nejen poslední měsíce, ale již několik let. Pořád někdo straší, že se někde tvoří bublina. Trhy se pohybují kolem nových maxim, protože dlouhodobě rostou. To, že jsou na rekordech nebo blízko nich, není nic zvláštního, to je běžné. Na druhou stranu přiznávám, že v některých sektorech se bubliny tvořit mohou, jde například o některé technologické firmy bez zisků. Ale neřekl bych, že celý trh je v bublině. Často se o ní mluví v souvislosti s valuacemi (oceněním). To je ale relativní pojem. Máme velmi nízké úrokové sazby, a tím pádem si akciový trh vyšší valuační násobky zaslouží.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek
Související

HN: Váš fond je mladý, vznikl teprve loni na začátku roku, tedy těsně před propady trhů, které způsobil nástup pandemie. Byla to pro vás zkouška ohněm?

Otevřít si fond dva měsíce před covidem, jenž je velkou ekonomickou událostí, asi nebyl zpětně nejlepší nápad, ale nikdo to nečekal. Určitě to byla zkouška ohněm a jsem za ni rád. Na jednu stranu jsme v únoru začali investovat, tedy těsně v předvečer pandemie, a to se negativně projevilo na hodnotě portfolia. Na druhou stranu investoři k nám přicházeli postupně. Ne všichni s námi byli od začátku. Největší část z nich přišla přímo v pandemii. Takže v březnu, dubnu a květnu jsme zainvestovali další peníze, z hlediska cen akcií v pravý čas.

HN: Jak jste reagovali loni během února a března? Přeskupili jste portfolio? Nakoupili jste například jiné akcie, než jste měli původně v plánu?

Je to tak. Sestavili jsme portfolio ještě před covidem. Během propadů se naskytla obrovská příležitost nakoupit akcie řady firem, které jsme měli již zanalyzované nebo jsme je sledovali, ale nechtěli jsme je koupit, protože nám z hlediska očekávané výnosnosti do budoucna nepřišly atraktivní. Ale v covidu se dalo nakoupit naprosto všechno s úžasnou slevou. I takové firmy jako Google, Booking Holdings, Compass Group či další lídři ve svých odvětvích. Přetočili jsme původní portfolio do akcií firem, které nám nabídly vysoký očekávaný výnos do budoucna. A jedná se o kvalitní firmy.

HN: Na jaké akcie jste se zaměřili? Technologie, či více hodnotové tituly?

Zde bych chtěl zmínit, jakou máme investiční strategii. Snažíme se investovat do dvou typů firem. Prvním jsou firmy, jako je Google, což jsou lídři s velkým tržním podílem, s velkou ziskovostí a s vysokou návratností na investovaný kapitál. To je jádro našeho portfolia. Do takovýchto akcií dáváme větší část peněz. Každá jednotlivá firma nám musí poskytovat vyšší očekávaný výnos, než nabízí průměr trhu. A druhá část firem v našem portfoliu jsou firmy, které jsou také kvalitní, ale nejedná se o naprosté lídry. Dalo by se říct, že jde o firmy, kde k vedoucímu postavení ještě něco chybí. Například daná firma působí ve více cyklickém odvětví nebo je část podniku komoditní. Do takovýchto firem investujeme jenom tehdy, pokud nám nabízí významně vyšší potenciál k zhodnocení. U lídrů se díváme na očekávané zhodnocení kolem osmi až 10 procent. Ale u společností z druhého ranku spíš kolem 12, 15 či až 20 procent ročně. Jde o firmy, kde valuační diskont je tak velký, že je cena neodolatelná. Samozřejmě má to vždy své důvody, v covidu byly například některé z těchto firem více zasažené.

Jakub Skryja

Přes 10 let zkušeností ve finančním sektoru, zejména ve správě akciových a dluhopisových investic. Pracoval osm let v investiční skupině Verdi Capital, kde měl na starosti tvorbu a nastavení celkové investiční strategie skupiny do veřejně obchodovaných akcií a dluhopisů. Dále vedl tým analytiků a spolupracoval na investičně poradenských mandátech pro významné české podnikatele.

Dříve pracoval na pozici asistenta auditora v PwC Audit, s.r.o., kde se zaměřoval na analýzu finančních výkazů českých a mezinárodních společností z nemovitostního a finančního sektoru.

Jakub Skryja vystudoval matematické inženýrství na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT.

HN: Jaký máte horizont, po který hodláte držet jednotlivé akcie?

Trochu se to liší, tedy lídři vs. ta druhá skupina akcií. U lídrů je náš investiční horizont delší. Pokud firma splňuje všechna naše kritéria, ať už ohledně očekávaného výnosu do budoucna či kvalitního managementu, tak nemáme důvod firmu prodávat. To znamená, že investiční horizont je klidně pět až deset let. Ke změně přistupujeme jen tehdy, pokud podnik přestává kritéria splňovat. U těch druhých firem je náš investiční horizont obecně kratší. To plyne z toho, že očekáváme uzavření mezery v ocenění. Pokud se mezera uzavře, tak už takovou společnost nechceme držet. Není to třeba tak kvalitní firma, která by dlouhodobě generovala významnou přidanou hodnotu.

HN: Jak vůbec přicházíte na investiční nápady, na akcie, které chcete koupit? Vybíráte firmy podle nastavených filtrů, například z hlediska ocenění, nebo čtete noviny a něco vás udeří do oka?

Osobně jsem na trhu přes deset let a vyzkoušel jsem všechny možné zdroje a inspirace pro čerpání investičních nápadů. Co se mi nejvíce dlouhodobě osvědčilo, je chodit pro inspiraci k investorům, kteří mají podobné smýšlení a podobnou strategii, jako máme my. Zkoušeli jsme v minulosti různé filtry, například přes Bloomberg, ale z toho nám vypadly historicky jen jedna dvě firmy. Vždy existuje nějaký důvod, proč je společnost levná, jsou to jen kvantitativní filtry, a ne kvalitativní. Takže čteme, denně sledujeme všechny možné investiční weby, blogy a investory i jiné investiční fondy. Například bankovní research (analýzy od bankovních analytiků) moc nepoužíváme. Nepřijde nám vždy dostatečně kvalitní a nestranný.

HN: Kolik vás ve fondu je?

Jsme zatím tři, což je podle mě rozumné minimum. To souvisí s tím, že každá jednotlivá investice, kterou dáváme do portfolia, napřed prochází důkladnou analýzou. V průměru na firmách, které doputují do portfolia, strávíme stovky hodin. Není to tak, že bychom se dnes podívali na firmu a zítra ji zainvestovali. Napřed potřebujeme mít dostatečný komfort, že podniku rozumíme, že rozumíme krokům managementu, akviziční politice a tak dále. Takže si napřed musíme udělat kompletní obrázek o společnosti a pak valuaci, abychom si byznys ohodnotili. Seznamujeme se i s přidruženým sektorem, abychom si udělali představu, jak funguje. Z toho všeho vyplývá, že obrátkovost našeho portfolia bude do budoucna velmi nízká, jelikož se do něj dostane velmi malá část firem a většinou je držíme relativně dlouhou dobu.

HN: Kteří domácí či zahraniční investoři vás inspirují?

Každý z našeho týmu je trochu jiný, každý má trochu jiné oblíbence. Já osobně sleduji například NZS Capital, Ensemble Capital či Lindsell Train. Z investorů se mi líbí například názory Billa Nygrena, Lyalla Taylora, Howarda Markse. Sledujeme toho opravdu hodně. Velmi rádi si čteme kvartální dopisy, protože v nich člověk vidí, jak tito investoři přemýšlí. Jsou i investoři, kteří své myšlenkové pochody popisují velmi podrobně, klidně přidají i analýzu jednotlivých titulů.

HN: Kolik akcií plánujete mít v portfoliu?

Náš dlouhodobý cíl je překonávat trhy. Abychom toho dosáhli, nemůžeme mít portfolio stejné jako trh. To znamená, že nemůžeme být příliš diverzifikovaní. Čím více diverzifikované portfolio je, tím více se dlouhodobý výnos blíží průměru trhu či indexům. Proto je naše portfolio koncentrované. Chceme v něm mít 15 až 25 firem. Aktuálně jich máme 20. Váha jednotlivých pozic je od dvou do osmi procent. Nebráníme se ani tomu, mít pozici přes deset procent, pokud bude naše přesvědčení velké. Základní body diverzifikace splňujeme, ale snažíme se portfolio koncentrovat jen do našich nejlepších nápadů.

HN: Největší zastoupení ve vašem portfoliu má firma IAC. Proč právě ona?

Je to sice naše největší pozice, ale koupí akcií této společnosti, což je vlastně inkubátor firem a start-upů z platformového byznysu, si kupujeme širokou paletu podniků, z nichž ne všechny jsou na burze. V rámci IAC se nám nejvíce líbí dvě firmy. Tou první je Angi, což je především v USA působící platforma, která se zabývá propojováním domácností s poskytovateli oprav domů. Druhá je Vimeo, což je B2B videoplatforma. Je to obdoba YouTube. Ale zatímco YouTube funguje na příjmech z reklam, tak Vimeo je profesionální platforma, která monetizuje tvůrce obsahu za přístup k nástrojům k úpravě a sdílení videí bez reklam. Tato platforma výrazně benefitovala z covidu. Politika IAC je, že pokud už je byznys soběstačný, tak udělají spin-off (oddělení a prodej části či celé firmy). To se právě teď děje s Vimeem, které má jít brzy na burzu. IAC měla historicky podíl na rozvoji firem, jako jsou Match.com (vlastník Tinderu), Expedia či Lending Tree.

HN: Je nějaká akcie z poslední doby, kterou jste nakoupili?

Nedávno jsme koupili akcie japonské společnosti Nintendo. Důvodů je víc, osobně považuji odvětví videoher za jeden z velkých megatrendů. Na druhou stranu není jednoduché si v tomto sektoru koupit zajímavě naceněnou firmu. Nintendo nás zaujalo, protože má obrovskou databázi duševního vlastnictví. Mají světy Maria, Zeldy a pokémonů. Je to obrovská studnice nápadů her, se kterými mohou do budoucna přicházet. Nintendo se snaží unifikovat své konzole do platformy Switch. Ta by měla fungovat podobně jako XBox či PlayStation. Unifikace by měla vyhladit cyklus, zákazníkům odpadne potřeba kupovat si kvůli každé nové konzoli nové hry. Konzole Switch by se měla postupně upgradovat a kolem ní chce Nintendo vybudovat ekosystém, jako mají XBox či PlayStation. Podle nás budou díky ekosystému schopni mnohem více monetizovat zákazníky. Objem peněz, které Nintendo nyní získává z průměrného zákazníka, je nižší, než je tomu například u Sony. Proto očekáváme, že ziskovost Nintenda poroste.

HN: Když to vezmeme geograficky – zaměřujete se více na akcie firem v USA, či v Evropě? Nebo vidíte příležitosti v Asii?

To hodně souvisí s kritérii, která máme. Jsme ochotní investovat pouze do firem, které splňují několik základních parametrů. Prvním je transparentnost výkazů, a tedy to, abychom výkazům mohli věřit. Zadruhé musíme chápat kroky managementu a věřit mu. Zatřetí s akciemi firmy se musí obchodovat v dostatečných objemech. Dále potřebujeme, aby valuace byznysu byla taková, aby nám umožnila udělat velký počet chyb v odhadech. Když vezmu první dva parametry, tak nás to přirozeně víc táhne k USA a řekněme k západnímu světu a k Japonsku. Protože úroveň reportingu a transparentnosti výkazů je tam mnohem vyšší, než je tomu jinde. V jiných zemích máte navíc další úroveň rizika, jako je politické či měnové. Rádi investujeme do firem, které mají expozici na rychle rostoucí trhy, ale raději si je koupíme s úrovní corporate governance západního stylu. Například u firmy Unilever, která je velkým globálním hráčem a má západní kulturu, plyne okolo 60 procent zisků z emerging markets. Takže takovým způsobem se snažíme uchopit Asii či jiný rostoucí trh.

HN: Takže přímému nákupu akcií čínských firem se vyhýbáte?

Zatím jsme nikdy nezainvestovali přímo do čínských firem. Myslíme si, že tamní trh je obrovská příležitost, ale nesplňuje naše parametry ohledně corporate governance a toho, aby společnost byla řízená opravdu v zájmu akcionářů. Samozřejmě, pokud by se některé podniky obchodovaly s obrovským diskontem, tak se můžeme pokusit některá rizika kvantifikovat a pak by to mohla být zajímavá investice.

HN: Co třeba pražská burza či střední a východní Evropa?

Historicky jsem vyrostl na střední a východní Evropě, protože fond, který jsem před lety řídil, byl orientovaný na tento region. Byla to velká škola, protože jsem pochopil, že řada firem není řízená ve prospěch akcionářů. Pak je zde politické riziko, třeba u Turecka, dále zvýšené riziko makroekonomické, měnové a inflační. Žádnému z těchto trhů se nebráníme, ale pokud si protřídíme jednotlivé investiční příležitosti, tak v porovnání se západním světem je jich strašně málo. Dívali jsme se na pražskou burzu, ale je zde žalostně málo firem. A leckdy si můžeme jinde podobnou firmu koupit s mnohem lepším managementem a mnohem lepším profilem pro běžného akcionáře. V Česku jsou podniky, které na burze nejsou a jejichž akcie bych si za vhodnou valuaci koupil, například Bohemia Interactive, Sazka nebo Škoda Auto, kdyby byla samostatná. Proč ne.

HN: Omezujete se při výběru akcií do portfolia tržní kapitalizací firmy?

Trochu to souvisí s likviditou, kterou jsem zmiňoval. Dá se říct, že shora omezení nejsme a zespoda bychom velmi výjimečně zainvestovali do společnosti, která má hodnotu nižší než 200 milionů eur či dolarů. Ale obecně, pokud má firma alespoň nějakou likviditu, tak pro nás není tabu. Na druhou stranu, pokud se jedná o menší podnik, tak to asi nebude lídr na svém trhu, asi to ani nebude globální byznys a nejspíš nebude splňovat některá naše další kritéria.

HN: Poslední měsíce začaly i díky vakcínám a zahájení očkování růst ceny akcií i těch firem, které do té doby zaostávaly, ať už z finančního sektoru či z cyklických odvětví. Kde nyní vidíte na trhu příležitosti? A je náročnější vybrat nové akcie do portfolia?

Je to náročnější oproti situaci před rokem. Před rokem se nám možnosti investic otevřely tak extrémně, že se tehdy dalo nakoupit téměř cokoliv. Je pravda, že část zisků se realizovala a valuační mezera se velmi rychle uzavřela. Takže teď je velmi těžké hledat nové investice. Spíš se nyní zaměřujeme na sektory, které nebyly primárním beneficientem covidu. U těch firem, které z covidu těžily, se kurzy akcií vrátily už loni v létě a jejich očekávaný výnos je nyní nižší. Ale u společností, které těží z otevírání ekonomiky, zůstaly kurzy delší dobu na nízkých úrovních. Takže jsme měli půl roku na hledání nových příležitostí. A díky tomu naše portfolio zabralo až s listopadovým příchodem informací o vakcínách. Neměli jsme v portfoliu aerolinky či firmy z energetického sektoru, ale měli jsme v něm podniky, které covid třeba nijak nezasáhl, a přesto kurz akcií spadl o více než 50 procent. Například firma Viasat, která má vlastní síť satelitů a zákazníci jsou i z vládního sektoru. To je firma, kterou covid nezasáhl a nízko zůstala až někdy do listopadu, až potom začal kurz akcií růst.

HN: Přestože děláte stock picking (výběr jednotlivých akcií), nakolik sledujete ekonomické dění? Také se v USA mluví o zvyšování daní či přísnějším postupu vůči velkým technologickým firmám…

Je to jistě velmi důležitá součást vytvoření si celkového názoru. Ale na druhou stranu například konkrétními makročísly se neřídíme – že bychom třeba vybírali akcie firem podle toho, kde zrovna Mezinárodní měnový fond očekává nejrychlejší ekonomický růst. Je to kousek skládačky, kterou musíme sledovat, ale náš přístup je hlavně bottom up (investice na základě zhodnocení každé firmy zvlášť, ne alokace do podniků/sektorů na základě makroekonomického názoru). Co se týče daní, všechno se dá nějakým způsobem namodelovat, připravit si různé scénáře, jaké by to mohlo mít dopady například na ziskovost firmy. To vše se snažíme do našeho názoru promítnout.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností odemykat placené články pro přátele.

Vyzkoušejte předplatné HN+
Newsletter

Byznys

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější z byznysu a finančních trhů?

Každý pátek od nás dostanete souhrn klíčových událostí doplněných o kontext. Autory jsou přední osobnosti Hospodářských novin: Jaroslav Mašek, Luděk Vainert, Milan Mikulka, Jana Klímová a Martin Ehl.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru