Stará vs. nová ekonomika v době testů ve firmách? Zapomeňte na web, je to v hlavách, zásadní je solidarita

Mezi ekonomy, hlavně těmi akademickými, se posledních dvacet let tu a tam rozhoří přestřelka, jestli existují dvě oddělené kategorie nová a stará ekonomika, nebo zda to jedno jest. Novou ekonomikou se obvykle myslí ta část byznysu, kterou pohání primárně moderní technologie a která vzešla ze světa internetu. Bez něj by dnes ovšem už nemohla existovat ani stará ekonomika, navíc základní paradigmata, tedy střet poptávky s nabídkou a snaha vydělat, je vlastní oběma kategoriím. Co kdyby ale dělicí linie mezi starým a novým ležela jinde než v jedničkách a nulách? Co když to nesouvisí s věkem ani s oborem, ale s něčím méně uchopitelným, třeba s etikou a solidaritou? A co když nám tu hranici nasvítil právě covid?

Nejdřív pár příkladů. Tomáš Vondráček vybudoval jednu z nejúspěšnějších kreativních agentur v Česku WMC/Grey, spoluvlastní softwarovou firmu Actum a provozuje i globální digitální službu Yachting.com. Dělají pro něj stovky lidí, obrat jeho skupiny se blíží miliardě. Josef Průša zaměstnává v areálu holešovické elektrárny, kde sídlí jeho továrna na 3D tiskárny, více než 500 lidí, loňské tržby překročily 2,2 miliardy. A do třetice Kermi, fabrika ve Stříbře, která je součástí nadnárodního koncernu Arbonia. Na výrobě radiátorů tu pracuje 750 lidí a ročně utrží dvě miliardy.