Oldřich a Eva Slavatovi, náruživí vyznavači jachtingu, tráví s přáteli na moři každoročně více než dva měsíce. Přestalo je bavit platit za pronájem lodi okolo 70 tisíc za týden. Proto padlo rozhodnutí: vlastní loď.
Místo sčítání odečítaná. Před více než dvěma roky si Slavatovi pořídili v USA za téměř šest milionů korun 14 metrů dlouhou plachetnici Hunter 460 pro osm až deset lidí. S velkou slávou ji pokřtili Odysseus, přepluli z Floridy a zakotvili ji v chorvatských vodách, které jsou kotvištěm většiny českých lidí. "Hned zpočátku nám nešlo pouze o koníčka, ale pojali jsme to jako investici," říká Oldřich Slavata, se kterým sedíme na palubě obdobné luxusní jachty Oceanis Clipper 473 za 6,4 milionu korun. Bohužel ne na moři, ale v Pavilonu Z na brněnském výstavišti, kde se konala výstava Sport Life.
Rodinná rada u Slavatů začala hned po koupi Odyssea propočítávat návratnost, zisky, náklady i možné ztráty. Ať počítali, jak počítali, z pronájmu lodě dokázali uhradit její celoroční provoz, ale pořizovací náklady se nevracely. Letní sezóna v Chorvatsku není delší než 20 týdnů, a to Slavatovi chtěli alespoň měsíc na plachetnici plout sami. "Jedinou šancí, jak zlepšit výnosy, bylo loď pronajímat celoročně. Proto ji na zimu necháváme přeplout do Karibiku," vysvětluje Slavata.
Slavatovi se seznámili s nabídkami desítek především zahraničních společností, které nabízejí pronajímání lodí v rámci tzv. charter managementu. Majitel loď poskytne specializované firmě, která se postará o její pronájem. Vlastník si pouze předem vymezí čas, který chce sám na lodi strávit. Je jasné, že po tu dobu loď nevydělává, ale majitel si může užívat dovolené.
"Všechny nabídky vypadaly dobře. Z tabulek vyplývalo, že nejpozději do pěti až šesti let se plachetnice zaplatí. Po celou dobu, kdy bude plout v charteru, si nejen vydělá na svůj provoz, ale zbude na zisk pro mne i pro firmu. Když jsme to začali propočítávat, tak nám to ale nějak přestalo vycházet," tvrdí Oldřich a jeho žena Eva při těchto slovech pokyvuje hlavou, jakoby říkala: Já jsem to tvrdila hned od začátku.
Slabinou všech tabulek bylo, že ceny za pronájem byly nastaveny pro novou loď. Pokud však loď jezdí v charteru a navíc dvakrát ročně pluje přes Atlantik, velice rychle se opotřebovává. Zákazníci pak odmítají platit za pronájem stále stejně vysoké částky a právem se dožadují slev. S nimi však teoretické výpočty nepočítají. Stejně tak do nich nejsou zakalkulovány ani rostoucí náklady na údržbu. "Kdybych se měl znovu rozhodnout, asi bych nyní víc počítal," říká Slavata, který krátce po rozhovoru s Ekonomem odletěl téměř na měsíc do Karibiku. Jeho loď tam právě dorazila a bude nutno ji připravit na zimní sezónu. Letenka přijde minimálně na 20 tisíc korun.
Bez peněz na vodu nelez. Charter management nabízí zájemci o loď na první pohled atraktivní možnost, jak k ní poměrně snadno přijít, bez nutnosti složit celou hotovost. Někdy stačí složit od 30 do 50 % ceny a společnosti slibují, že z výnosů budou hradit i splátky. Stačí přistoupit na hru jménem charter management. O výhodnosti se mezi vlastníky lodí vedou dlouhé debaty. Zkušenosti jsou mnohdy diametrálně odlišné.
To, kdo se bude nakonec smát, závisí na přáních zákazníka, na formulaci smlouvy, na výběru vhodné charterové společnosti a bohužel také na událostech, jako byla válka v Iráku či v bývalé Jugoslávii.
"Rozhodující je výběr společnosti. Informace nelze čerpat pouze z prospektů, ale je nutno pídit se po referencích od stávajících klientů," říká Jan Langšádl z Yachting revue.
Základním principem charter managementu je vějička pro jachtařské nadšence, které už nebaví vyhazovat zbůhdarma statisíce a tráví ročně na moři minimálně šest týdnů jako rodina Slavatova.
Budoucí vlastník si tak může splnit sen vlastnit loď. Bez provozních starostí mnohdy pouze sleduje, jak příjmy z pronájmu pokrývají měsíční leasingové splátky za loď. V ideálním případě pak měsíční výnosy z pronájmu mohou, kromě pokrytí leasingových splátek, vlastníkovi vydělat i něco navíc.
Hned zpočátku je nutno řešit několik dilemat. Zejména jakou velikost a jaký typ lodě zvolit. Je výhodné pořídit si menší loď s minimální výbavou a nízkou pořizovací cenou, nebo raději volit větší loď, za niž budou měsíční splátky výrazně vyšší, která ale bude zároveň více vydělávat a po splacení leasingu bude mít také vyšší hodnotu? K zodpovězení těchto otázek poslouží odborníci z charterových firem, kteří potenciálním vlastníkům předloží podrobný koncept průběhu charterování lodi včetně jejího nákupu.
Je možné zvolit i variantu, kdy je partnerem charterová společnost, která se zabývá také prodejem lodí. Zájemci nejvhodnější jachtu prodají a následný leasing se platí z tržeb z pronájmu.
Langšádl doporučuje sepsat smlouvu (většinou na 3-6 let), s možností každoroční výpovědi vlastníkem a rozdělit si práva a povinnosti. Běžně se firma s vlastníkem o výnosy dělí rovným dílem, jindy si vlastník přijde i na 65 % z příjmu, ovšem přecházejí na něj kupříkladu poplatky za kotvení. Záleží na formulaci smlouvy, ale obecně má vlastník povinnost zaplatit povinné ručení, havarijní pojištění lodě a pojištění posádky.
Významným přínosem pro majitele je fakt, že odpovědnost za stav lodi přechází na firmu. V případě solidní společnosti to znamená zejména celkovou údržbu, veškeré opravy k udržení funkčnosti lodě a zachování její užitné hodnoty, náklady na kotviště, zazimování, obnovu opotřebovaných dílů a podobně.
Většina společností provozujících charter management deklaruje i maximální vytížení lodi, o něž se postarají agentury z celého světa. Loď tak pluje různými moři za turisty a vydělává, aniž by vlastník potřeboval vědět, kde se jeho loď momentálně nachází. Všechno však má svá pro a proti; čím rychleji se při takovémto vytížení lodi vracejí prostředky na její pořízení, tím rychleji se loď také opotřebovává, tedy ztrácí na hodnotě.
Další nevýhodou, s níž se potýká každý vlastník charterované lodi, je ztráta možnosti na vlastní lodi kdykoli plout. Záleží na smluvních podmínkách, ale běžně si majitel svou loď užije bezplatně například měsíc v roce. Tento čas může být jak bezstarostnou dovolenou, tak hrůzyplným zážitkem, kdy se vlastník nestačí divit, jak je možné, že půl roku stará loď prošla tolika opravami.
Roční výnosy se pohybují podle velikosti jachty a podle jejího využití ze strany vlastníka, v ideálním případě mezi 7 až 12 %. Existuje i možnost dodatečných výnosů pro majitele tím, že sám zprostředkuje zájemce o pronájem. Jeho provize pak činí od 10 do 20 %. Na majitele lodí nyní čeká ještě další úskalí, tím je doplatek DPH.
Doplatit daň. Celníci s policisty obcházejí lodě kotvící v přístavech EU a pečlivě si vedou záznamy, kdo a kdy připlul. Kontrolují i potvrzení o zaplacení DPH při koupi lodě. Od května se povinnost předkládat toto potvrzení vztahuje i na stovky českých majitelů, pokud jejich plavidla opustí chorvatské vody.
Nemají však co předkládat, protože při koupi lodě, která nikdy neprošla celním odbavením v ČR, žádné DPH nezaplatili. Drtivá většina lodí registrovaná v Námořním rejstříku Ministerstva dopravy ČR (jde zhruba o 350 lodí) neprošla celním řízením.
"Zvláště aktivní jsou francouzští celníci. Když jim neukážete potvrzení, mohou nechat jachtu zaplombovat a vytáhnout na břeh. Dokud vše neprojde soudním řízením, tak se k lodi nedostanete," říká Ekonomu Jan Langšádl a dodává: "Zjistili jsme, že i kdyby bylo DPH zaplaceno, nejsou české finanční úřady ani Námořní úřad ČR schopny majiteli lodě takové potvrzení vystavit. Naopak vám budou v rozporu se zákony platnými v Unii tvrdit, že takové potvrzení nepotřebujete."
Povinnost platit nebo doplatit DPH se týká majitelů lodí, kteří svoji loď kotví a používají ve vodách EU a jejichž loď byla zapsána do Námořního rejstříku před 1. květnem 1996 (viz článek 28p odst. 7, upravený přístupovou smlouvou).
Pro všechny, kdo kotví v Chorvatsku, se nic nemění. Budou však muset počítat s tím, že zde budou uvězněni ve zlaté kleci mezi Slovinskem, Itálií a Řeckem. "I Chorvatsko však za pár let vstoupí do EU a pak tamním celníkům nastanou žně," varuje Langšádl.
Pro vznik povinnosti uhradit DPH není rozhodující, pod jakou vlajkou jachta pluje, tuto povinnost mají všichni občané Unie. Majitelé jachet tuší, že budou nuceni zaplatit DPH, ale vlastně nevědí kolik. Nikde totiž není uvedeno, co bude rozhodující pro určení výše DPH u starších jachet a jak bude mechanismus výběru DPH fungovat. Za základ DPH by se logicky měla považovat tržní cena jachty, rozhodující ale bude stanovisko Ministerstva financí ČR. Jachty ve všech státech Unie spadají do nejvyšší sazby DPH, která se pohybuje od 16 % v Německu po 25 % ve Švédsku.
Až k Evropské unii přistoupí i Chorvatsko (DPH zde je 22 %), což není tak vzdálená perspektiva, nebude už v Evropě místo pro lodě osvobozené od povinnosti platit DPH. Bude dobré se na tuto situaci připravit a hlavně začít znovu propočítávat náklady. Vždyť většinou jde o více než milion korun.
Náklady na provoz
Za 14 metrů dlouhou plachetnici Hunter 460, jejíž pořizovací cena je zhruba šest milionů korun, se ročně platí:
Pojištění - pro Středomoří 40 tisíc korun, pokud však loď pluje dvakrát ročně přes Atlantik, pak pojistka činí 115 tisíc korun.
Přezimování v Chorvatsku vyjde na 2000 eur, v Itálii na 3000 eur.
Jeden den kotvení v hlídaném přístavu s přípojkou na vodu a elektřinu stojí od 40 do 80 eur.
Roční paušální poplatek (obdoba dálniční známky) pro Chorvatsko stojí 350 eur.
Povinné ručení za škodu do výše pěti milionů eur stojí 70 eur.
Místo sčítání odečítaná. Před více než dvěma roky si Slavatovi pořídili v USA za téměř šest milionů korun 14 metrů dlouhou plachetnici Hunter 460 pro osm až deset lidí. S velkou slávou ji pokřtili Odysseus, přepluli z Floridy a zakotvili ji v chorvatských vodách, které jsou kotvištěm většiny českých lidí. "Hned zpočátku nám nešlo pouze o koníčka, ale pojali jsme to jako investici," říká Oldřich Slavata, se kterým sedíme na palubě obdobné luxusní jachty Oceanis Clipper 473 za 6,4 milionu korun. Bohužel ne na moři, ale v Pavilonu Z na brněnském výstavišti, kde se konala výstava Sport Life.
Rodinná rada u Slavatů začala hned po koupi Odyssea propočítávat návratnost, zisky, náklady i možné ztráty. Ať počítali, jak počítali, z pronájmu lodě dokázali uhradit její celoroční provoz, ale pořizovací náklady se nevracely. Letní sezóna v Chorvatsku není delší než 20 týdnů, a to Slavatovi chtěli alespoň měsíc na plachetnici plout sami. "Jedinou šancí, jak zlepšit výnosy, bylo loď pronajímat celoročně. Proto ji na zimu necháváme přeplout do Karibiku," vysvětluje Slavata.
Slavatovi se seznámili s nabídkami desítek především zahraničních společností, které nabízejí pronajímání lodí v rámci tzv. charter managementu. Majitel loď poskytne specializované firmě, která se postará o její pronájem. Vlastník si pouze předem vymezí čas, který chce sám na lodi strávit. Je jasné, že po tu dobu loď nevydělává, ale majitel si může užívat dovolené.
"Všechny nabídky vypadaly dobře. Z tabulek vyplývalo, že nejpozději do pěti až šesti let se plachetnice zaplatí. Po celou dobu, kdy bude plout v charteru, si nejen vydělá na svůj provoz, ale zbude na zisk pro mne i pro firmu. Když jsme to začali propočítávat, tak nám to ale nějak přestalo vycházet," tvrdí Oldřich a jeho žena Eva při těchto slovech pokyvuje hlavou, jakoby říkala: Já jsem to tvrdila hned od začátku.
Slabinou všech tabulek bylo, že ceny za pronájem byly nastaveny pro novou loď. Pokud však loď jezdí v charteru a navíc dvakrát ročně pluje přes Atlantik, velice rychle se opotřebovává. Zákazníci pak odmítají platit za pronájem stále stejně vysoké částky a právem se dožadují slev. S nimi však teoretické výpočty nepočítají. Stejně tak do nich nejsou zakalkulovány ani rostoucí náklady na údržbu. "Kdybych se měl znovu rozhodnout, asi bych nyní víc počítal," říká Slavata, který krátce po rozhovoru s Ekonomem odletěl téměř na měsíc do Karibiku. Jeho loď tam právě dorazila a bude nutno ji připravit na zimní sezónu. Letenka přijde minimálně na 20 tisíc korun.
Bez peněz na vodu nelez. Charter management nabízí zájemci o loď na první pohled atraktivní možnost, jak k ní poměrně snadno přijít, bez nutnosti složit celou hotovost. Někdy stačí složit od 30 do 50 % ceny a společnosti slibují, že z výnosů budou hradit i splátky. Stačí přistoupit na hru jménem charter management. O výhodnosti se mezi vlastníky lodí vedou dlouhé debaty. Zkušenosti jsou mnohdy diametrálně odlišné.
To, kdo se bude nakonec smát, závisí na přáních zákazníka, na formulaci smlouvy, na výběru vhodné charterové společnosti a bohužel také na událostech, jako byla válka v Iráku či v bývalé Jugoslávii.
"Rozhodující je výběr společnosti. Informace nelze čerpat pouze z prospektů, ale je nutno pídit se po referencích od stávajících klientů," říká Jan Langšádl z Yachting revue.
Základním principem charter managementu je vějička pro jachtařské nadšence, které už nebaví vyhazovat zbůhdarma statisíce a tráví ročně na moři minimálně šest týdnů jako rodina Slavatova.
Budoucí vlastník si tak může splnit sen vlastnit loď. Bez provozních starostí mnohdy pouze sleduje, jak příjmy z pronájmu pokrývají měsíční leasingové splátky za loď. V ideálním případě pak měsíční výnosy z pronájmu mohou, kromě pokrytí leasingových splátek, vlastníkovi vydělat i něco navíc.
Hned zpočátku je nutno řešit několik dilemat. Zejména jakou velikost a jaký typ lodě zvolit. Je výhodné pořídit si menší loď s minimální výbavou a nízkou pořizovací cenou, nebo raději volit větší loď, za niž budou měsíční splátky výrazně vyšší, která ale bude zároveň více vydělávat a po splacení leasingu bude mít také vyšší hodnotu? K zodpovězení těchto otázek poslouží odborníci z charterových firem, kteří potenciálním vlastníkům předloží podrobný koncept průběhu charterování lodi včetně jejího nákupu.
Je možné zvolit i variantu, kdy je partnerem charterová společnost, která se zabývá také prodejem lodí. Zájemci nejvhodnější jachtu prodají a následný leasing se platí z tržeb z pronájmu.
Langšádl doporučuje sepsat smlouvu (většinou na 3-6 let), s možností každoroční výpovědi vlastníkem a rozdělit si práva a povinnosti. Běžně se firma s vlastníkem o výnosy dělí rovným dílem, jindy si vlastník přijde i na 65 % z příjmu, ovšem přecházejí na něj kupříkladu poplatky za kotvení. Záleží na formulaci smlouvy, ale obecně má vlastník povinnost zaplatit povinné ručení, havarijní pojištění lodě a pojištění posádky.
Významným přínosem pro majitele je fakt, že odpovědnost za stav lodi přechází na firmu. V případě solidní společnosti to znamená zejména celkovou údržbu, veškeré opravy k udržení funkčnosti lodě a zachování její užitné hodnoty, náklady na kotviště, zazimování, obnovu opotřebovaných dílů a podobně.
Většina společností provozujících charter management deklaruje i maximální vytížení lodi, o něž se postarají agentury z celého světa. Loď tak pluje různými moři za turisty a vydělává, aniž by vlastník potřeboval vědět, kde se jeho loď momentálně nachází. Všechno však má svá pro a proti; čím rychleji se při takovémto vytížení lodi vracejí prostředky na její pořízení, tím rychleji se loď také opotřebovává, tedy ztrácí na hodnotě.
Další nevýhodou, s níž se potýká každý vlastník charterované lodi, je ztráta možnosti na vlastní lodi kdykoli plout. Záleží na smluvních podmínkách, ale běžně si majitel svou loď užije bezplatně například měsíc v roce. Tento čas může být jak bezstarostnou dovolenou, tak hrůzyplným zážitkem, kdy se vlastník nestačí divit, jak je možné, že půl roku stará loď prošla tolika opravami.
Roční výnosy se pohybují podle velikosti jachty a podle jejího využití ze strany vlastníka, v ideálním případě mezi 7 až 12 %. Existuje i možnost dodatečných výnosů pro majitele tím, že sám zprostředkuje zájemce o pronájem. Jeho provize pak činí od 10 do 20 %. Na majitele lodí nyní čeká ještě další úskalí, tím je doplatek DPH.
Doplatit daň. Celníci s policisty obcházejí lodě kotvící v přístavech EU a pečlivě si vedou záznamy, kdo a kdy připlul. Kontrolují i potvrzení o zaplacení DPH při koupi lodě. Od května se povinnost předkládat toto potvrzení vztahuje i na stovky českých majitelů, pokud jejich plavidla opustí chorvatské vody.
Nemají však co předkládat, protože při koupi lodě, která nikdy neprošla celním odbavením v ČR, žádné DPH nezaplatili. Drtivá většina lodí registrovaná v Námořním rejstříku Ministerstva dopravy ČR (jde zhruba o 350 lodí) neprošla celním řízením.
"Zvláště aktivní jsou francouzští celníci. Když jim neukážete potvrzení, mohou nechat jachtu zaplombovat a vytáhnout na břeh. Dokud vše neprojde soudním řízením, tak se k lodi nedostanete," říká Ekonomu Jan Langšádl a dodává: "Zjistili jsme, že i kdyby bylo DPH zaplaceno, nejsou české finanční úřady ani Námořní úřad ČR schopny majiteli lodě takové potvrzení vystavit. Naopak vám budou v rozporu se zákony platnými v Unii tvrdit, že takové potvrzení nepotřebujete."
Povinnost platit nebo doplatit DPH se týká majitelů lodí, kteří svoji loď kotví a používají ve vodách EU a jejichž loď byla zapsána do Námořního rejstříku před 1. květnem 1996 (viz článek 28p odst. 7, upravený přístupovou smlouvou).
Pro všechny, kdo kotví v Chorvatsku, se nic nemění. Budou však muset počítat s tím, že zde budou uvězněni ve zlaté kleci mezi Slovinskem, Itálií a Řeckem. "I Chorvatsko však za pár let vstoupí do EU a pak tamním celníkům nastanou žně," varuje Langšádl.
Pro vznik povinnosti uhradit DPH není rozhodující, pod jakou vlajkou jachta pluje, tuto povinnost mají všichni občané Unie. Majitelé jachet tuší, že budou nuceni zaplatit DPH, ale vlastně nevědí kolik. Nikde totiž není uvedeno, co bude rozhodující pro určení výše DPH u starších jachet a jak bude mechanismus výběru DPH fungovat. Za základ DPH by se logicky měla považovat tržní cena jachty, rozhodující ale bude stanovisko Ministerstva financí ČR. Jachty ve všech státech Unie spadají do nejvyšší sazby DPH, která se pohybuje od 16 % v Německu po 25 % ve Švédsku.
Až k Evropské unii přistoupí i Chorvatsko (DPH zde je 22 %), což není tak vzdálená perspektiva, nebude už v Evropě místo pro lodě osvobozené od povinnosti platit DPH. Bude dobré se na tuto situaci připravit a hlavně začít znovu propočítávat náklady. Vždyť většinou jde o více než milion korun.
Náklady na provoz
Za 14 metrů dlouhou plachetnici Hunter 460, jejíž pořizovací cena je zhruba šest milionů korun, se ročně platí:
Pojištění - pro Středomoří 40 tisíc korun, pokud však loď pluje dvakrát ročně přes Atlantik, pak pojistka činí 115 tisíc korun.
Přezimování v Chorvatsku vyjde na 2000 eur, v Itálii na 3000 eur.
Jeden den kotvení v hlídaném přístavu s přípojkou na vodu a elektřinu stojí od 40 do 80 eur.
Roční paušální poplatek (obdoba dálniční známky) pro Chorvatsko stojí 350 eur.
Povinné ručení za škodu do výše pěti milionů eur stojí 70 eur.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
