Benzín, Evropská unie a nekompetentnost ministerstva financí

Sobotka se proti tomuto návrhu staví ostře s argumentem, že snížení daně by pouze umožnilo prodejcům benzínu zvýšit své marže na úkor státu, tedy všech občanů České republiky. Navrhuje naopak spotřební daň ponechat a někdy v budoucnu zpětně kompenzovat ztráty těch, kteří budou zdražením benzínu nejvíce zasaženi. Dovolte mi malé povzdechnutí, než se blíže podívám na tento návrh pana ministra.

Se vstupem do Evropské unie jsme se bohužel mimo jiné zavázali k plnění mnoha nesmyslných nařízení a norem. Jedno takové nařízení stanovuje i nejnižší možnou spotřební daň z benzínu. Zřejmě se zástupci přebujelých západních států blahobytu bojí, že bychom byli schopni provozovat svůj veřejný sektor efektivněji než oni a díky nižšímu daňovému zatížení pak přetáhli výrobu a s ní spojená pracovní místa k nám. Minimální spotřební daň je tak stanovena na 0,359 € na litr benzínu. Navíc je pro státy, jež zatím nepřijaly Euro za svou měnu, určen na základě článku 13 směrnice Rady 2003/96/ES pro každý rok pevný kurz, který musí být k přepočtu na domácí měnu použit. Pro Českou republiku je tento kurz pro rok 2005 roven 31,618 Kč/€. Rozdíl mezi současnou spotřební daní, jež činí 11,84 Kč/litr, a minimální možnou je tak pouhých 50 haléřů. Takovéto snížení by pak bylo opravdu jen kosmetické a bez většího smyslu. Jak je vůbec možné, že žádný z debatujících politiků na tuto skutečnost důrazně nepoukázal? V lepším případě se lze domnívat, že se opozici tato informace příliš „nehodí do krámu“ a vládnoucí politikové by museli opět přiznat, že Evropská unie není ekonomicky efektivní institucí s cílem osvobodit trhy a umožnit podnikatelům produkovat blahobyt pro nás všechny. Reálnější se však zdá být horší případ, kdy opozice, ba ani vládnoucí koalice neví o směrnici Evropské unie, která v našem případě umožňuje snížit spotřební daň pouze o zmíněných 50 haléřů. Že to nevědí politikové, to jsme si už zvykli. Že takto ale neargumentuje Sobotkovo Ministerstvo financí ČR se stovkami úřadníků placených z našich daní, je alarmující!

Případné přerozdělování je absurdní

Vraťme se však k absurdnímu návrhu ministra financí rozdat peníze, které nám předtím pomocí daní odebere, některým „vyvoleným“. Je přinejmenším podivné, že si člověk, který vystudoval práva, neuvědomuje důležitost vlastnictví. Vždyť co je jakákoliv daň jiného, než odebrání vlastnického titulu na část našeho majetku? A nárůst cen benzínu nevede k ničemu jinému, než právě k růstu množství daní odváděných do státní kasy! Cílem vlády by však nemělo být co nejvíce peněz přerozdělit – tedy vybrat a zase následně vydat. Tento postup vede pouze k tomu, že se velká část našeho bohatství zbytečně a neproduktivně ztratí. Evropská unie ale skrze množství restriktivních směrnic ukazuje, že její představitelé fungování tržního systému, ani funkci vlády nechápou.

Sestupme ale z obecné roviny do dnešní reality rostoucích cen pohonných hmot. Vláda by neměla od všech vybírat více a potom získané prostředky opět pomocí jakéhosi složitého klíče prostřednictvím mnoha desítek a stovek státních zaměstnanců vracet. Taková činnost je čirým plýtváním. Nikoho snad nikdy nenapadlo zavádět spotřební daně z pečiva a následně sociálně slabým, nezaměstnaným, postiženým a jiným spoluobčanům poskytovat vyšší státní příspěvky na nákup rohlíků. Stejně absurdní ale je zvyšovat daňový příjem z benzínu a následné ztráty některých skupin obyvatel kompenzovat. Navíc je u nás benzín až na některé výjimky vesměs levnější, než u našich sousedů, což ukazuje, že je v České republice v této oblasti poměrně silná konkurence. A i kdyby se přece jen ukázalo, že se prodejci benzínu při stanovování cen chovají jakkoliv nezákonně, pak může dostat slovo Antimonopolní úřad s novým předsedou Martinem Pecinou ve svém čele, který má k dispozici nástroje, jimiž by mohl takovýto vývoj zastavit a jeho aktivní aktéry účinně postihnout. Tvrzení, že by se snížení spotřební daně nijak neodrazilo v cenách, je proto velice odvážné.

Kompetentnost politiků a úředníků není testována v dobách klidu, ale právě ve chvílích, jako je tato. Bohužel vidíme, že cesta k prosperitě bude ještě dlouhá a trnitá. A Evropská unie nám při ní bude zřejmě spíše házet klacky pod nohy, než že by nám nabídla své rámě.

/autor je studentem ekonomie na FSV UK/