Zemřel bankéř Rudloff, „král eurobondů“. Spoluzakládal Patrii a před téměř 15 lety přesně odhadl vývoj kolem jádra v Česku

Zemřel jeden z nejvlivnějších evropských investičních bankéřů posledního půlstoletí a průkopník trhu eurobondů Hans-Jörg Rudloff. O jeho úmrtí 1. prosince ve věku 85 let informovaly švýcarské firmy Marcuard Heritage a Atlantis Marcuard, které spoluzakládal.

Ve finančním světě byl znám jako „Pan Eurobond“ či „král eurobondů“. Nikoliv dluhopisů vydávaných zeměmi eurozóny – dávno předtím, od 60. let minulého století, se tak říkalo mezinárodnímu trhu s dluhopisy, které libovolná země emituje v jiné měně než je její domácí a prodávají se investorům po celém světě. Za první využití takových dluhopisů se všeobecně považuje emise na financování italských dálnic v roce 1963.

Kolegové z bankovní branže ho označovali za výjimečně vlivného vyjednavače s širokou mezinárodní sítí kontaktů, který výrazně přispěl k tomu, že kapitál začal ve velkém proudit přes hranice mimo tradiční regulované domácí trhy.

Rudloff zanechal svou stopu i v Česku – například spoluzakládal investiční společnost Patria. A v březnu roku 2011 v rozhovoru pro HN správně odhadl vývoj kolem (nejen) české jaderné energetiky.

Rudloff se narodil v roce 1940 v Kolíně nad Rýnem, ekonomii vystudoval na univerzitě v Bernu. V roce 1965 nastoupil do Credit Suisse v Ženevě, o tři roky později zamířil do New Yorku do investiční banky Kidder Peabody, kde se během jedenácti let vypracoval až na šéfa mezinárodní divize a člena představenstva.

Klíčovou část kariéry prožil ve švýcarské skupině Credit Suisse. V polovině 80. let se stal místopředsedou představenstva Credit Suisse First Boston, od roku 1989 zastával funkci předsedy představenstva a generálního ředitele CSFB a zároveň seděl ve vedení mateřské Credit Suisse. Právě v této době se z Londýna podílel na přetvoření eurobondového trhu v hlavní kanál pro financování vlád, korporací i mezinárodních institucí a je považován za jednoho z architektů moderního evropského dluhopisového trhu.

Během dekády, kdy se objem eurobondového trhu zhruba zdesetinásobil, patřila CSFB pod jeho vedením k absolutní špičce globálních manažerů emisí dluhopisů. Zároveň vycítil příležitost v expanzi do zemí bývalého východní bloku a zakládal na začátku 90. let pobočky CSFB v Praze, Varšavě, Budapešti nebo Moskvě.

Jeho styl – spojení velké ochoty riskovat, tvrdého řízení a silného osobního vlivu – však byl i zdrojem napětí uvnitř banky. Začátkem 90. let vyústily vnitřní mocenské spory a odchody špičkových obchodníků v jeho odvolání z vedení CSFB; z představenstva Credit Suisse odešel v polovině 90. let. Následně založil investiční banku MC Securities se zaměřením na Rusko a východní Evropu, kde patřil k prvním velkým západním bankéřům využívajícím privatizaci a rozvoj kapitálového trhu po pádu komunistických režimů.

Založení Patria Finance i působení v Barclays

Právě tehdy zamířil i do Česka. Po odchodu z Credit Suisse se stal vedoucím zakladatelem české investiční banky Patria Finance. Spolu se Zdeňkem Bakalou (majitel společnosti Economia, vydavatele Hospodářských novin - pozn. red.) a dalšími českými kolegy pomohl vytvořit platformu, která sehrála důležitou roli při formování domácího kapitálového trhu v 90. letech.

K české ekonomice se vracel i později. V rozhovoru pro Hospodářské noviny z března 2011 hovořil zejména o tom, že evropská měna přežije tehdejší dluhovou krizi, ale pronesl i myšlenku k energetice, která se nyní ukazuje jako pravdivá. Po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima podle něj už není možné budovat nové nukleární elektrárny bez státních záruk a prostřednictvím polostátních společností. „Pokud chcete mít bezpečné jaderné elektrárny a elektřinu za rozumnou cenu, nemohou to dělat soukromníci,“ řekl tehdy. A nyní se to potvrzuje při českých snahách o rozšíření jaderných elektráren.

Rudloff také v závěru své kariéry působil v britské bance Barclays – v roce 1998 nastoupil jako šéf správní rady do investiční divize této banky a zároveň byl blízkým spolupracovníkem tehdejšího šéfa Boba Diamonda. Ve vedení Barclays zůstal až do svého odchodu do penze v roce 2014 po téměř 50 letech v byznysu.

Významně zasáhl i do institucionální podoby evropských kapitálových trhů. Stál u vzniku International Primary Market Association, která zastupovala banky na trhu eurobondů, a po jejím sloučení s ISMA se v roce 2005 stal vůbec prvním předsedou International Capital Market Association (ICMA). V čele asociace byl v letech 2005 až 2011, tedy i v období globální finanční krize.

Mimo investiční bankovnictví působil v řadě představenstev velkých korporací a finančních institucí, mimo jiné ve švýcarské farmaceutické skupině Novartis, londýnské BlueBay Asset Management, v těžařské skupině NWR či ruské ropné společnosti Rosněfť. Tu opustil v roce 2014 záhy po ruské invazi na Krym a vypuknutí války na Donbase.

Později se přesunul do správy majetku jako spoluzakladatel a předseda skupiny Marcuard a private banky Marcuard Heritage, kde zůstal aktivní i po formálním odchodu z investičního bankovnictví.