Jak snížit daň při poskytnutí služebního vozu?

Pokud zaměstnanci mohou služební automobily využívat i pro soukromé účely, což bývá obvyklé, je třeba se zamyslet nad tím, jaké daňové dopady tato situace přináší a zda by nebylo možné případné nepříznivé daňové důsledky minimalizovat.

Problematiku poskytování služebního automobilu zaměstnancům k soukromým účelům upravuje především § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Podle tohoto ustanovení se příjem zaměstnance, který používá služební vozidlo i pro soukromé účely, navýší o 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc bezplatného poskytnutí vozidla, minimálně však o 1000 Kč. Vstupní cena se pro účely tohoto ustanovení navíc zvyšuje o daň z přidané hodnoty, pokud není ve vstupní ceně DPH již zahrnuta. Tento vyšší příjem je samozřejmě třeba každý měsíc zdanit, což zejména u dražších aut znamená nezanedbatelné daňové zatížení zaměstnance.

Je možné snížit cenu automobilu?

Protože se příjem zaměstnance vždy odvozuje od vstupní ceny automobilu, je vhodným řešením její snížení. Jednou z možností je prodej automobilu jinému subjektu a jeho následný nájem. I krátkodobým používáním nového vozidla jeho cena významně klesá, takže při prodeji ojetého automobilu dojde ke značnému snížení jeho ceny. V závislosti na tom, zda je kupujícím spojená osoba (například společnost ve skupině) nebo nezávislá osoba (autobazar, půjčovna vozidel, jiná nezávislá osoba), bude finanční úřad zkoumat přiměřenost stanovené prodejní ceny. Především při prodeji spojené osobě lze proto doporučit, aby cena byla stanovena jako obvyklá, což lze zjistit např. porovnáním s cenami stejných automobilů v bazarech nebo inzerátech. Pokud není možné zjistit obvyklou cenu tímto způsobem, je možné použít ocenění znalcem. Při následném nájmu automobilu se počítá ono 1 % ze vstupní ceny u pronajímatele, tedy z ceny, za kterou jste mu automobil prodali. Prodejní cena automobilu přitom pro vaši společnost představuje zdanitelný výnos.
Druhým možným řešením je prodej automobilu jinému subjektu a poté jeho zpětný nákup. Pokud by takovou transakci finanční úřad zpochybňoval jako účelovou, není problém nalézt uspokojivé ekonomické zdůvodnění. Jednou z možností je např. sjednat při prodeji nezávislé osobě (autobazaru) podmínku, že automobily odkoupíte zpět, pokud pro tyto vozy nesežene do jisté doby kupce. Navíc pokud se bazaru nepodaří automobil prodat, lze usuzovat, že stanovená cena byla příliš vysoká, a je legitimní vůz koupit zpět levněji.

Prodej aut zaměstnancům

Třetím řešením, systémově odlišným od předchozích dvou, může být prodej firemních automobilů zaměstnancům. I tady je třeba vozidla odprodávat za „obvyklé ceny“, protože pokud by byly automobily prodány levněji, mohl by finanční úřad tento rozdíl považovat za příjem zaměstnance, který podléhá zdanění. Výhodnější je proto prodej opět uskutečnit přes třetí subjekt (bazar), což riziko napadení transakce ze strany finančního úřadu výrazně snižuje. Výhoda této třetí varianty spočívá v tom, že se zcela eliminuje povinnost připočítávat zaměstnanci do zdanitelného příjmu 1 % ze vstupní ceny automobilu. Pokud by zaměstnanci následně používali tyto automobily ke služebním cestám pro zaměstnavatele, mohou si vedle náhrady pohonných hmot účtovat i základní náhradu za použití vlastního automobilu, která nyní činí 3,80 Kč/km. Pokud zaměstnanec jezdí na služební cesty často, může výše částky základní náhrady kompenzovat finanční náročnost koupě automobilu, kterou je samozřejmě možné provést např. na splátky, čímž se zaměstnanec vyhne vysokým jednorázovým výdajům.

Autor: Ing. Václav Roudný, daňový konzultant APOGEO Tax, která se zabývá auditem, daňovým a transakčním poradenstvím, daňovým plánováním, financováním projektů a účetnictvím

(Příští úterý si můžete přečíst o tom, jak jsou vnímána firemní auta pro služební i soukromé účely z hlediska DPH – otázka dodaňování, DPH u pohonných hmot, jak sledovat a jakou vést evidenci.)