Auta pro soukromé účely ovlivňují i DPH

Minulý týden jsme psali o daňových důsledcích používání služebního automobilu pro soukromé účely v oblasti daně z příjmů. Dnes se podíváme, jaké povinnosti tato situace přináší v oblasti DPH. Zatímco daň z příjmů se týká zaměstnanců, kterým je určitá částka zahrnována do hrubé mzdy, daň z přidané hodnoty se bude týkat výhradně společnosti, která má automobil v majetku.

Poskytnutí služebního vozidla zaměstnancům k soukromým účelům bude mít různé dopady na platbu DPH v závislosti na tom, zda byl při pořízení automobilu uplatněn nárok na odpočet DPH nebo nikoli. Uplatnění odpočtu je podle současné legislativy možné u automobilů, které mají v technickém průkazu uvedenou kategorii N1.
Stejné daňové důsledky bude mít v obou případech (nárok na odpočet byl nebo nebyl uplatněn) použití pohonných hmot pro soukromé cesty. Podívejme se tedy nejprve na řešení u pohonných hmot.

Spotřeba pohonných hmot při soukromých cestách

V této souvislosti je třeba vzít v úvahu, že zákon o DPH považuje za zdanitelné plnění rovněž:
- trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu, 
- trvalé použití obchodního majetku pro osobní spotřebu jeho zaměstnanců, 
- poskytnutí obchodního majetku bez úplaty,
pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně.

Pokud tedy zaměstnanec, který používá služební vůz pro soukromé účely, nakupuje pohonné hmoty za prostředky zaměstnavatele (např. kartou CCS a zaměstnavatel si uplatňuje u pohonných hmot (PHM) nárok na odpočet), dochází při jejich spotřebě ke zdanitelnému plnění a zaměstnavateli vzniká povinnost odvést DPH. Základem daně je v tomto případě podle zákona o DPH cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu, tj. obvyklá cena, za kterou se PHM na trhu prodávají. Lze předpokládat, že pokud plátce použije skutečnou cenu nakoupených PHM, nebude tento postup finančním úřadem zpochybněn.

Příklad:
Manažer společnosti má k dispozici pro soukromé účely služební vozidlo, u kterého nebyl při pořízení uplatněn nárok na odpočet DPH. Pohonné hmoty hradí průběžně kartou CCS, společnost uplatňuje u nakoupených PHM nárok na odpočet DPH. V únoru 2007 najezdil manažer podle evidence 3 000 km služebně a 1 000 km soukromě.

Řešení:
Společnosti vzniká za únor povinnost odvést DPH z pohonných hmot spotřebovaných při soukromých cestách. Při průměrné spotřebě 7,5 l na 100 km a ceně PHM 26 Kč/l docházíme k částce 1950 Kč připadající na soukromé cesty. Podle § 36 odst. 6 zákona o DPH se tato cena považuje za cenu včetně daně. Společnost tedy musí odvést v daňovém přiznání za únor DPH ve výši 311,50 Kč.

Druhou možností je neuplatnit si nárok na odpočet u části PHM připadajících na soukromé cesty. Použití majetku (PHM) pro osobní spotřebu zaměstnanců, u něhož nebyl uplatněn nárok na odpočet, se nepovažuje za dodání zboží za úplatu a nepodléhá tak dani z přidané hodnoty.
Vzhledem k tomu, že obě možnosti mají stejný ekonomický dopad, je vhodné vybrat si tu možnost, která je pro společnost administrativně jednodušší.

Použití automobilu, u kterého nebyl uplatněn nárok na odpočet DPH

Takto je tedy nutné postupovat u pohonných hmot. A jak bude společnost zohledňovat samotné poskytnutí svého automobilu? Pokud bude používán osobní automobil, u něhož není nárok na odpočet DPH, společnosti nevznikne povinnost odvádět DPH, neboť se nebude jednat o poskytnutí služby za úplatu. Je to obdoba použití PHM, u kterých nebyl uplatněn nárok na odpočet. Jiná situace nastane, pokud půjde o automobil, u kterého byl v souladu se zákonem nárok na odpočet DPH uplatněn.

Použití automobilu, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet DPH

Pokud zaměstnanec používá i k soukromým účelům automobil, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet DPH (např. typu N1), zákon tuto situaci považuje za poskytnutí služby za úplatu. Jedná se totiž o dočasné využití obchodního majetku, u kterého byl uplatněn odpočet daně, pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců. Takové poskytnutí služby podléhá DPH, základem daně je podle zákona opět cena zjištěná podle zvláštního předpisu.

Podle názoru ministerstva financí by takovou cenou měla být obvyklá cena - např. cena, která se uplatňuje při pronájmu nebo půjčování automobilu stejného nebo obdobného typu v autopůjčovně. Mezi odbornou veřejností se ale objevují názory, které s tímto stanoviskem ministerstva financí nesouhlasí. Argumentují tím, že poskytnutí vozidla zaměstnavatelem pro soukromé účely nelze srovnávat s vypůjčením vozidla z půjčovny, které je spojeno s dalšími službami (např. servisními a asistenčními). Jiný přístup má k této problematice i Šestá směrnice, která upravuje DPH v Evropské unii. Podle Šesté směrnice je základem daně v těchto případech výše výdajů (nákladů) vynaložených osobou povinnou k dani (rozuměj zaměstnavatelem) na poskytnutí těchto služeb. Otázkou je, jak vyčíslit náklady, které vznikají zaměstnavateli, pokud poskytne zaměstnanci vozidlo pro soukromé účely. Jednou z možností by mohlo být použití kalkulovaných nákladů na provoz automobilu.

Při postupu podle uvedeného názoru ministerstva financí lze očekávat, že tento postup budou akceptovat i finanční úřady. Předpokládejme, že společnost zjistila, že stejný automobil lze v půjčovně pronajmout za cenu 4 Kč/km včetně daně. Dále předpokládejme, že se jedná o stejnou situaci jako ve výše uvedeném příkladě, s tím rozdílem, že je používáno auto, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet. Společnost musí dodanit kromě pohonných hmot ještě poskytnutí služby - využití automobilu pro soukromé účely. Základem daně bude částka 4 000 Kč (4 Kč x 1 000 km), opět se jedná o cenu včetně daně. Společnost tak bude muset odvést DPH ve výši 638,50 Kč.

Na závěr je vhodné poznamenat, že plátce DPH, který poskytuje svým zaměstnancům služební automobily pro soukromé účely, musí postupovat stejným způsobem, i když jde o automobily pořízené formou finančního pronájmu nebo automobily najaté na základě smlouvy o operativním pronájmu.

Autor: Ing. Václav Roudný, daňový konzultant APOGEO Tax. Více informací k optimalizaci daňové zátěže viz také Poradna.