Do čeho investovat

Do Evropy přišly tulipány koncem šestnáctého století z Turecka. Krásou, elegancí a půvabem si získaly přízeň snad všude, daleko nejvíce však v tehdejší námořní a obchodní velmoci číslo jedna, tedy v Nizozemsku. Tamní obchodníci počali brát tulipány jako symbol svého postavení a prestiže stejně, jako se dnes berou automobily Mercedes, BMW či Rolls-Royce, hodinky Rolex, šaty od Versaceho nebo módní doplňky od Hugo Bosse.

Na tom by nebylo nic divného, pokud by tulipánové sazenice nenapadl virus, který nejen, že květům neuškodil, ale navíc dal příští generaci rostlin rozkvést do neuvěřitelných barevných kombinací. Poptávka po napadených rostlinách vzrostla, a protože jich bylo relativně málo, začala růst i jejich cena.

SÁZKY I NA TERMÍN

Někdy v tu dobu obchodníci s květinami zjistili, že když od zahradníků koupí sazenice pár měsíců před sklizní, popřípadě s prodejem počkají pár měsíců po skončení sklizně, mohou realizovat celkem zajímavý a poměrně garantovaný zisk. První opce a termínované obchody (prodáváte něco, co v daném okamžiku ještě nemáte, kupujete něco, co v daný okamžik ještě není) byly na světě a cena sazenic se poposunula o něco výš. Tato taktika se rychle rozšířila, a protože ceny rostly čím dál víc, zapojovalo se do obchodů stále více lidí a v roce 1634 spekuloval už skoro každý.

Nizozemskem se šířily zvěsti o ohromných ziscích, každý, kdo měl nějaké peníze, se dal buď do pěstování tulipánů nebo kupování sazenic. Během dvou let kvetly tulipány na každém rohu a lidé do nich investovali rodinná jmění a zadlužovali svá hospodářství. Poptávka hnala nabídku a nabídka poptávku. Ceny na květinových aukcích vylétly do neuvěřitelných výšek, taverny, hospody a krčmy organizovaly večerní setkání, kde se lidé bavili jenom o tulipánech a o tom, co se stalo na burze v Amsterdamu.

CENY ROSTLY DO NEBE

Cena nejběžnější odrůdy, Goudy, se téměř zdvojnásobila na 3 zlaté (zručný řemeslník na ni musel vydělávat týden). Odrůda Centen rose se zvýšila ze 40 na 350 zlatých, cenu malého domku. Jen v období od konce roku 1636 do 5. února 1637 vzrostla cena čtvrt kila cibulek Witte Croonen ze 64 na 1668 zlatých a stejného dne dosáhla cena velmi vzácné odrůdy Semper Augustus šesti tisíc zlatých, za což se dala koupit řada šesti domů v centru Amsterdamu. Jen pro srovnání, v přepočtu na dnešní ceny to dělalo zhruba třicet miliónů českých korun.

Spousta Holanďanů se během pár měsíců stala neuvěřitelnými boháči a lidem se změnila hodnotová měřítka. K tomuto období se váže historka o námořním kuchaři, který skončil ve vězení, když majiteli lodi omylem rozkrájel Semper Augustus (v ceně lodi, nákladu a roční mzdy posádky) k snídani - sleď na cibulce prý chutnal velmi dobře. Nebo příběh Angličana, který bezmyšlenkovitě utrhl Admirael van der Eick cestou k přístavu a byl rozčileným majitelem zahrádky žalován, aby uhradil škodu čtyř tisíc zlatých...

TRHY A JEJICH VLASTNOSTI

Je mnoho způsobů, kterými se dají rozdělit finanční trhy a všechny možné instrumenty, které se na nich obchodují.

Jedním z nich je dělení na trhy peněžní, kde se obchodují investiční instrumenty se splatností do jednoho roku, a trhy kapitálové, kde se obchoduje s instrumenty se splatností nad jeden rok.

Tak jako všechna možná rozdělení, ani tohle není zcela přesné. Například dluhopisy (počítané mezi instrumenty kapitálového trhu), mají 30 dní před splatností, kdy se s nimi přestává obchodovat na "kapitálových" trzích, zcela jistě splatnost "kratší než jeden rok". Nebo jiný případ - přítomnost spekulantů na kapitálových trzích způsobila, že průměrná doba držení amerických státních dluhopisů se splatností třicet let je pouhých pět dní.

Všeobecně se má za to, že investice na peněžním trhu jsou bezpečnější než na trhu kapitálovém a čím krátkodobější daná investice je, tím je bezpečnější. Z tohoto pohledu jsou asi nejrizikovější produkty, které nemají žádnou ohraničenou životnost - komodity, akcie, nemovitosti. Samozřejmě je nutné uvažovat při srovnatelných veličinách, tedy devadesátidenní směnka určitého podniku (například ČEZ, a. s.) je bezpečnější než jeho tříletý dluhopis, a ten je zase bezpečnější než jeho akcie.

Takovému dělení koneckonců odpovídají i objemy, s kterými se na daných trzích obchoduje. Zpravidla platí, že čím bezpečnější daný instrument je, tím je obchodován ve větším množství. Takže u výše zmíněného českého dominantního výrobce elektřiny je v případě směnek standardní obchodované množství sto milionů Kč, u dluhopisů deset milionů Kč a u akcií jeden lot o velikosti tisíce kusů, tedy sto tisíc Kč nominální a o něco méně než milion Kč tržní hodnoty.

JEN PŮJČKA, ANEBO I MAJETEK?

Poměrně užívaným dělením investičních instrumentů je rozdělení na dlužní a majetkové. Ani toto dělení není zcela přesné, rozvoj finančních derivátů a nových forem investování způsobil, že spousta dlužních instrumentů získala charakter majetkových a naopak, nicméně i nám to bude pro začátek stačit.

U dlužního cenného papíru (dluhopisy, obligace, směnky, státní pokladniční poukázky, depozitní certifikáty a do určité míry i termínované vklady a úvěry - právníci i ekonomové laskavě prominou určité zjednodušení) vám jeho emitent (ten, kdo cenný papír vydává) zaručuje splacení toho, co si půjčuje (tj. jistinu), plus určitý výnos (tj. úrok) navíc. U majetkového cenného papíru (akcie, podílové listy, warranty a jiné) se naopak stáváte spolupodílníky (spoluvlastníky) majetku emitenta a ten vám kromě tohoto podílu, až na výjimky, nezaručuje téměř nic. Na rozdíl od majitelů dlužních cenných papírů se kromě zisků budete podílet i na jeho ztrátách a pokud emitent zkrachuje, jste v nárocích na případný zůstatek až po ostatních věřitelích.

Z tohoto (znovu připomínám zjednodušeného) srovnání plyne, že majetkové cenné papíry jsou většinou rizikovější než dlužní. Jejich vlastníci od nich tedy logicky očekávají vyšší zhodnocení, jehož se jim opravdu v "průměru" dostává.

JAKÉ NÁSTROJE ZVOLIT

Tady pozor - slovo "průměr" je v investování ještě ošidnější než ve statistice. V reálné podobě to vypadá tak, že na jednoho Warrena Buffeta, který investováním miliardu vydělal, připadají statisíce lidí, kteří nevydělali nic nebo relativně málo a miliony, kteří onu miliardu dohromady prodělali.

Velmi zjednodušený vztah rizika a výnosů investičních instrumentů udává jeden z výše uvedených grafů. Předem upozorňuji, že tam nejsou všechny instrumenty (velmi těžké je zařadit například nemovitosti) a vzájemný vztah rizika a výnosů se čas od času může mírně lišit. Pro znalce a odborníky - finanční deriváty by byly někdy v pravém horním rohu vašeho stolu. A těžko říct, kde by byly tulipány...

PÁD TRHU NEMUSÍ ZPŮSOBIT JEN VÁLKA

V únoru 1637 totiž nizozemská vláda v obavě, že vlna spekulací způsobí recesi do té doby se velmi slibně se vyvíjející ekonomiky (Nizozemsko bohatlo z financování a zásobování protestantských armád třicetileté války), zkusila obchodování s tulipány zastavit. V reakci na drsný administrativní zásah ceny cibulek klesly a obchodníci přítomní na parketu si řekli, že je čas realizovat zisky. Během dvou dnů nabídka převýšila poptávku, když všichni zjistili, že vysoké ceny nemají žádný reálný základ. Stejně zběsile, jako před tím nakupovali, začali prodávat, a to byl konec tulipánové horečky.

Tulipánový trh se zhroutil, cena čtvrt kila Witte Croonen klesla z 1668 až na 37 zlatých v roce 1642, statisíce lidí zchudly a tisíce přišly o veškerý majetek. Následkem finanční pohromy upadlo nizozemské hospodářství do těžké recese.

A ponaučení? Když se podíváte na všechny další horečky a krize - myslíte, že si z toho snad někdo nějaké ponaučení vzal?

Michal Špaček
analytik a asset manager

Tab. Výnosnost a rizika některých investičních instrumentů amerického trhu v letech 1926-1994