Co nutí firmy odcházet do daňových rájů?

Jak ukazuje poslední vývoj nejde ale o podnikatele, kteří by chtěli utajit vytunelovaný majetek, ale stále častěji spíš o ty, kterým přestává vyhovovat houstnoucí česká byrokracie, vysoké daně a malá ochrana domácích podniků a jejich investic.

Češi se chrání před Českem

„Jedním z hlavních důvodů, proč české firmy přecházejí na holdingové struktury se sídlem v zahraničí, je právě ochrana investic,“ říká obchodní ředitel společnosti Akont Michal Friedberger. „Myslím, že to nesvědčí vůbec nic špatného o podnikatelích, kteří se takto rozhodnou. Spíše se jedná o špatnou vizitku státu, který funguje takovým způsobem, že podnikatele k těmto krokům v podstatě donutí,“ vysvětluje. Podle něj české firmy zakládají nové mateřské společnosti například v Nizozemí, které má velmi hustou síť smluv o ochraně investic. „Zatímco běžná česká a v Česku sídlící firma nemá proti zvůli úředníků téměř žádnou obranu, pokud jde o zahraničního investora, už se mluví o arbitrážích a tak podobně, když dojde na nějaký problém. Myslím, že není třeba vysvětlovat, jak rozdílné je tedy postavení českého a zahraničního podniku,“ vysvětluje Friedberger.

Důvodem pro to, aby podniky zakládaly holdingové struktury se sídlem v zahraničí ovšem nemusí být prvoplánově obava z českých úřadů a jejich šikany. Větší strach mohou mít z laxního přístupu státních institucí v případě, že se dostanou do konfliktu se svými obchodními partnery. „O špatné vymahatelnosti práva v České republice toho byly popsány už tisíce stránek a nemá smysl k tomu cokoliv dodávat. Právě kvůli tomu, jak to u nás vypadá, se čeští podnikatelé často snaží chránit tím, že přesunou sídlo své firmy do zahraničí. To se může stát například založením zahraniční společnosti, která odkoupí obchodní podíly podnikatelů,“ říká Friedberger a odkazuje na nedávnou zprávu Světové banky, která kritizovala podnikatelské prostředí a stav byrokracie v české republice. Další možností přenesení sídla do zahraničí je zformování nové právní formy „SE“, tedy Evropské společnosti – tak jak toho využila například známá firma Diag Human.

Daňová válka mezi členy EU

Dalším důvodem, proč prý české podniky zakládají svá nová sídla v zahraničí jsou zdejší výhodnější daňové podmínky, plynoucí z místních zákonů, direktiv Evropské unie a smluv o zamezení dvojího zdanění. V České republice na rozdíl od většiny států EU musí každá společnost zdanit své zisky z prodeje obchodních podílů (akcie, podíly) v dceřiných společnostech. A to 24% sazbou. „To je zjevně nespravedlivé, protože zisk vytvořený dceřinými společnostmi již jednou zdaněn byl,“ říká Friedberger. Ve více než polovině států EU se tento typ zisku při splnění mírných podmínek nedaní a to je jasný motiv pro podnikatele mít mateřskou společnost v zahraničí, kde nebude penalizován podobnou daní. Podle Friedbergera právě to způsobuje i odliv kapitálu z ČR. Obecně totiž platí, že čím více společností ve státě, tím více daní, takže by se státu vyplatilo tyto „šikanující daně“ zrušit, protože už samotný výnos z nich je stejně zanedbatelný.

Dalším příkladem je zdanění dividend. Český stát se snaží zdanit v podstatě všechny dividendy. V některých státech se však od zdanění dividend zcela upouští – v souladu s liberální myšlenkou nezdaňovat jednu věc dvakrát. I v tomto případě platí, že výnos z daně je malý a především otravuje život podnikatelům.„Jednotlivé státy si začínají uvědomovat, jak významný přínos pro jejich pokladny jsou právě holdingové společnosti, a tak se jim snaží vycházet vstříc,“ vysvětluje odborník Akontu. V Česku je to ale o poznání jiné. „U nás hodně slýcháme o tom, že by se měli zdaňovat hlavně bohatí a podobně, přitom si málokdo uvědomí, že právě bohatí mohou mnohem snadněji přesídlit tam, kde tolik zdaňovaní nebudou. Stát tak paradoxně nezíská více daní, ale méně, protože ti bohatí odcházejí,“ dodává.

Ochrana soukromí

Také boj proti špinavým penězům a kontraproduktivní snahy donutit každého podnikatele k obrovským informačním povinnostem mají své nevinné oběti. Jednou z nich je třeba narušení práva na soukromí. Už jen fakt, jak funguje český obchodní rejstřík, ve kterém jsou nejen soukromé adresy společníků a majitelů firem, ale také jejich rodná čísla, dokazuje, že ochrana soukromí ve spojení s podnikáním v Česku rozhodně nejde ruku v ruce. „Mnozí podnikatelé dobře vědí, že zveřejňování jejich soukromých adres a rodných čísel, tak jak to funguje nyní, není v podstatě nic jiného, než ukazovaní případným zločincům kam jít, koho okrást, vyloupit nebo podobně,“ říká Friedberger. Právě to je podle něj jeden z důvodů, proč podnikatelé často zakládají firmy v zahraničí a na našem území podnikají až jejich prostřednictvím. „Když se k tomu ještě přidá stálá diskuse o majetkových přiznáních a to nejen pro politiky, pak je zřejmé, že se u nás úspěšní podnikatelé nebudou cítit zcela v bezpečí,“ vysvětluje Friedberger.