Vysoké ceny surovin - tahoun ruské ekonomiky

Ruská ekonomika vykazuje již sedmým rokem za sebou silný růst, na kterém se nejvíce podílejí vysoké světové ceny ropy, plynu a dalších surovin. Podle ruského prezidenta Vladimira Putina svou roli v růstu sehráli také spotřebitelé, investice a kroky jeho vlády, podle některých ekonomů se ale koncem roku začíná ukazovat, že růst založený hlavně na vývozu surovin má i své stinné stránky.

Rusko je po Saúdské Arábii druhým největším producentem i exportérem ropy na světě, vlastní osmé největší zásoby ropy na světě a je největším exportérem zemního plynu. Export ropy a plynu i dalších nerostných surovin tvoří dvě třetiny exportních příjmů a jenom ropný a plynárenský průmysl tvoří podle odhadů Mezinárodního měnového fondu (MMF) 25 procent ruského HDP.

Díky příjmům z prodeje surovin Rusko zaplatilo své dluhy u Pařížského klubu věřitelů a vysoké světové ceny surovin se také podepsaly na loňském rekordním HDP, který překročil bilion dolarů a proti předchozímu roku se zvýšil o 6,7 procenta. V roce 2005 se ruský HDP zvýšil o 6,4 procenta.

Vývoz surovin vytlačuje ostatní sektory

Kvůli závislosti na surovinách však Rusko začíná podle některých ekonomů prodělávat takzvanou "holandskou nemoc". To znamená, že růst vývozu surovin a s ním spojený rozvoj těžebního a zpracovatelského průmyslu vytlačuje ostatní sektory, které se stávají nekonkurenceschopné. Letos ale ekonomiku již těžba surovin tolik vzhůru netáhne a hlavním motorem růstu, který se odhaduje na 6,5 procenta, jsou podle ekonomů zejména investice do průmyslové výroby, ale také stavebnictví a obchod.

V Rusku v posledních měsících také výrazně stoupají ceny základních potravin. V zemi, kde mnoho lidí žije na hranici chudoby, je každé zdražení potravin či energií výrazným sociálním problémem. Vláda tak sáhla před volbami ke zmrazení cen základních potravin a zvýšila se také minimální mzda. Rostoucí ceny potravin, které tvoří 40 procent ruského koše spotřebitelských cen, také ztěžují snahu vlády o snížení inflace, která loni činila devět procent. Problémem také zůstává chudoba, pod jejíž hranicí žije podle oficiálních statistik 20 procent obyvatel Ruska.

Největší ekonomické riziko pro Rusko je podle analytika Raiffeisenbank Aleše Michla nyní inflace. "Rusko teď výrazně pociťuje globální nárůst cen potravin. Letošní inflace bude hlavně díky tomu kolem 11 procent. Na růst cen tlačí i výrazná spotřeba obyvatelstva a vlády díky masivnímu růstu příjmů z ropy a plynu. Zavedené zmrazení cen není dlouhodobým řešením, je to umělé a netržní opatření. Ochladit by spíše potřebovala spotřeba," uvedl pro server iHNed.cz Michl.

Ruská vládní politika

I do ekonomiky se promítá centralizace ústřední moci. Kreml se v poslední době snaží získat vliv nad lukrativním ropným a plynárenským sektorem. V polovině roku 2005 stát ovládl společnost Gazprom, která je největším producentem zemního plynu na světě a disponuje také největšími prokázanými zásobami této suroviny. Ruský parlament navíc loni schválil zákon, který firmě zaručuje monopol na vývoz plynu a vláda také letos schválila prozatímní návrh zákona, který omezí přístup zahraničních firem k těžbě ropy a plynu, což je terčem kritiky Evropské unie.

Gazprom ukázal svoji sílu na přelomu let 2005 a 2006, když přestal dodávat plyn kvůli sporům o jeho ceny na Ukrajinu a i do Evropy. Letos Rusko kvůli sporům s Běloruskem zase na čas pozastavilo dodávky ropy do Evropy ropovodem Družba. Obavy z přílišné síly ruských firem a ze surovinové závislosti Evropy na Rusku zasáhly i do návrhů na liberalizaci trhu energií, které letos v září schválila Evropská komise (EK).

Rozruch také vyvolala aféra kolem ropné společnosti Jukos, která byla ještě před lety největším producentem ropy v Rusku. Jeho hlavní akcionář Michail Chodorkovskij byl odsouzen za zpronevěru a daňové úniky na osm let a loni Jukos vyhlásil bankrot kvůli vysokým daňovým nedoplatkům, které mu vyměřil finanční úřad. Stát si pak vynutil aukce majetku z Jukosu a státem kontrolovaná Rosněfť se díky jejich převzetí stala největším producentem a zpracovatelem ropy v Rusku. Podle ochránců lidských práv má celý proces politickou motivaci.

Priorita - vstup do WTO

"Každopádně Rusko zůstává pro naše firmy velkou výzvou s vizitkou trhu se stále velkým potenciálem. Kupní síla Rusů jde výrazně nahoru a tak se dá čekat úspěch projektů typu nové továrny Škody Auto ve městě Kaluga nebo kontrakty jako je ten Škody Holding na dodávky metra do Petrohradu," dodal Michl.

Prioritou ruské vlády je i nadále vstup Ruska do Světové obchodní organizace (WTO). Kvůli členství však musí uzavřít bilaterální dohody se všemi zeměmi WTO, které o to požádají, včetně EU. Někteří členové EU, jako Polsko, Švédsko a Litva, si stěžují na obchodní praktiky Ruska a hrozí zablokováním dohody. Poté, co vstup Ruska do WTO podpořila v roce 2004 EU, Rusko schválilo Kjótský protokol o omezování škodlivých emisí. Loni Moskva dohodu uzavřela s USA.