Česko a Slovensko mají svou měnu 15 let. Jak dlouho ještě?

Logickým důsledkem rozpadu České a Slovenské federativní republiky, ze které 1. ledna 1993 vznikly dva nástupnické státy, byla i měnová odluka. Aktiva, pasiva a rezervy byly součástí majetku federace, k jehož rozdělení přistoupily obě vlády podle zákona z roku 1992.

Národní měny, česká a slovenská koruna, jejichž vznik odráží politický vývoj a jež jsou jedním z nejužívanějších symbolů států, začaly platit právě před 15 lety (8. února 1993) - zpočátku ve formě okolkovaných československých bankovek.

Důvodem pro oddělení měn byla zejména odlišná ekonomická situace obou zemí a různé perspektivy jejich vývoje. Oběživo si země rozdělily v poměru 2:1 ve prospěch ČR. Zhruba do čtyř měsíců po vyhlášení odluky byly do oběhu dány nové mince.

1:1 nebylo udržitelné

Počáteční nastavený kurz 1:1 se brzy ukázal jako neudržitelný, takže už v červnu 1993 musela slovenská centrální banka devalvovat o deset procent. Vůči české měně spadla Sk nejníže v polovině roku 2002 během politické krize, v dobách obav z návratu Vladimíra Mečiara. Tehdy Slováci za jednu českou korunu platili 1,54 koruny své (zhruba tedy 65 Kč/100 Sk).

Při české měnové krizi v květnu 1997 bylo zrušeno fluktuační pásmo a pevný kurz nahrazen řízeným floatingem. Na přelomu let 1997 a 1998 se pak slovenská koruna také vůbec poprvé a naposledy vyhoupla na silnější pozici (103 Kč/100 Sk).

Na plovoucí kurz přešla slovenská měna po devalvačních tlacích v roce 1998. Nyní se hodnota Sk pohybuje kolem 34 Sk/EUR. Česká koruna je v evropském regionu dlouhodobě silnou měnou, její kurz k euru dosahuje v současnosti 26 Kč/EUR.

Svůj názor na tehdejší měnovou odluku a budoucnost v eurozóně nám řekl ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, analytik Raiffeisenbank Aleš Michl a student Vysoké školy ekonomické v Praze Vladimír Sysel.

Jak vidíte s 15letým odstupem rozhodnutí oddělit od sebe českou a slovenskou korunu?

Martin Říman: Měsíc po rozdělení federace se ukázala nutnost rozdělit měnu. Bylo to jediné možné řešení. Ukazuje to, že společná měna má své náklady, což je nutné brát v potaz při zavádění eura.

Aleš Michl: Byla to tečka za rozdělením Československa. Prvotní kurz jedna k jedné již dávno neplatí. V polovině roku 2002 platil kurs 65:100, to bylo období drsného posilování české koruny. Pak ale slovenská ekonomika nabrala dech, se zpožděním proti nám se přiřítily zahraniční investice a slovenská koruna nastartovala trend posilování. Dnes tak platí kurs 76:100.

Vladimír Sysel: Otázku bych rozdělil na dvě části a sice zda odluka byla prospěšná a zda byla ve správnou dobu. Prospěšná byla a považuji ji za správný krok. Vývoj v devadesátých letech až do současnosti ukázal, že jsme z odluky profitovali a bez ní by české hospodářství patrně nebylo na stejné úrovni jako je nyní. S tím zda letos mělo být 13., 16., či jiné výročí odluky nemohu polemizovat, neboť bych musel znát analýzu těchto scénářů.

Měla by se Česká republika své koruny zase vzdát a přijmout euro?

Martin Říman: K přijetí eura jsme se zavázali v přístupové smlouvě, což ovšem neznamená, že se zavedením musíme spěchat. Je nutné pečlivě zvážit, kdy bude vhodná situace. Zatím není.

Aleš Michl: Je velký rozdíl mezi měnovou odlukou Československa a přijetím eura. V rámci řízení ekonomiky po měnové odluce máme k dispozici de facto dva nástroje k řízení ekonomiky ČR: Úrokové sazby a rozpočet. Po přijetí eura nám zbude jen jeden vlastní - rozpočet. V době, kdy trpíme impotencí snižovat schodky veřejných financí, je tedy nevhodné přijetí eura. Nejdříve je třeba vidět výsledky reforem a pak se můžeme bavit o tom, co dál. Nejprve dejme do pořádku státní rozpočet. Disciplínu nemáme držet kvůli úředníkům v Evropské unii, ale proto, že je to v zájmu všech občanů země. Až na výsledcích prokážeme, že obstojíme jak v reformě, tak i v diskusi s obyvatelstvem, pak stanovme termín přijetí eura. Lepší je mít vyrovnaný rozpočet a euro třeba v roce 2014, než deficit 2,9 procent HDP a euro o pár let dříve... Pak by to byl velký risk...

Vladimír Sysel: V obecné a dlouhodobé perspektivě jsem pro přijetí společné měny, protože předpokládám pozitivní přínosy pro jednotlivce, společnost i celé hospodářství. To ovšem platí pouze pokud máme stabilní hospodářství a kurz. Jejich vývoj ve společném evropském prostoru nesmí být příliš různorodý. Z toho ale plynou mé obavy z přijímání společné měny. Složitým problémem je, kdy k vstupu do eurozóny přistoupit. V současné době a ve výhledu několika let to nepovažuji za vhodné. Zafixování kurzu na pevné hodnotě a zbavení se velké části suverenity v měnové politice proto v současnosti nepovažuji za vhodný krok. Pominu-li ztrátu kontroly nad měnovou politikou, tak už jenom z toho důvodu, že posilující trend koruny by se z velké části přenesl do trendu vývoje cenové hladiny.