Co se změnilo od začátku roku

Americký deník New York Times se právě rubrikou "Stalo se poprvé" už tradičně a vtipně vyrovnává s přehledem událostí končícího roku. Na Českou republiku 2008 se spíš hodí rubrika "Stane se poprvé". Protože těch poprvé je mnohem více než v minulých letech, HN ve spolupráci s přední poradenskou firmou PricewaterhouseCoopers pro vás sestavily praktického průvodce 100 největších změn 2008 v daních, sociálních dávkách a zdravotnictví.

Snažili jsme se tentokrát ve stylu »méně je více« vybrat ty nejužitečnější informace bez interpretací, vysvětlování a komentářů. Pokusili jsme se přinést kromě zásadních změn i ty, které na první pohled vypadají jako detaily. V politické debatě zapadly, ale každodenní život výrazně ovlivní.

Takže co se pro nás změnilo poprvé? Vůbec poprvé platíme u lékaře, v lékárně za recept i v nemocnici. Na tuzemské poměry je to průlom, o němž se mluvilo od poloviny devadesátých let, ale žádný kabinet až do nástupu Mirka Topolánka se k poplatkům neodhodlal. Češi chodí k lékaři v průměru čtrnáctkrát za rok, vůbec nejčastěji ze všech zemí OECD. Právě poplatky mají zabránit zbytečnému plýtvání péčí i léky. Dnes už se platí ve většině zemí Evropy včetně sociálního Švédska, Francie a Německa.

Jako vůbec poslední v Evropě jsme se dočkali stropů na zdravotní a sociální pojištění. Politici tak konečně vyslyšeli letité stížnosti zahraničních investorů a diplomatů. Poprvé tak bude od odvodů pojistného osvobozena ta část příjmu, která převyšuje čtyřnásobek průměrného platu (nyní kolem 84 tisíc korun). Stejně vysoké stropy budou platit pro zaměstnance i živnostníky.

Na první pohled je to změna, na níž vydělají jen nejlépe placení lidé. Jde však o velký průlom, protože stát tím poprvé uznává, že povinnost platit do solidárních systémů má své meze. Zvlášť když se jmenují zdravotní a sociální pojištění, nikoliv zdravotní a sociální daň. Vůbec poprvé také budeme stonat bez sociálních dávek. První tři dny nemoci nevyplatí stát na neschopence ani korunu. Nemocenská při kratších chorobách klesne všem lidem bez ohledu na výši platů. Polepší si naopak dlouhodobě nemocní, jimž se dávky zvýší.

Poprvé tak můžeme vidět, kolik státu odvádíme na pojistném nejen my, ale i firma, kde pracujeme. V Česku je největší část povinných odvodů ukryta před zraky zaměstnanců jako pojistné placené firmou. To teď mění superhrubá mzda. Daně se totiž budou od ledna počítat právě i z odvodů, které hradí firma.

Rovněž poprvé budou všichni lidé platit jedinou sazbu daně – 15 procent ze superhrubé mzdy. To ale neznamená, že končí časy, kdy bohatší lidé odvádí na daních mnohem více než ti s nižšími příjmy. Daň je sice rovná, ale zároveň se výrazně zvyšují slevy z daní. Chudší lidé tak státu stále odvádí menší díl svých příjmů než bohatší. Jen se ty rozdíly po dlouhé době zmenšují.