Londýn a Paříž trestají bankéře daněmi

Banky, jejichž zaměstnanci sedí v prosklených mrakodrapech londýnské City, značně znervóznila zpráva, že musejí odvést padesátiprocentní jednorázovou daň z bonusů přesahujících 25 tisíc liber (asi 720 tisíc korun). Stejnou daň nyní po Londýnu zavádí i Paříž. Němci ji ale nechtějí.

Prezident Nicolas Sarkozy oznámil, že francouzský "erár" si strhne 50 procent ze sumy přesahující 27 tisíc eur (asi 700 tisíc korun).

Vláda v Paříži podle tamních médií o "bonusové dani" uvažovala už delší dobu. Ale Sarkozy se obával, že by mohla ohrozit pozici metropole v globálním finančním byznysu. Poté, kdy ji zavedl Londýn, se toto riziko pro Paříž značně zmenšilo.

Banky jsou z nové daně hodně nervózní. Obávají se, že jim mohou utéci ti nejlepší experti, po kterých rády skočí například hedgeové fondy. Kvalitní lidi by mohli z Londýna přetáhnout také Švýcaři.

Británie a Francie jsou tedy první země od počátku krize, které vzaly útokem bankovní bonusy. Spolková kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že je to zajímavá myšlenka, ale její vláda takový bič nechystá.

Jedenáct předních německých bank a pojišťoven včetně Deutsche Bank a Allianz nicméně v pátek přistoupilo na systém střízlivějšího odměňování a výplat. Firmy se zavázaly, že budou orientovat své systémy odměňování k udržitelnému vývoji svých aktivit. Spolkový ministr financí Wolfgang Schäuble označil tento krok za pozitivní signál.

Nedůstojný politický fotbal

Jednorázová padesátiprocentní daň z bonusů bankéřů přesahujících 25 tisíc liber přinese britské státní pokladně 550 - 600 milionů liber šterlinků, tedy sotva jedno procento celkových daňových příjmů Británie, uvádí firma KPMG LLP.

"Hlavním důvodem, proč nás chce ministr financí Alistair Darling vykoupat, je získání podpory veřejnosti před květnovými volbami," řekl listu Financial Times vysoký manažer z londýnské City. "Daň je nepromyšlený, populistický krok. Je ostudné, když se na politickém hřišti hraje takový fotbal," přidává se Michael Wistow z právní kanceláře Berwin Leighton Paisner LLP.

Banky se nicméně mohou částečně vyhnout jednorázové dani tím, že zvednou základní platy. Tuto taktiku už v Londýně zvolilo několik amerických bank či britská Barclays.

Podle komentátora agentury Bloomberg Matthewa Lynna lze ještě pochopit zdanění bonusů v britských finančních ústavech, do nichž vláda napumpovala miliardy liber. Jenže v londýnské City podnikají četné americké, německé, švýcarské a další banky, které z kapes britských daňových poplatníků žádné peníze nevytáhly.

"Útočit na výplaty bonusů v londýnských kancelářích Goldman Sachs nebo švýcarské UBS má asi takový smysl, jako kdyby krupiér v Las Vegas vyloučil z rulety hráče sázejícího nejvýš," komentuje Lynn. Je jasné, že na tom prodělá majitel kasina, nikoli hráč.

Budou USA následovat?

Prezident levicově orientovaného Ústavu pro hospodářskou politiku Lawrence Mishel míní, že jednorázová daň by se mohla velice rychle ujmout ve Spojených státech vzhledem k tomu, že většina veřejnosti je na Wall Street pořádně nabroušena. "Je tady spousta horkých hlav, stačí je jenom pořádně nažhavit," cituje Mishela list Financial Times.

Ale další odborníci pochybují, že by jednorázové zdanění příjmů bankéřů bylo v USA politicky průchodné a podpořila by je i veřejnost. "Američané se na to dívají prostě jinak," míní Simon Johnson z Petersonova ústavu, který radí některým poslancům za Demokratickou stranu.

Zavedení daně by si podle něj sice přáli někteří ministři Obamovy vlády, jsou ale v mizivé menšině. Ministr financí Timothy Geithner je vůči ní vyloženě skeptický.

Americká vláda však v pátek stanovila strop platů pro další skupinu manažerů největších firem, kterým penězi daňových poplatníků pomohla překonat dopady krize. Takzvaný platový car Kenneth Feinberg, jehož si pro tyto účely najalo ministerstvo financí, stanovil strop pro druhou řadu manažerů na 500 000 dolarů (zhruba 8,7 milionu korun) ročně.

Vláda už dříve v prvním kole stanovila strop pro top management, což je 25 nejlépe placených lidí v každé takové firmě. Nyní určila maximální výši platů pro manažery, kteří jsou podle platu na 25. až 100. místě. Strop půl milionu dolarů ročně se ale vztahuje pouze na peněžní část odměn, nikoli na odměny, jejichž výplata je svázána s vývojem akcií firmy či jiných cenných papírů.