Ocelová revoluce po 40 letech může zabrzdit oživení evropské ekonomiky

Tak unisono už hlas evropského průmyslu dlouho nezazněl. Automobilky a ocelárny ve středu prostřednictvím svých asociací vyzvaly Evropskou unii, aby zasáhla proti skokovému nárůstu cen železné rudy. Tři největší světoví producenti této suroviny přecházejí na nový systém stanovení cen, což přinese vzestup ceny až na dvojnásobek. Toto zdražení by se vzápětí promítlo i do cen oceli - železná ruda je základní surovinou při její výrobě.

Nebouří se však jen  firmy v Evropě. Ve čtvrtek vyzvalo Světové sdružení pro ocel (WSA) antimonopolní úřady po celém světě k prověření trhu železné rudy. Výrobci oceli jsou přesvědčeni, že nástup nových krátkodobějších cenových kontraktů na nákupy rudy bude mít negativní dopad na oživení globální ekonomiky, protože tato surovina v posledních měsících na trhu prudce zdražila.

"Je naléhavě nutné, aby úřady pro hospodářskou soutěž kolem světa prověřily trh železné rudy a tržní chování tří společností, které na něm dominují," uvedl generální ředitel ocelářského sdružení Ian Christmas. 

Zdražit může vše od špendlíků po automobily

Ocel je pro hospodářství zcela zásadní, využívá se téměř ve všech průmyslových oborech od automobilek přes stavebnictví až po medicínskou techniku. Její prudké zdražení by tak mohlo výrazně zpomalit evropské ekonomické oživení.

Britský deník Financial Times ve středu uvedl, že světové ceny oceli by mohly stoupnout až o třetinu. A to jako důsledek úterní dohody mezi těžebními společnostmi - brazilskou Vale a britsko-australskou BHP Billiton - a čínskými a japonskými ocelárnami.

Systém ročních kontraktů a zdlouhavých cenových vyjednávání bude nahrazen čtvrtletními kontrakty, kterou budou navázány na vznikající spotový trh se železnou rudou. A například třetí největší japonská ocelárna Sumimoto Industries už těžební společnosti Vale odsouhlasila nárůst ceny o 90 procent až na 110 dolarů za tunu rudy.

Vývoj cen oceli
(cena v dolarech za metrickou tunu)

 Největší těžební společnosti na tom vydělají - určitě krátkodobě. Zisky tří největších těžařů - Vale, Rio Tinto a BHP Billiton, kteří dohromady těží 35 procent světové produkce, stoupne letos podle odhadu nejmenovaného vrcholového manažera nejméně o pět miliard dolarů. "Nový systém je dobrý pro ocelárny i těžaře," řekl Pedro Gutemberg z vedení Vale. Evropským ocelářům je ale proti srsti. Největší německý zpracovatel rudy Thyssenkrupp už se ozval, že preferuje roční kontrakty.

Zdražení pro všechny

Vyšší cenu železné rudy pocítí spotřebitelé. "Kdyby dodavatelé chtěli zneužít situace ve svůj prospěch, dopadlo by to na veškerý průmysl a mohlo by to způsobit pokles životní úrovně," říká šéf Třineckých železáren Jiří Cienciala.

Některé ocelárny ve světě už na vyšší cenu želené rudy zareagovaly a ocel zdražily s předstihem. Například deník Valor Econômico uvedl, že brazilské ocelárny plánují ode dneška zvednout cenu zhruba o 15 procent.

Pro české ocelárny, které dostávají železnou rudu z Ukrajiny a Ruska, se zatím systém nemění. Jejich kontrakty se zatím nezkracují. Přesto se v budoucnu nejspíš zdražení nevyhnou, úterní dohoda bude totiž mít podle expertů velký vliv i na ruské producenty železné rudy. "Nečekám, že by jejich cenová politika přesně kopírovala kontrakty mezi signatáři včerejší dohody, ale i ruské těžařské firmy budou své ceny zvedat v maximální možné míře," řekl HN Dmitrij Smolin, analytik ruské Uralsib Capital.

"Cena ocelářské produkce u ruských zpracovatelů tak skutečně může stoupnout až o 30 procent a ovlivnit navazující průmyslové obory. Předpokládám, že podobné dopady pocítí i středoevropští odběratelé ruských železnorudných dolů," dodal Smolin.

Revoluce po 40 letech

Nový systém čtvrtletních kontraktů je odpovědí na loňská neúspěšná vyjednávání mezi těžebními společnostmi a čínskými hutěmi. Obě strany nenašly společnou řeč při sjednávání ročního kontraktu. Číňané v souvislosti s krizí požadovali až 50procentní pokles ceny železné rudy, zatímco těžební společnosti hodlaly slevit maximálně o 20 procent. Jenže Číňané tahali v tomto sporu za kratší konec.

Těžba železné rudy byl po dlouhá desetiletí vlastně nudný byznys. Nabídka kryla poptávku a ceny zůstávaly vesměs stabilní. To se však s příchodem nového tisíciletí a prudkým průmyslovým vzestupem Číny přestalo platit. Čínský hlad po komoditách začal tlačit cenu rudy nahoru a systém ročních kontraktů přestal po 40 letech fungování vyhovovat. Ze železné rudy se tak postupně stává "normální" komodita.

Následuje cenové zemětřesení, ke kterým v minulosti došlo například na trhu s ropou (konec 70. let) či hliníkem (v 80. letech). Jejich ceny jsou nyní také přímo odvozovány od dění na světových komoditních trzích. Původně ale byly také založeny na systému fixních či ročně sjednávaných cen.

U železné rudy to dosud fungovalo tak, že těžař dohodl s největší hutí cenu na příští rok. Ta pak fungovala jako "benchmark" pro celé odvětví.

Kdo se dohodl s asijskými oceláři