Penze v tisících eur? Pro „české“ důchodce v Řecku nedostižný sen

ANIMACE

Česko versus Řecko - Podívejte se, kde sžije lépe spustit

Georgis Fasulis zná skutečný život řeckých důchodců jako málokterý Čech. Oba jeho rodiče se totiž v roce 1988 vystěhovali do Řecka. V Československu žili od roku 1948, kdy bylo Michalisovi Fasulisovi čtrnáct let a jeho budoucí ženě Katině o šest let méně.

„Otec byl sirotek. V Řecku, ve své rodné vesnici v horách u albánských hranic, měl za sebou pouhý rok školní docházky a čerstvě komunistická ČSR se pro něj stala novým domovem. Prošel několika dětskými domovy, musel se učit jazyk, chodit do základní školy,“ popisuje sedmačtyřicetiletý elektroprojektant Georgis Fasulis, jak se jeho otec dostal do tehdejšího Československa.

Jeho otec Michalis Fasulis se nakonec vyučil zámečníkem a zakotvil v Ostravě, kde se seznámil s krajanku Katinou, svou dnešní manželkou. Později večerně vystudoval průmyslovou školu strojního zaměření a stal se strojním projektantem v ostravském závodě Energoprojektu, kde si nakonec odpracoval více než třicet let. Tam ostatně koncem 80. let poznal i mladého projektanta Mirka Topolánka.

Do Řecka bez penze

Když v roce 1974 padl v Řecku tzv. režim plukovníků, což byla vojenská vláda, Fasulisovi začali okamžitě uvažovat o návratu do původní vlasti. To už však vychovávali dva malé syny. Povolení k návratu nakonec dostali až počátkem 80. let, ale to už mladší syn Georgis studoval elektrotechniku na Vysoké škole báňské v Ostravě, a tak jeho otec rozhodl počkat se stěhováním, až syn dostuduje.

Michalis a Katina se tak nakonec do Řecka vrátili až počátkem roku 1988. „Otci bylo v té době 54 let, matce čtyřicet osm. My s bratrem jsme tehdy zůstali v Ostravě, ale bratr s rodinou se nakonec vystěhoval o dva roky později a dnes žije v Aténách, stejně jako rodiče,“ říká Georgis Fasulis, který se rozhodl v rodné Ostravě zůstat natrvalo. Návrat do Řecka byl pro rodinu tvrdý.

„Otec musel na stará kolena přijmout práci na periferii Atén, kde se stal správcem areálu sídla jednoho maloobchodního řetězce. Rodiče dostali služební byt, ale práce to byla fyzicky a časově neuvěřitelně náročná, dalo by se říci otrocká. Otec musel vstávat v půl páté ráno a končil po desáté večer,“ popisuje jeho syn, jak otec strávil v Řecku svých prvních deset let. Přesně tolik let totiž musel ještě pracovat, aby dosáhl na minimální řecký starobní důchod.

Nakonec dělal ještě o dva roky déle, ale to už bydlel ve vlastním bytě, do práce dojížděl a pracoval jen osm hodin denně.

Soudili se o doplatek

Společně s roky v Česku odpracoval Michalis Fasulis celkem 47 let. Do penze odešel v 67 letech v roce 2000. Československo totiž v roce 1985 podepsalo s Řeckem „Dohodu o vypořádání nároku z důchodového zabezpečení,“ která řešila důchodové nároky Řeků vracejících se do vlasti. Podle ní ČSSR za Řeky zaplatila v rozmezí pěti let formou dodaných strojních technologií v hodnotě 25 milionů dolarů.

„Řecká strana těch 25 milionů, které byla ČSSR ochotna dát za své pracující, rozpočítala mezi řecké navrátilce a rozhodla, že to odpovídá pouhým pěti letům práce v Řecku bez ohledu na to, kolik kdo v Československu vydělával a jak dlouho pracoval. Takže, aby navrátilci dosáhli na důchod, museli si odpracovat ještě minimálně deset let,“ vysvětluje Georgis Fasulis, jehož otec tím získal právo na důchod, který dnes činí zhruba 500 eur měsíčně, v přepočtu asi 12 700 korun.

Až v roce 2004, po vstupu Česka do Evropské unie, se Michalis Fasulis dočkal částečné satisfakce. Řečtí důchodci, kteří se do země vrátili z někdejší ČSSR, si totiž v souladu s unijním právem podali na Českou správu sociálního zabezpečení žádost o dorovnání důchodu za roky odpracované v Československu.

„ČSSZ odečetla těch uznaných pět let a ze zbytku vypočetla jakési důchodové vyrovnání. Otec tak od roku 2004 dostává navíc z české strany ještě dvě stě eur měsíčně za cca třicet let odpracovaných v Československu. Celkem tak dostává 700 eur měsíčně,“ říká Fasulis.

Jeho matka Katina pobírá invalidní důchod převedený už z Československa ve výši 460 eur měsíčně. Fasulisovi však mají jednu velkou výhodu. Dokázali si našetřit na starší byt o výměře zhruba 50 metrů čtverečních „Díky tomu není jejich situace zas tak špatná,“ říká jejich syn Georgis.

Kdyby měli Fasulisovi platit v Aténách nájem, měli by každý měsíc o stovky eur méně. „Stejný byt, jako mají naši, se nyní pronajímá za 300 až 400 eur čistého měsíčně. K tomu připočtěte tak 200 eur měsíčně za elektřinu, teplo, vodu, televizi a podobně, a vyjde vám, že bydlení přijde v tomto nijak luxusním bytě na 500 až 600 eur měsíčně. V případě, že jste v bytě sám a berete minimální důchod okolo 500 eur, v nejhorších případech i méně, třeba invalidní důchod mé maminky, tak si ani takové bydlení dovolit nemůžete,“ říká Fasulis.

Podle jeho otce tak dnes většina důchodců bere v Řecku důchod kolem šesti set eur měsíčně. „Kdo je sám a nemá zajištěno bydlení ve svém, má s vyžitím velký problém. Všechny ty důchody převyšující tisíc, dva tisíce eur, o kterých referují média, samozřejmě také existují, ale dosáhne na ně jen těch takzvaných horních deset tisíc, což jsou vysocí státní úředníci, poslanci, vojáci, a tak dále. A ti také samozřejmě leží většině lidí v žaludku,“ tvrdí Fasulis.

Podle jeho zkušeností jsou v Řecku vyšší náklady na živobytí než v Česku. „Potraviny jsou v průměru o třicet až čtyřicet procent dražší než u nás, ceny za služby, jako jsou restaurace, kadeřnictví nebo autoservis, se dost vzájemně liší, ale jsou minimálně o sto procent vyšší než tady,“ popisuje projektant.

Do Česka už ne

O návratu do Česka Fasulisovi ne­uvažují. „To určitě ne. Jsou už poměrně staří a v Řecku si zvykli,“ říká jejich syn Georgis.

„Mají sice obavu, že by mohli přijít o třináctý a čtrnáctý důchod, protože ty opravdu dostávají, ale podle toho, co se říká v Řecku, se zatím škrty budou týkat jen penzistů s nadprůměrnými příjmy.“