Kulatý míč ve zlaté kleci. Jak se točí byznys kolem fotbalového MS?

Hlavní stadion od britského architekta postavený namibijskými gastarbeitery, vyhřívaný trávník z Jižní Ameriky a oficiální pivo z USA. Na právě probíhajícím mistrovství světa ve fotbalu téměř nic nesvědčí o tom, že by se šampionát konal v Jižní Africe.

Jedinou originální věcí, kterou se pořadatelská země chlubila, byly vuvuzely, ryčné fanouškovské trubky inspirované lidovým nástrojem domorodců, jejichž jekot ležel v žaludku i mezinárodní fotbalové federaci FIFA.

Nakonec je funkcionáři povolili. »Afrika má odlišný rytmus i zvuk a tradice fanoušků by neměly být omezovány,« vysvětlil šéf FIFA Sepp Blatter.

Vuvuzela made in China

Do jihoafrické tradice, kterou má prý připomínat psychedelický hukot jak v úlu, mají ale vuvuzely pořádně daleko. Drtivá většina z dvou a půl milionu plastových trumpet, která se na šampionátu prodala, totiž pochází z továren ve městě Šantou v čínské provincii Kuang-čou.

»Jsou levné a nemají dobrý zvuk. Naše výrobky ale Číňané převálcovali,« posteskl si britskému listu Guardian zaměstnanec firmy Masincedane Sport v Kapském Městě, která vuvuzely vyrábí.

Radost si přesto Jihoafričané vzít nenechají. Šampionát se vůbec poprvé hraje na černém kontinentu. A ke všemu v zemi, kde až do roku 1994 vládl apartheid, ideologie, hlásající nadvládu bílé rasy.

Z 300 milionů tři miliardy dolarů

Možná právě proto nebyly peníze vynaložené na mistrovství žádný problém. I když se před šesti roky plánovaly investice jen za 300 milionů dolarů, konečný účet je přesně o řád vyšší. Rovné tři miliardy dolarů na šampionát jsou přitom částkou, kterou Jižní Afrika ročně vynakládá na armádu.

I tak Jihoafričané pořídili největší svátek vyznavačů »kulatého nesmyslu« ještě levně. Poslední šampionát, který se v roce 2006 konal v sousedním Německu, přišel na téměř šest miliard dolarů.

Více než třetinu rozpočtu na mistrovství v Jižní Africe spolykala výstavba deseti nových stadionů. Původně jich mělo být jen pět, jenže pak převážila myšlenka dostat fotbalový svátek i do zapadlejších míst.

Nového svatostánku se tak dočkalo například stočtyřicetitisícové město Polokwane, kde stojí stadion za 1,1 miliardy randů, tedy 150 milionů dolarů. Za takové peníze by se v Praze daly vybudovat hned tři stadiony v Edenu. Slávistická základna je přitom vůbec nejmodernějším stadionem Česka.

Jihoafričané na financování megapodniku nejsou sami. Dostali půjčku od Africké rozvojové banky a téměř miliardu dolarů dosypala FIFA. Té se ovšem šampionát bohatě vyplatí. Jenom na vysílacích právech pro Evropu vyinkasuje dvě miliardy dolarů, celkem si přijde přibližně na 3,2 miliardy.

Šampionát nevydělá

Co však kromě národního sebevědomí získá Jižní Afrika? Na šampionátu rozhodně nevydělá. »Zisk z pořádání mistrovství bude téměř nulový,« tvrdí Jeff Gable, ředitel výzkumu jihoafrické investiční banky Absa Capital.

A špatné je to i s »přidanou hodnotou«. Švýcarská banka UBS před čtyřmi lety odhadla, že stavební práce na stadionech a silnicích přinesou zemi 335 tisíc nových míst a zvýšení hrubého domácího produktu o 0,5 až 2,2 procenta.

Jenže mezitím dolehla i na jih Afriky krize a v posledních třech letech ztratila země milion pracovních míst. Na stavbě stadionů pracovaly desetitisíce lidí. Většinou šlo ale o nekvalifikované dělníky z okolních zemí, jejichž plat nepřekročil dva tisíce randů (pět tisíc korun).

Jedinou nadějí, že šampionát skončí nakonec alespoň na nule, jsou diváci. Zvláště ti zahraniční. Červen je totiž v Jižní Africe zimní měsíc, v němž přijíždí relativně málo turistů. Není divu: často prší a teploty se pohybují jen kolem deseti stupňů.

Kolik budou utrácet turisté?

Gillian Saundersová z účetní a poradenské skupiny Grant Thornton je dokonce přesvědčena, že kdyby dorazilo půl milionu utráceníchtivých hostí, přinesou místním tržby v přepočtu za miliardu dolarů.

Čisté zisky obchodníků by ale ani tak nebyly nijak zázračné. Dokládá to příklad Německa, které hostilo šampionát v roce 2006. Spolková vláda ve své závěrečné zprávě došla k tomu, že mistrovství přineslo díky vyšším tržbám hoteliérů a stánkařů do eráru 100 milionů eur z daňových výnosů.

Neprokázalo se totiž, že by turisté utráceli tak, jak si to pořadatelé přejí. Německý ústav pro hospodářský výzkum (DIW) vypočítal, že fanoušci pustili z peněženek 500 milionů eur. »Makroekonomický efekt nemá mistrovství světa vůbec žádný,« konstatovali experti DIW.

Díky šampionátu si nicméně Jihoafričané dostavili třeba dlouho odkládaný silniční obchvat Johannesburgu. A něco málo z miliardového rozpočtu spadne pod stůl i místním. Téměř sto fotbalových plácků v chudinských čtvrtích dostane nové trávníky.

Za ostnatým drátem

Ani osiřelé luxusní stadiony v místech, kde se prvoligový fotbal nehraje, ovšem nejsou největším problémem Jižní Afriky. Daleko více zemi trápí kriminalita a chudoba. Dokládají to hrozivé statistiky. Každým dnem v Jižní Africe přijde o život 50 lidí, 150 žen je znásilněno a přes 200 domů vykradeno. To jsou přitom jen případy, o kterých se ví.

Není proto divu, že kdo má peníze, buduje kolem sebe zlaté klece. Rezidenční areály v Kapském Městě nebo Johannesburgu jsou obehnány zdmi, proti nimž byla ta berlínská jen nízkým plůtkem. Kilometry ostnatého drátu doplňuje také vysoké napětí a střílny.

A i celý šampionát hraje ve zlaté kleci. Z dobře střeženého hotelu jezdí autobusy s hráči a funkcionáři zásadně jen v ozbrojených kolonách a stadiony jsou hlídány stejně pečlivě jako třeba Bílý dům.

Jihoafričané nasadili do akce 200 tisíc policistů a desítky tisíc lidí ze soukromých agentur. A pohlídali si také neuralgické body. Například letiště v Johannesburgu, kde je denně na cestě z letadla na pás v hale vykradeno 40 zavazadel, dostalo 20 milionů dolarů na nové skenery.

Třebaže organizátoři neustále tvrdí, že jedinou hrozbou jsou dopravní zácpy, úplně uvolněná atmosféra na šampionátu nevládne. »Bojím se, že se mistrovství ani nedohraje,« postěžoval si na serveru iDnes komentátor Jaromír Bosák. Mnozí by proto raději, kdyby kolem fotbalu nebyl takový humbuk a miliardy dolarů se investovaly smysluplněji.