Summit G20 skončil u slibů. Hrozbu měnové války neodvrátil

Nejvyšší představitelé zemí G20 se v pátek na schůzce v Soulu přenesli přes počáteční napadání a vzájemnou kritiku ekonomické politiky a vyjádřili obecnou vůli řešit globální napětí a nerovnováhy, které vyvolávají obavy z "měnové války" a obchodního protekcionismu.

Na konkrétním řešení nerovnováh se však nedohodli a v důležité otázce podhodnocení čínské měny nepodpořili návrh Spojených států na zvýšení tlaku na Peking.

V hlavní otázce summitu, jíž byly nerovnováhy ve světovém obchodu, schůzka pouze připravila dlouhou cestu k řešení. Prezidenti a premiéři vyspělých zemí a mladých tržních ekonomik zadali ministrům financí úkol stanovit "indikativní vodítka" pro podrobné měření nerovnováh. Mezinárodní měnový fond nedávno upozornil, že rozdíl mezi deficity schodkových zemí a kladnými bilancemi přebytkových zemí se zvyšuje na předkrizové úrovně.

Návrat o 40 let zpátky? Šéf světové banky uvažuje o zlatém standardu - čtěte ZDE

Lídři G20 se shodli, že současné spory o kurzovou, fiskální a měnovou politiku jednotlivých zemí nechají vychladnout a o podrobnostech opatření, která by omezovala nerovnováhy, budou diskutovat v první polovině příštího roku. Summit celkově splnil předpovědi, že vzhledem ke kurzovým sporům mezi USA a Čínou a ke všeobecné kritice rozhodnutí americké centrální banky napumpovat do ekonomiky stovky miliard dolarů se v Soulu ničeho významnějšího nedosáhne.

V závěrečném komuniké nejvýznamnější země slíbily, že se budou vyhýbat devalvacím motivovaným získáním konkurenční výhody v obchodě. USA tím podle agentury AP neprosadily svůj záměr vystupňovat tlak na Čínu, aby se zřekla udržování uměle nízkého kurzu měny. Washington chtěl slovo "devalvace", což je jednorázové a nouzové snížení hodnoty měny, nahradit termínem "podhodnocování", který by vystihoval chování Číny.

Pozici americké strany podkopala její vlastní politika podporování ekonomiky rozsáhlým tištěním nových peněz. Tu ostatní země kritizovaly za to, že oslabuje dolar, zvyšuje ceny komodit a destabilizuje finanční trhy tím, že zvyšuje příliv spekulativních peněz na mladé trhy. Tento výsledek však také odráží v poslední době celkově slábnoucí vliv USA na mezinárodní scéně, zejména v ekonomických otázkách. Prezidentu Baracku Obamovi se tento týden v Soulu nepodařilo dosáhnout sjednání dohody o volném obchodu s Jižní Koreou.

Zklamání pro Obamu: Dohoda o volném obchodu s Jižní Koreou se odkládá - čtěte ZDE

Obama alespoň na čínskou kurzovou politiku zaútočil na tiskové konferenci po skončení summitu. "Čína vydává enormní množství peněz na intervence na trhu, aby udržela podhodnocenou měnu. Směnné kurzy musí odrážet ekonomickou realitu a mladé ekonomiky musí mít měny, jimiž pohybuje trh," řekl Obama. "To jsem také nadnesl na schůzce s čínským prezidentem Chuem (Ťin-tchaem), nyní budeme pozorně sledovat zhodnocování čínské měny," dodal prezident.

Představitelé se také shodli, že jejich země budou směřovat k tržně určovaným směnným kurzům, což je o něco důraznější výraz než "tržně orientované kurzy" z předešlé schůzky. V komuniké rovněž uvedli, že se objevila dočasná příležitost uzavřít stále nedosažitelnou dohodu o liberalizaci obchodu v rámci takzvaného katarského kola jednání, které začalo už v roce 2001.

"Rizika přetrvávají," konstatuje komuniké. "Někteří z nás zažívají silný růst, jiní se však potýkají s vysokou nezaměstnaností a slábnoucím oživením. Nerovnoměrný růst a rostoucí nerovnováhy vedou k pokušení odchýlit se od globálních řešení k nekoordinovaným zákrokům," uvádí se dále.

Schůzka v Soulu byla již pátým summitem G20 od finanční krize roku 2008. Tehdy mezi skupinou převládala shoda na nutnosti zásahů, protože panovaly velké strachy z dopadů krize. Rozdílný vývoj a hluboce protichůdné názory na ekonomickou politiku však znamenaly, že lídři tentokrát nebyli schopni dohodnout o moc více, než na čem se minulý měsíc dohodli ministři financí. "Nebyla to žádná hostina bratrské lásky," řekl jeden z účastníků zákulisních jednání.

G20 se před rokem shodla na nutnosti zmírnit a potlačit nerovnováhy mezi zeměmi s vysokými obchodními přebytky jako Čínou, Japonskem a Německem, a zeměmi s velkými deficity jako USA, protože nerovnováhy mohou vést k destabilizaci globální ekonomiky. Spojené státy nyní navrhovaly stanovit konkrétní limity pro schodky a přebytky, to se však s velkou vstřícností nesetkalo. Převládl však názor, že je nutné najít celou řadu různých ukazatelů nerovnováh a přihlížet k charakteru každé jednotlivé země.