Cukr, pšenice a bavlna lámou rekordy. Svět ohrožuje agflace

Obchodníci s komoditami varují před novým nebezpečným fenoménem, tzv. "agflace". Toto relativně nové anglické slovo označuje růst cen a poptávky po komoditách.

Snižování dodávek a panické výkupy po celém světě - to vše vyhnalo ceny bavlny, cukru a pšenice k mnohaletým maximům. Následně pak zdražily potraviny a oblečení.

Ze zvyšování cen zemědělských komodit jsou obviňováni spekulanti a klesající dolar. Nechybí ani úvahy, že by tato situace mohla vést k opakování potravinové krize z let 2007-2008.

Jedním z hlavních důvodů, proč dochází k růstu, jsou však vládní zásahy. Zejména restrikce exportu, zavedené velkými producenty. Tato omezení, která se rychle rozšiřují, však vyvolala rychlý nákup potravin a tkanin do zásoby. To však podle odborníků dál jitří už tak rozkolísaný trh.

Lavinu spustilo Rusko

Omezování exportu začalo v srpnu v Rusku. Po několika vlnách sucha, jež zasáhla ruská pole, Moskva zakázala prodej obilí do zahraničí. Následovala ji Ukrajina - omezila na základě kvót vývoz pšenice, kukuřice a ječmene. Indie omezila prodeje bavlny a cukru a v platnosti ponechala již dvouletý zákaz vývozu rýže s výjimkou odrůdy basmati. Také Pákistán zastavil export pšenice, Egypt omezuje prodej rýže a Kazachstán omezil export na dovoz jedině do Ruska.

Oficiální místa se obávají, že podobná rozhodnutí přijmou i další země. Případné restrikce jim totiž umožní mít nadále dobře zásobené místní trhy a držet ceny nízko. Tak se vyhnou případným sociálním či politickým nepokojům.

Tato cesta ale oslabuje mezinárodní dodávky, žene ceny vzhůru a narušuje obchodní toky.

Importující státy by totiž mohly začít hromadit zásoby v hrůze, že nebudou moci zajistit své potřeby. Tím by vyhnaly ceny ještě výš. Ministerstvo zemědělství USA nedávno uvedlo, že omezování indického exportu bavlny vyvolává obavy z nespolehlivosti Indie coby dodavatele této komodity. Výsledkem pak je, že hlavní dovozci si vytvářejí zásoby i navzdory bezprecedentně vysokým cenám.

Efekt tohoto amerického varování byl šokující. Ceny bavlny vyskočily až na 1,5723 dolaru za libru (asi 28,25 koruny za 0,45 kg). To byla nejvyšší cena od doby, kdy se před 140 lety začalo s termínovanými obchody, a asi o 70 procent víc než před devíti týdny.

Ohrožen je i obchod s cukrem. Indie se mohla příští rok stát druhým největším vývozcem, avšak místo toho přišly restrikce a obchodníci se obávají, že omezení se ještě zhorší. Boj o zajištění zásob pak vytlačil ceny cukru na třicetileté maximum, tedy 33 centů za libru (5,93 Kč za 0,45 kg).

Minulost se opakuje...

Veteráni trhu vidí v chování vlád jisté déjavu. Kontrola exportu hrála velkou roli v potravinové krizi v letech 2007-2008. Ceny potravin byly rekordně vysoké, což vedlo k potravinovým nepokojům v nejchudších zemích, například na Haiti a v Bangladéši. Restrikce byly tehdy zavedeny ve více než třiceti zemích (dnes je tomu tak jen v několika státech) a přispěly k růstu cen. Když byla krize zažehnána, shodli se experti a odpovědní činitelé, že restrikce přispěly k inflaci a příště by už neměly být použity.

Hidenori Murakami, poradce pro mezinárodní vztahy při japonském ministerstvu zemědělství, však poukazuje na "politickou nechuť" podřídit se tomuto závazku a zákazu exportu nevyužívat.

Obchodní a zemědělští činitelé se navíc domnívají, že se situace nezmění. Částečně je to způsobeno tím, že restrikce zemědělských komodit jsou podle směrnic vedení zahraničního obchodu povoleny. Ačkoli Všeobecná dohoda o clech a obchodu od roku 1947 nedovoluje "zákazy a omezení" na komoditním trhu, povoluje je, pokud by v daném vyvážejícím státu "dočasné zavedení mohlo omezit nebo zamezit kritickému snížení dostupnosti potravin nebo jiných základních produktů".

Vzhledem k tomu, že prakticky není naděje na rychlé urovnání poměrů, obchodníci se připravují na delší období vysokých cen. Varují též před extrémními výkyvy trhu v případě, kdyby se v některých státech restrikce uvolnily, nebo dokonce úplně zrušily. Příkladem takové situace mohou být nečekaně vysoké kvóty na vývoz cukru z Indie. Pod takovým náhlým uvolněním by se mohl trh s cukrem zhroutit.

Restrikce začínají ovlivňovat i budoucí ceny komodit, neboť se nezvyšuje nabídka. Farmáři z Ruska či Indie totiž mají jen málo důvodů, aby svá pole rozšiřovali, protože vzhledem k nízkým cenám a omezenému trhu nemají naději na větší výdělky. Například pšenice, obchodovaná minulý týden v Chicagu za 7,15 dolaru za bušl (asi 128,4 koruny za 27 216 kg pšenice), se obchodovala s kontraktem na dodání v září 2011 za 8,12 dolaru za bušl (asi 145,8 Kč).

A co je ještě horší, někteří ruští farmáři přecházejí z pěstování pšenice na olejnatá semena, která nejsou v restrikcích zahrnuta. Podle obchodních a státních činitelů se tak snaží udržet na zahraničních trzích. To opět připomíná krizi v letech 2007-2008. Poté, co Argentina vyhlásila zákaz vývozu pšenice, její ceny na místním trhu poklesly. Tamější zemědělci přešli na pěstování sóji, na kterou se restrikce nevztahovaly. Výměra polí s pšenicí pak byla v Argentině nejnižší za sto let.

A tak se zdá, že slovo "agflace" k naší nevelké radosti najde své využití.

Javier Blas
Zpracovala Kristýna Tauerová

další články FT otištěné v HN www.ekonomika.ihned.cz/ft

KDYŽ STÁTY ZASAHUJÍ
Rusko v srpnu zakázalo vývoz obilí. Po něm schválily restrikce na export různých komodit také Ukrajina, Indie, Pákistán, Egypt a Kazachstán.
FOTO: BLOOMBERG