Miliardář Tykač rozehrál poker. Nechce prodávat uhlí pod cenou

Desetiletá hra na schovávanou končí. Finančník Pavel Tykač, který přebírá vládu nad uhelnou společností Czech Coal, se přestává tvářit jako pasivní tichý společník a otevřeně táhne do války o ceny.

Akcionáři ve středu podepsali smlouvy, podle nichž Tykačova firma Indoverse zvýší poloviční podíl v dolech na sto procent. Až bude obchod vypořádán, zasedne Tykač v dozorčí radě. Do vedení nastoupí jeho spojenec - dávný partner ze skupiny Motoinvest a kamarád Jan Dienstl mířící do představenstva Czech Coal.

Je to příznačná změna. Jako poloviční vlastník se Tykač držel v pozadí, obchodní jednání nechával společníkům. Vstupem do vedení signalizuje, že se hodlá plně zapojit do cenové války, která hýbe energetikou. Střet bude tvrdý.

Jako koňak ve sklepě

Czech Coal tlačí na zvýšení ceny uhlí pro odběratele, k nimž patří skupiny ČEZ, Energetický a průmyslový holding (EPH), Unipetrol a teplárny. Uhlobaroni žádají ceny až o polovinu vyšší, než je dnešní průměr kolem 30 korun za gigajoul výhřevnosti. Zákazníci to odmítají. Jenomže postupně jim budou končit smlouvy na uhlí, musí si zajistit dodávky do budoucna a šance objednat je jinde než u Czech Coal mají omezené. Na to Tykač sází.

Tvrdí, že ho nic nenutí jít s cenou dolů. Své uhlí přirovnává ke sklepu s kvalitním koňakem. Jen blázen by ho prý prodával pod cenou. Když zákazníci nekývnou na jeho podmínky, nechá "lahve" klidně pod zemí, však on je jednou někdo za jeho cenu koupí. Jestli kvůli tomu bude mít v příštích letech zisky o pár set milionů nižší, prý nevadí, Tykač peníze nepotřebuje, má jich dost.

Právě v tom se liší od společníků Petra Pudila a Vasila Bobely. Ti své akcie nakoupili na dluh, dodnes splácejí úvěry. Czech Coal jen za poslední dva roky rozdělil na dividendách 6,4 miliardy korun. Pudilovi s Bobelou to nestačí ani na úhradu dluhů. Tykač si k dividendám přihodil výtěžek ze spekulace s firmou Petrcíle (získal díky ní levně akcie hutí, které obratem prodal) a společníky vyplatil z vlastních peněz.

Zatímco Pudil s Bobelou potřebovali z dolů každoroční pravidelný a jistý zisk, Tykač může zariskovat, snížit těžbu, uměle zvýšit poptávku na trhu a nutit odběratele, aby v nouzi přistoupili na jeho podmínky.

"Cena elektřiny vyrobené v Česku je srovnatelná s cenou v Německu. Ceny českého uhlí tomu neodpovídají. Tykač to chce narovnat, žádá za své uhlí cenu obvyklou v Evropě," říká Tykačův mluvčí Jan Chudomel. Že jeho tlak zdraží kromě elektřiny také teplo, byznysmena netrápí. Případné sociální dopady by měl podle něj řešit stát.

Tykač nespěchá

Tykač se tváří, že uhelný poker může hrát léta. A že převzetí Czech Coalu pro něj není životní zlom, jen běžná investice. Včera, v den podpisu klíčových smluv, chodil Tykač v Praze po schůzkách neoholený, ve vyrudlé mikině, sálala z něj pohoda. Koncem týdne se chystá na vánoční dovolenou a je prý vcelku jedno, zda do té doby bude desetimiliardový obchod vypořádán, nebo ještě ne. Umí čekat.

Lidi z energetiky jeho bohorovný postoj dráždí. Manažeři elektráren a tepláren, kterým jeho hra komplikuje plánování do budoucna, mu většinou nemohou přijít na jméno. Připomínají jeho kontroverzní minulost - expanzi Motoinvestu, za nímž zůstaly padlé banky a vytunelované CS Fondy.

Zvědaví na jeho postup jsou všichni: "Uvidíme, jak se zachová. Osobně jsme s ním nebyli několik měsíců v kontaktu, netuším, jak bude postupovat," říká Daniel Beneš, výkonný ředitel ČEZ - firmy, jež s Czech Coal vede kvůli kontraktům na uhlí řadu právních sporů.

Podle Petra Pauknera, majitele firmy Carbounion, jde Tykač do velkého rizika. "Prostor na zdražení uhlí u nás je, třeba na Slovensku jej teplárny kupují asi o 30 procent dráž. Tykačovy argumenty zčásti chápu. Ale musí si uvědomit, že hranice únosnosti cenového růstu pro teplárny je velmi citlivá," říká zkušený obchodník s uhlím. Pokud Tykač cenové nároky a pokus vyhladovět odběratele přežene, vyplatí se elektrárnám a teplárnám přejít na drahý zemní plyn a Tykačův "koňak ve sklepě" nebude mít kdo pít.