Eurozóna nebude mít společný daňový základ pro firmy a země se nebudou muset vzdát navázání růstu platů na inflaci. Informuje o tom v pondělí deník Financial Times s odkazem na pozměněný návrh takzvaného paktu konkurenceschopnosti, který členským státům na začátku února předložili Němci a Francouzi.
Podle Berlína a Paříže je právě klesající konkurenceschopnost především jižních států eurozóny jednou z hlavních příčin současné dluhové krize. Přestože s nimi nesouhlasí nejen někteří ekonomové, ale i politici, je velmi pravděpodobné, že lídři eurozóny pakt schválí na mimořádném summitu 11. března v Bruselu. Nepůjde však o původní německo-francouzský návrh, nýbrž o návrh, který přepracovali šéf Evropské komise José Barroso a unijní prezident Herman Van Rompuy.
Pakt přišel o nejkontroverznější části, k nimž patří právě společný daňový základ pro firmy v eurozóně a zrušení naváznosti růstu platů na inflaci, jež v některých státech funguje. Největší změnou nicméně je, že na naplňování paktu by nedohlížely členské státy eurozóny, jak navrhovalo Německo, ale Evropská komise. "Jde o úlitbu malým státům, které taktika Berlína rozezlila," píší FT.
Dluhová brzda
Odpor některých zemí může ovšem nadále vyvolávat i takzvaná "dluhová brzda". Ta jim má striktně zapovídat překročení určité hranice rozpočtového schodku či úrovně celkového dluhu. Státy by nicméně nemusely přijímat zákon, jenž by jim přikazoval od určitého roku hospodařit s vyrovnaným či přebytkovým rozpočtem, jak jej v minulosti přijalo Německo.
Dohled nad jednotlivými národními ekonomikami eurozóny z Bruselu by ale v případě přijetí paktu i tak značně zesílil. Evropská komise by například měla monitorovat produktivitu práce v každé zemi a na ni navazující růst platů. Pokud by se náklady na práci zvyšovaly příliš rychle, mohla by státu nařídit, aby je snížil.
Brusel by ovšem monitoroval i státní penzijní systémy. Neměl by sice pravomoc nařídit například zvýšení věku odchodu do důchodu, ale mohl by rozhodovat, zda je jednotlivý systém udržitelný, či nikoliv, a tlačit tak vlády k jeho změně.
Přestože eurozóna podle informací ČTK pakt patrně schválí, provází jej tvrdá kritika v některých médiích. Komentátor Financial Times Wolfgang Münchau politikům doporučil, aby celý návrh vetovali. Podle něho představuje pouze nástroj, jímž chce německá vláda vnutit svým partnerům vlastní hospodářskou politiku. Schválení paktu by prý mělo smysl jen tehdy, když by Němci výměnou za souhlas států svolili k vytvoření skutečně efektivního stálého záchranného mechanismu (ESM).
Tem má po roce 2013 nahradit současný záchranný fond eurozóny (EFSF), avšak Berlín se staví třeba proti představě, že by ESM mohl na trhu nakupovat dluhopisy zemí, jež se ocitly v problémech. "Veto by pravděpodobně shodilo celou dohodu (ESM i pakt), ale vzhledem k tomu, že EU vykročila špatnou nohou, by to vůbec nebylo špatné," dodal Münchau.
Podobný názor má i analytický server Eurointelligence, u jehož vzniku Münchau stál. "Eurozóna stále řeší špatnou krizi. Dluhovou krizi nezavinily veřejné finance, jejichž kontrola se státům vymkla z rukou. Nezavinila ji ani nedostatečná konkurenceschopnost. Toto je krize nadměrného zadlužení soukromého sektoru, které je doprovázeno špatně kapitalizovaným bankovním systémem," uvádí Eurointelligence.
