Nejvíc v Řecku bodují škodovky, ale doba "českých" taxíků kvůli krizi končí

Řecko je pro české firmy poměrně těžkým trhem, tvrdí Jitka Gadzurasová z obchodně-ekonomického úseku Velvyslanectví ČR v Aténách. Problémem je podle ní jazyková bariéra.

I přesto mají podle ní české firmy v Řecku šanci na úspěch. Šancí, jak se v Řecku prosadit může být privatizace státních podniků, ke které musí vláda přikročit, aby získala peníze na provoz státu. "Kdo bude mít kapitál, dostane šanci pořídit zajímavé firmy za zajímavou cenu," domnívá se Gadzurasová.

Menší firmy, které do privatizace nazasáhnou, pak musí vsadit na to, aby nabídly Řekům dobrou značku.

Jak komplikované to mají české firmy na řeckém trhu?

 V České republice nemáte problém s jazykem, angličtina pro obchod postačí. Tady je to jiné, řada písemných dokumentů a zákonů je (a dokonce v mnoha případech i musí být) v řečtině. Obchodní jednání často plynule přejdou do řečtiny, bez znalosti zdejšího jazyka jste brzy ztracen. Důležité jsou i kontakty a známosti – řecké podnikatelské prostředí je tím ostatně známé. Velmi silnou pozici má na zdejším trhu Německo, je velmi těžké firmám z této země konkurovat. Německé značky patří k těm „důvěrohodným“, mají tady svou síť a podstatně lepší základnu, než české firmy.

Jak má v Řecku tedy česká firma své kontakty začít budovat?

Česká firma zůstala v Řecku "na holičkách“ v momentě, kdy skončili podniky zahraničního obchodu (PZO). Zdejší trh není nijak velký, většině firem se proto nevyplatí mít tady svého zástupce. Dokud tu naše firmy měly své PZO, měly i kontakty, které překlenuly jazykovou a kulturní bariéru. Dnes to mají české firmy z tohoto úhlu pohledu podstatně složitější.

Řecko chudne, vybírá tedy zdejší zákazník podle ceny?

Řecký konzument byl až do teď poměrně náročný a často hledal kvalitní značkové zboží. Německé firmy asi nejlépe zvládaly marketing a všechny ty cestičky, které vedly do řeckých peněženek. Dnes je situace taková, že firma, která má kvalitní produkt, ale je malá, nemá na řeckém trhu příliš šancí na úspěch. Cena začíná být důležitá.

Tradice vítězí

Jak jsou v tom tedy české firmy na zdejším trhu úspěšné?

Daří se to těm podnikům, které jsou tu tradiční. Základní vývozní artikl z Česka sem do Řecka je škodovka, té se zatím dařilo i přesto, že automobilový trh tu byl krizí těžce zasažen. Letos to ale vypadá na velký problém.
Škodovky se ve velké míře prodávaly do státního sektoru a taxikářům. Jak stát, tak taxikáři, ale teď rozhodně nebudou mít peníze na obnovu vozového parku. Bylo to sice radostné se na ty české taxíky koukat, jejich doba už je ale asi pryč.
Oblíbené jsou tu ale například i traktory Zetor. Mají tady tradici, patří k perlám českého podnikání v Řecku. V jeden okamžik sice narazila tato firma na to, že se Řekové kvůli dotacím z EU přestali zajímat o levné výrobky, i přesto si ale myslím, že Zetor má v Řecku budoucnost.

A kromě automobilového průmyslu, v čem se nám ještě v Řecku daří?

Zmínila bych tradiční český porcelán a křišťál. U těchto odvětví je ale problém v tom, že se i v Čechách potýkají s poklesem poptávky, navíc je tu i silný tlak levného zboží z Číny. České firmy z tohoto oboru se proto specializovaly na luxusní zboží. To se ale v krizi moc dobře neprodává.

A nějaké nové trendové podnikání?

Velké změny k lepšímu zaznamenáváme i u ekologických produktů a služeb. Dováží se sem například výbava pro úpravu automobilů na plyn a je tu i několik firem, které se zabývají fotovoltaikou. Našim přáním je prosadit sem víc takových firem.

Pro velké je šancí privatizace, malí musí nabídnout značku

Jaké problémy mají české firmy, které už na zdejším trhu působí?

Určitě je to především pokles spotřeby, a to ve všech odvětvích. A také nesolventnost. Zaznamenali jsme několik takových případů, nemůžeme říct, že to číslo je nějak alarmující, je ale pravda, že to loni byla poprvé vyšší částka.

Jak se může současný hektický vývoj tady v Řecku promítnout do česko-řeckých obchodních vztahů?

V tomto je potřeba rozdělit české firmy do dvou skupin. První jsou ty, které mají kapitál a budou se například snažit získat podniky rozprodávané v privatizaci. Zmíním třeba skupinu PPF, která už koupila podíl ve zdejší čtvrté největší bance Piraeus Bank. Do privatizace se může zapojit i ČEZ, spekuluje se, že má zájem o 17% podíl v Public Power Corporation, zdejší přední energetické společnosti. Ceny za prodej těchto firem budou ve srovnání s hodnotou těch podniků nízké. Kdo bude mít kapitál, dostane šanci pořídit zajímavé firmy za zajímavou cenu.
Pro menší firmy bude důležité nabídnout dobrou značku. České výrobky tady můžou bodovat relativně vysokou kvalitu za nízkou cenu. Plánované reformy pak můžou usnadnit i jejich vstup na zdejší trh.