Díl třináctý: Když se manažerka staví do role drbny

Luxusní kosmetika. Krásné produkty, krásné vůně, krásné ženy. Manažerská selhání si ale nevybírají, útočí i tady. Manažerka na centrále v Praze zodpovídá za zhruba 50 prodejen v Česku. Ve stotisícovém městě se otevírá nové nákupní centrum. Paříž schválila, že se tam otevře další obchod – přeci nemohou nechat prostor konkurenci.

Je potřeba vyřešit, respektive obsadit pozici vedoucí. Ve stejném městě již jedna prodejna v rámci firmy existuje. Nabízí se řešení využít stávající personál. Možná by vedoucí zvládla řídit dvě prodejny. Má o ní ale nějaké divné zprávy, není si jistá, potřebuje si informace ověřit. Pozve si proto do Prahy dvě spolehlivé prodavačky, v branži se říká poradkyně – Janičky, zná je dlouho, důvěřuje jim.

Janičky jsou nadšené, že je konečně někdo vyslechne. Není jim dvacet let, mají zkušenosti, jedna z nich má dokonce vysokou školu a pracuje pouze čtyři hodiny denně – pro zábavu, aby byla mezi lidmi. Realitu vykreslují v pestrých barvách. Vedoucí je za dámu, moc toho nepoláme, stále má nějaké pochůzky po městě. Její loajalita k firmě je diskutabilní, se ztratným si také ví rady. Janičky setkání považují za přísně důvěrné!

Manažerka je vyslechne. Její podezření se potvrdí. Je jasné, že vedoucí dva obchody svěřit nemůže. I s tím jedním je to jen tak tak. Vedoucí má zastání na centrále. Důvod neznámý.

Náhle přijde nepochopitelný zkrat manažerky – následující den celý rozhovor převypráví paní vedoucí se všemi detaily, možná je i trochu vylepší. Poruší princip důvěrnosti. Proč to udělá? Z manažerského hlediska je to nevysvětlitelné. Z lidského hlediska selže – staví se do role drbny. Nepochopí důvěrnost situace. Neumí si představit následky. Janičky tím postaví do neřešitelné situace. Pro firmu nastane problém.

Atmosféra v obchodě se stane neudržitelnou. Vedoucí Janičky považuje za donašečky a zrádce. Je dotčena a uražena na nejvyšší možnou míru. Konflikt přerůstá do osobní roviny, vedoucí se začíná mstít a vymýšlet nepříjemnosti, jak to jen jde. Obě strany odmítají dále spolupracovat.

A jak to dopadlo? Jedna Janička začne šéfovat novou prodejnu. Dělá to dobře. Paní vedoucí dále kraluje v předchozím obchodě. Do důchodu to nějak doklepe. Druhá Janička odchází. Muž ji uživí. Věnuje se malým dětem ve sportovním klubu. Manažerka si není vědoma selhání…Může takový člověk řídit lidi? Ne! Nemá k tomu morálně volní vlastnosti.

A poučení? Poučení z manažerských selhání, na která jsem měl možnost poukázat? MANAGEMENT NENÍ JEN O DOVEDNOSTECH A KOMPETENCÍCH, ALE TAKÉ O OBYČEJNÉ LIDSKÉ SLUŠNOSTI!