Exkluzivně z knihy o Stevu Jobsovi: Byl chytrý? Ne. Byl to génius

Ve věcech, které vytvářel, se zrcadlila jeho osobnost. Stejně, jako byla jádrem applovské filozofie - od původního Macintoshe z roku 1984 až po iPad o generaci později - komplexní integrace hardwaru a softwaru, byla i u Steva Jobse jeho osobnost - jeho vášně, perfekcionismus, osobní démoni, všechny touhy, láska k umění, jeho prudkost a posedlost kontrolou - nedílně spojeny s jeho přístupem k obchodu a výsledným inovativním produktům.

Považoval se za umělce

Nejvýraznějším rysem všech aspektů osobnosti Steva Jobse však byla intenzita. Mlčením dovedl zpražit stejně jako svými tirádami. Uměl propalovat pohledem bez mrknutí oka. Někdy byla tato intenzita okouzlující, třeba jako když zaníceně vysvětloval hloubku Dylanovy hudby nebo proč je ten který produkt, který právě uváděl na trh, ta nejúžasnější věc, jakou kdy Apple udělal. Jindy však uměla být děsivá, například když se rozohnil o tom, jak Google nebo Microsoft vykrádá Apple.

Tato intenzita s sebou nesla binární vnímání světa. Kolegové hovořili o dichotomii hrdina/sráč. Člověk byl buď jedno, nebo druhé, někdy i v tentýž den. Totéž platilo o produktech, o myšlenkách nebo o potravinách. Něco bylo buď "nejfantastičtější věc, jakou kdy viděl," anebo brak, kravina nebo hnůj.

Následkem toho mohl jakýkoliv domnělý nedostatek rozpoutat bouřku. Ať už šlo o povrch kovové součástky, zakřivení hlavičky šroubku, odstín modré na obalu nebo ovládání navigační obrazovky, Jobs byl schopen v jednu chvíli prohlásit, že je to "absolutně příšerné," ale pak najednou přišel s tím, že je to "naprosto dokonalé". Považoval se za umělce, jímž skutečně byl, a také si hýčkal svůj umělecký temperament.

Jeho touha po dokonalosti vedla k tomu, že trval na tom, aby společnost Apple měla absolutní kontrolu nad celým výrobním procesem všech součástí každého produktu. Dostával osypky, nebo i hůř, když si představil, že by geniální applovský software běžel na mizerném hardwaru jiné společnosti, a podobně alergický byl i na myšlenku, že by nějaká neschválená aplikace nebo závadný obsah znesvětil dokonalost jeho produktu.

Díky této schopnosti integrovat hardware, software a obsah do jednotného systému mohl usilovat o jednoduchost. Astronom Jan Kepler kdysi řekl, že "příroda miluje jednoduchost a jednotu". A totéž miloval i Steve Jobs.

Uzavřený Jobsův model

Tento instinkt pro integrované systémy ho v nejzákladnějším rozdělení digitálního světa - otevřený versus uzavřený - jednoznačně stavěl na jednu stranu.

Jobs prohlásil, že operační systém Macintoshe nebude k dispozici pro hardware jiných společností. Microsoft se držel opačné strategie, jeho Windows byly k dispozici všem výrobcům hardwaru. Nevznikaly sice ty nejelegantnější počítače, ale Microsoft díky tomu opanoval trh s operačními systémy.

---

Slavné výroky Steva Jobse

"Něco bylo buď "nejfantastičtější věc, jakou kdy viděl," anebo brak, kravina nebo hnůj."

"To je moje práce, říkat na rovinu, když je něco na hovno, a ne to lakovat na růžovo."

"Byl jako stopař, jenž dovede vstřebat informace, zhodnotit směr větru a vytušit, co přijde dál."

---

V dlouhodobějším hledisku se však ukázaly nesporné výhody Jobsova modelu. Apple si i při malém podílu na trhu dokázal udržet vysoké marže.

Po roce 2000 navíc mohl Apple díky Jobsovu přístupu rozvinout strategii digitálního ústředí, jež znamenala, že osobní počítač se bude moci propojit s nejrůznějšími digitálními zařízeními. Například iPod byl součástí uzavřených a pevně integrovaných systémů. Aby člověk mohl používat iPod, musel používat applovský software iTunes a stahovat obsah z obchodu iTunes. Výsledkem toho byl iPod, podobně jako iPhone a následně i iPad, ve srovnání s konkurenčními produkty pro uživatele elegantním potěšením.

Strategie fungovala. V květnu 2000 byla tržní hodnota Apple na úrovni jedné dvacetiny Microsoftu. V květnu 2010 Apple předběhl Microsoft coby nejcennější technologickou společnost na světě a v září 2011 měl už o sedmdesát procent vyšší cenu než Microsoft.

Cory Doctorow pro Boing Boing napsal manifest s názvem "Proč si nekoupím iPad." "Je velmi elegantní a promyšlený. Ale také z něj čiší velké pohrdání uživatelem," píše. "Když koupíte iPad dětem, nesdělíte jim tím, že svět je jejich a že je na nich, jak si ho rozeberou a zase smontují, ale že i výměna baterie je věc pro odborníka."

Pro Jobse byl integrovaný přístup otázkou poctivosti. "Neděláme tyhle věci proto, že bychom byli posedlí kontrolou," vysvětloval. "Děláme je proto, že chceme dělat perfektní věci, protože nám záleží na uživateli a protože na sebe rádi bereme zodpovědnost za celý jeho dojem a nechceme mu předkládat brak, který vyrobí jiní." Také byl přesvědčen, že prokazuje lidem službu: "Dělají to, co umějí nejlépe, a chtějí, abychom také dělali to, co umíme nejlépe. Jejich život je nabitý, mají na práci spoustu jiných věcí než řešit, jak integrovat počítač s jinými zařízeními."

Proč jsi někdy tak sprostý?

Tuto svou schopnost zaměřit se na něco a svou lásku k jednoduchosti připisoval zenovým cvičením. Díky nim si uvědomil sílu intuice, naučil se odfiltrovat vše, co je zbytečně rozptylující a nikoli nezbytné, a vybrousil v sobě cit pro krásu minimalismu.

Tato zenová cvičení ho bohužel nenaučila zenovému klidu a vnitřní vyrovnanosti, a to je také součástí jeho odkazu. Byl netrpělivý a vznětlivý a nesnažil se to skrývat či ovládat. Většina lidí má mezi hlavou a jazykem jakýsi regulátor, který mírní ty nejjedovatější impulzy. Jobs nikoli. Potrpěl si na brutální upřímnost. "To je moje práce, říkat na rovinu, když je něco na hovno, a ne to lakovat na růžovo," říkal. To bylo součástí jeho charismatu, avšak nutno říct, že někdy se, použiji-li jeho slovník, choval opravdu jako kretén.

Andy Hertzfeld, jenž počátkem osmdesátých let spolupracoval s Jobsem na původním Macintoshi, mi jednou řekl: "Já bych byl strašně rád, kdyby mi Steve jednou odpověděl na otázku: 'Proč jsi někdy tak sprostý?'" I jeho rodina si často říkala, jestli mu skutečně chybí ten filtr, který brání lidem ventilovat nepříjemné myšlenky, nebo jestli ho má, a úmyslně vypíná. Jobs tvrdil, že to druhé. "Tohle jsem prostě já. Nemůžete ode mě chtít, abych byl někdo, kdo nejsem," odpověděl, když jsem mu tu otázku položil. Já si ale myslím, že by se ve skutečnosti mohl ovládnout, jen kdyby chtěl. Když lidem ubližoval, nebylo to proto, že by mu chyběla emoční inteligence. Právě naopak: uměl lidi odhadnout, dovedl vycítit jejich myšlenky, věděl, jak s kým vyjít, jak člověka přesvědčit - a nebo jak mu úmyslně ublížit.

Tato jeho vlastnost jistě nebyla nezbytná. Víc mu škodila, než pomáhala. Někdy však posloužila. Zdvořilí a vlídní vůdcové, kteří mají starost, aby se někoho nedotkli, většinou nedovedou tak účinně prosazovat změny. Desítky kolegů, jež Jobs nejvíc trýznil, často na konec svých hororových historek prohlásili, že je přinutil k věcem, které považovali za nemožné.

Spojení poezie a procesorů

Byl chytrý? Ne. Byl to génius. Jeho představivost se pohybovala zcela nečekanými směry, mnohdy až magickými. V podstatě byl "géniem kouzelníkem", jak to nazval matematik Mark Kac - člověkem, jehož nápady přicházejí zčistajasna a vyžadují spíše výjimečnou intuici nežli pouhé mentální schopnosti. Byl jako stopař, jenž dovede vstřebat informace, zhodnotit směr větru a vytušit, co přijde dál.

Steve Jobs se stal jedním z těch, které si bude lidstvo připomínat i za sto let. Historie ho postaví vedle Edisona a Forda. Víc než kdokoliv jiný dělal produkty, které byly naprosto novátorské, spojující v sobě moc poezie a procesorů. Se zanícením, díky němuž byla práce s ním obtížná a povznášející zároveň, také vybudoval nejkreativnější firmu na světě a dovedl jí vštípit svůj cit pro design, perfekcionismus a obrazotvornost, díky nimž bude tato firma nejspíš i za desítky let úspěšným spojením umění a technologie.

(Mezititulky HN, redakčně kráceno)