Výsledkem dluhové krize bude světový pořádek diktovaný Čínou, tvrdí britský ekonom

Výsledkem současné dluhové krize ve vyspělých zemích bude podle britského ekonoma Phillipa Coggana zcela nový mezinárodní politický a ekonomický systém.

Jeho povahu si přitom bude diktovat největší světový věřitel, kterým je v současnosti Čína. Coggan to uvedl v rozhovoru s časopisem IMF Survey, který vydává Mezinárodní měnový fond (MMF).

Ekonom v něm připomněl, že i předchozí krize mezinárodního monetárního systému vyústily ve změnu mezinárodních pořádků.

Výsledkem kolapsu zlatého standardu zajišťujícího hodnotu měn ve 30. letech minulého století byla v roce 1944 dohoda z Bretton Woods. Hodnotu měn podle ní určoval vztah dolaru, který zůstal jedinou měnou formálně navázanou na zlato.

Tento systém se ale na počátku 70. let zhroutil a nahradil systém plovoucích směnných kurzů. Nastalé inflační tlaky pak dostaly na starost silné centrální banky. Nyní se ale podle Coggana hroutí i tento systém.

Systém určuje hlavní věřitel

"Jeho kolaps znovu přinese nový světový pořádek. Británie vytvořila původní zlatý standard v okamžiku, kdy byla hlavním světovým věřitelem. Spojené státy určily podobu Bretton Woods. Nový systém, který vznikne, tak vytvoří Čína, jež je největším světovým věřitelem," uvedl.

Coggan, jenž mimo jiné píše do vlivného týdeníku The Economist, své názory přibližuje v nové knize Paper Promises: Debt, Money, and the New World Order (Papírové sliby: Dluh, peníze a nový světový pořádek). Historii v ní pojímá jako bitvu mezi věřiteli a dlužníky.

Věřitelé podle něj během času trvali na zdravých penězích, navázaných například na zlato anebo jiné měny, aby netratili. Dlužníci naopak chtěli pružné peníze. Chtěli, aby jich vznikalo více v čase krize či aby se měnily směnné kurzy, aby mohli snížit hodnotu svých dluhů.

Dnešní zadluženost nemá obdoby

V historii je několik období, kdy výrazně narostly dluhy, říká Coggan. Krize nastaly ve 30. a 70. letech minulého století a nyní. Jejich výsledkem vždy byla změna povahy měnového systému.

Výše současných dluhů přitom podle ekonoma nemá obdoby. Vlády sice v minulosti byly i zadluženější, nyní ale dluh prostupuje celou ekonomikou. Zadlužené jsou i domácnosti, firmy a banky. Ve většině vyspělých zemí tak celková zadluženost činí 300 až 400 procent HDP.

U Irska či Islandu to byl dokonce sedmi- až devítinásobek HDP. "V historii něco takového nemá obdoby," podotkl Coggan.

Důsledkem tak vysokých dluhů podle něj mimo jiné bude, že vlády nebudou schopné splnit své sliby lidem, například v podobě penzí či zdravotní péče. Budoucnost tak přinese bitvy o to, komu zůstane Černý Petr.

Na všechny se nedostane

"Daňoví poplatníci budou bojovat se státními zaměstnanci, mladí se starými, bohatí s chudými. Některé země pak budou bojovat s jinými - ne vojensky, ale slovně - o to, kolik dluhu zaplatí a kolik se jim odpustí," uvedl ekonom.

Příčinu současného stavu vidí v roce 1971, kdy Spojené státy opustily zlatý standard a zmizelo poslední pojítko mezi měnou a kovem. Od té doby svět podle Coggana vstoupil do jedinečné éry, kdy peníze nejsou nijak ukotvené. Není tak nic, co by omezovalo tvorbu dluhů. Minulé systémy přitom taková omezení obsahovaly.

"Peníze se obecně používaly k nákupu aktiv a banky je půjčovaly proti nějakým aktivům," podotkl ekonom.

Nový systém přinesl vysoký nárůst poměru zadluženosti k HDP, prudký nárůst důležitosti finančního sektoru a bezprecedentní zhodnocení trhů. Když se pak v roce 2000 propadl trh s akciemi a centrální banky snížily úrokové sazby, přesunula se spekulativní aktivita na trh s bydlením v USA, řekl Coggan.

Jedním z důvodů podle něj byl všeobecný pocit, že ceny nemovitostí nemohou klesnout, a že tak představují pro investory bezpečná aktiva. V konečném důsledku vznikla bublina, jež stála na počátku nynějších světových finančních potíží.

V současnosti je jejich nejviditelnějším projevem evropská dluhová krize. Podle Coggana nemůže skončit jinak, než že věřitelé ze severní části kontinentu přijdou o peníze, které půjčili problémovému jihu.

"Lidé v severoevropských zemích si to budou muset nakonec připustit. Ale nacházíme se v demokracii snažící se vyřešit, na koho toto utrpení padne. Důležité tak je, kolik toho řečtí voliči vydrží bez revolty. A kolik vydrží němečtí voliči odepisovat dluhů bez revolty?" podotkl ekonom.