Nový plán na záchranu Evropy před dluhy je trojským koněm do "dítěte" Merkelové

Sdílení dluhů v eurozóně na jedné straně nebylo nikdy blíže, na druhé proti němu německá kancléřka Angela Merkelová nikdy nebojovala odhodlaněji.

Evropský parlament učinil krok, kterým vsadil trojského koně společných evropských dluhů přímo do srdce kancléřčiných plánů - do připravované legislativy o rozpočtech.

Do nově chystané normy vtěsnal Evropský parlament ustanovení o založení zvláštního fondu, který bude akumulovat nadměrný dluh zemí eurozóny a umožní jim jeho splacení v dlouhodobém horizontu při mnohem nižších sazbách, než dotčené země nyní platí na trhu.Jeho odkup bude financovat jak jinak než prodejem vlastních dluhopisů.

více k tématu

Čtyři hlavní ekonomické velmoci eurozóny se dohodly na novém „Marshallově plánu“ až za 130 mld. EUR – čtěte ZDE

Merkelová mezi svými: Dokud budu žít, společné ručení za dluhy v EU nebude – čtěte ZDE

Merkelová ukázala nejistotu ohledně plánů Evropy. Euro zamířilo na minima – čtěte ZDE

Návrh v případě, že by úspěšně prošel, zakotví myšlenku ostře odmítanou kancléřkou Merkelovou přímo do rozpočty kontrolující legislativy, jejíž základy se svým týmem právě ona prosadila. Jednání v této věci začala dle zdrojů 11. července a potrvají měsíce.

Návrh má umožnit, spíše rozumějme nakázat, zemím s nadměrným dluhem transfer jeho kritérii nepovolené části, což znamená více než 60 procent HDP (jedno z maastrichtských kritérií), do ERF fondu.

Tento dluh by země musely splatit do 25 let při výrazně nižším úroku, než za jaký si nyní půjčují na trhu. Studie německé rady ekonomických expertů hovoří o 2,5 až 3 procentech na desetiletém dluhu, Německo nyní platí 1,2 %, průměr posledních pěti let pak činí 3,1 %.

Výměnou za domácí rozpočtové úspory a kroky vedoucí k podpoře ekonomického růstu. Dluhy nyní vhodné pro takový krok představují objem zhruba 2,3 bilionu eur.

Mezi stoupence plánu patří belgický ministr financí Guy Verhofstadt, lídr liberální na byznys orientované skupiny v Evropském parlamentu, podle kterého je nejvyšší čas na nový přístup k záchraně měnové oblasti a dluhových nároků v rozsahu bezmála 390 miliard eur vůči postiženým zemím jižního křídla, zejména pak velkým ekonomikám Španělska a Itálie.