Jan Fischer (61)

Vzdělání:
V roce 1974 absolvoval VŠE v Praze, obor statistika a ekonometrie.

Kariéra:
Od počátku své kariéry pracoval ve Federálním statistickém úřadě, zprvu jako referent, později jako ředitel odboru a po pádu komunismu jako jeho místopředseda. V letech 1980 až 1989 byl v KSČ.
Po roce 1992 pracoval v Českém statistickém úřadě, v letech 2003 až 2009 dokonce v jeho čele. Po tři roky - v letech 2000 až 2003 - ale stál mimo úřad i státní služby. Mimo jiné v barvách MMF budoval na Východním Timoru statistickou službu.
V roce 2009 se na 14 měsíců stal předsedou úřednické vlády, a to po pádu Topolánkova kabinetu.
Od roku 2010 byl viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně, kde se zabýval hlavně zahraničními a environmentálními záležitostmi.

Soukromí:
Je podruhé ženatý a má tři děti (Jakuba, Jana a Kateřinu). S druhou ženou Danou žije 24 let.

Nejvážnější kandidát na budoucího českého prezidenta, alespoň podle průzkumů, přijal týdeník Ekonom ve své žižkovské kanceláři. Střízlivá elegance, leštěný nábytek, moderní obrazy. "Máme tu první patro. Celkem 10 místností. Dům patří naší příznivkyni, paní doktorce Dadje Altenburg-Kohlové. Nájem neplatíme, hradíme jen provoz a jsme jí za tuto pomoc vděčni," vysvětluje Jan Fischer, někdejší dlouholetý šéf ČSÚ a v letech 2009 a 2010 čtrnáctiměsíční úřednický premiér.

 

Nic zvláštního na grátis pronájmu nevidí. Podle něho jde o výraz zájmu zámožné česko-německé podnikatelky v oblasti medicíny a štědré mecenášky o to, kdo usedne na Pražském hradě. Přes pomoc, které se mu dostává i od miliardáře Tomáše Chrenka či majitele mediální agentury Médea Jaromíra Soukupa, tvrdí, že zůstává nezávislý nejen na politických stranách, ale i na světě byznysu.

Týdeník Ekonom postupně zpovídá prezidentské kandidáty, Jan Fischer je třetí v pořadí. Již vyšly rozhovory s Milošem Zemanem (viz Ekonom č. 18/2012) a Karlem Schwarzenbergem (viz Ekonom č. 26-27/2012).

Vystudoval jste ekonometrii. Řeknete nám, v jaké kondici je nyní Česká republika?

Na to nemusíte vystudovat tenhle obor, abyste poznali, že v dobré kondici zrovna není.

Pokud jde o dlouhodobé hledisko, tak jsme ale za posledních 20 let prošli docela slušným makroekonomickým vývojem. Jednou věcí však je, kde jsme, a jinou, kde jsme mohli být. Naneštěstí jsme řadou nutných reforem, na rozdíl od Polska, Slovenska i Maďarska, vůbec neprošli. Čím více jsme o nich mluvili, tím méně se dělaly.

Co konkrétně máte na mysli?

Především opatření, která by vedla k vyšší konkurenceschopnosti. Dlouho jsme odkládali i změny penzijního systému, nemáme vyřešenou reformu zdravotnictví a způsob jeho financování. Na počátku jsme u modernizace vzdělávacího systému a financování vědy a výzkumu. To poslední podtrhuji čtyřikrát, protože to má ohromný dopad na ekonomiku.

Kdo vlastně má takové reformy předkládat?

Při přípravě reforem se nelze omezit jen na svět politiky, do té musejí vstoupit zástupci občanské společnosti, odborných kruhů, o reformách se musí vést diskuse. Není ani možné vycházet z toho, že jde o záležitost na jedno volební období. Všichni to sice uznávají, ale nic pro to nedělají, a proto to tak vypadá. Je to i důvod dnešní frustrace.

Zbývá vám ještě 30 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se