EKONOM: Turecké hospodářství se změnilo od posměšku k uznání

Když se Alexander Dubček před dvaceti lety jako polistopadový předseda Federálního shromáždění za své cesty do Ankary pochvalně vyjádřil o turecké ekonomice, vyvolalo to v Praze úsměv ve tváři. Turecké hospodářství totiž bylo po dlouhou dobu synonymem ekonomického a sociálního úpadku, neschopnosti vlády i korupce.

"Ve střední Evropě se o tureckém hospodářství začalo definitivně mluvit od velké finanční krize koncem 19. století, která v Turecku vedla ke státnímu bankrotu," řekl týdeníku Ekonom Petr Kučera z pražského Ústavu Blízkého východu a Afriky. Přezíravý postoj, který vystřídal předchozí strach z nájezdů mocné středověké říše, se datoval se od chvíle, kdy Orient na vojenském poli začal zaostávat za Západem.

Islám místo kapitalismu

Na jedné straně stál dynamický kapitalismus poháněný průmyslovou revolucí, na druhé strnulý feudální systém s marnotratným monarchou, nadvládou staletých tradic a rigidním náboženstvím. V Turecku, tedy v Osmanské říši sahající od Alžírska po Kuvajt a od jižního Slovenska po Jemen, chyběly průmyslové závody, železnice i moderní vysoké školy. Z obavy před šířením nepohodlných názorů byl zakázán knihtisk.

Hospodářství, jehož velikost v 15. a 16. století sultánům záviděli všichni křesťanští panovníci, zůstávalo založeno na drobném zemědělství a řemeslnických dílnách. Istanbulská vláda dokonce podporovala cechovní organizace v potírání technických novinek. Obchod, který po počátečním rozmachu podlomily všemožné zákazy exportu, měli v rukou nikoli muslimové, ale Řekové a Arméni.