EKONOM: A co děti? Mají si kde hrát? Start-up v podání mladých podnikatelek

Kdo jsou lidé, kteří místo jistoty "fleku" ve velké firmě začnou od nuly budovat vlastní podnik? Před sebou mají jen dvě věci. Vizi, jejíž realizace je daleko a v mlze, a práci za nulový plat. Navíc noci beze spánku a milion tušených i netušených překážek. Kdo se do toho pustí? Dobrou odpověď dává skvělý dokument Start-upové děti natočený dvěma mladými pohlednými režisérkami. Vala Hallsdorsdottirová a Sesselja Vilhjalmsdottirová pocházejí - jak jména možná napovídají - z Islandu. První studovala techniku a druhá ekonomii.

Měly to štěstí, že je bankovní a hospodářský kolaps na Islandu v roce 2008 nepřipravil o peníze ani o zaměstnání. Ani jedno totiž neměly. Ale samozřejmě nebylo jednoduché začínat kariéru v zemi, která byla v tom okamžiku naprosto na dně. Žádná "teplá místečka" nebyla k dispozici.

Vala a Sesselja spolu založily firmu a nabídly na trhu deskovou hru. Měla překvapivý úspěch, celý náklad - vyrobený v Číně - se podařilo vyprodat za pět dní. Najednou se podnikání zdálo tak jednoduché! A zřejmě to bylo i důvodem, proč se obě mladé Islanďanky rozhodly natočit film, kterým by zachytily start-upovou mentalitu úspěšných byznysmenů a zároveň další lidi motivovaly.

Minulý týden měl českou premiéru v pražském kině Světozor, celou akci uspořádal smíchovský TechSquare. A záměr vyšel, sál byl nabitý k prasknutí. Proč tvůrkyně zvolily pro film zrovna název Start-upové děti? Nemůže start-up založit třeba čtyřicátník nebo padesátník? "Ale jistě, věk nehraje roli. Jen je těch čtyřicátníků a starších přece jen významně méně. Na rozdíl od dětí, tedy dvacátníků, mají totiž co ztratit," říká Vala Hallsdorsdottirová.

I samotný film vznikal jako start-up

Není bez zajímavosti, že i samotný film vznikl jako start-up. Na začátku byl jen nápad. Obě dívky neměly žádnou filmařskou zkušenost. Ale protože odhodlání bylo velké, do projektu se pustily. Oslovovaly zakladatele úspěšných firem, zejména internetových, a začaly je objíždět s kamerou. Až vlastně "za pochodu" se ji učily ovládat. Projekt nejprve financovaly výhradně z vlastních peněz, získaly i velmi malou evropskou dotaci.

Až když měly rozhovory natočené, zjistily, že dokončení filmu bude ještě poměrně nákladné. A tak vyzkoušely další start-upovou specialitu, totiž získat peníze prostřednictvím crowdfundingového webu Kickstarter. A úspěch se dostavil! Od sympatizantů chtěly 7 tisíc dolarů, podařilo se jim vybrat 23 tisíc. Za tyto peníze financovaly postprodukci.

Z rozhovorů se zhruba 70 podnikateli a manažery jich ve filmu použily asi 15. Například se zakladateli firem jako Vimeo, SoundCloud nebo Dropbox.

Proč zrovna dnes prožíváme cosi jako start-upovou horečku? Do jisté míry je to zásluha technologií. Na rozdíl od 90. let lze teoreticky vybudovat úspěšnou firmu i z centra Evropy. Například kolem aplikace pro mobilní telefony. Tu může vyvinout a nabídnout kdokoli třeba na Islandu nebo v Česku - a mít globální úspěch.

V ekonomicky těžkých časech je rozjíždění vlastního byznysu obtížné, ale paradoxně platí, že to start-upové mentalitě spíše pomáhá. "Dobře jsme to viděly na Islandu po roce 2008. Najednou nebyla místa v zavedených firmách. Mladí lidé měli dvě možnosti: buď něco rozjet sami, nebo nedělat nic," říká Sesselja Vilhjalmsdottirová, sama ekonomka. Natočily film, který je oslavou těch, kdo jsou ochotni vzít život do svých rukou.

V pátek 9. března měl film projekci v Brně, opět za účasti autorek (víc najdete na startupkids.cz). Pro české promítání vznikl i český předfilm, ve kterém na podobné otázky - o tom, proč a jak založili svůj byznys - odpovídají někteří čeští start-upisté jako třeba Tomáš Čupr (Slevomat, Dámejídlo.cz), Zdeněk Cendra (cdn77.com) nebo Damián Brhel (Brand Embassy).