EKONOM: Česko jako montovna dlouhodobě nepřežije, říká ekonom z OECD

Klasické statistiky jsou poměrně přímočaré. Jedno zboží se doveze, druhé vyveze, vše se zapíše do příslušných kolonek a data o zahraničním obchodu jsou na světě. A pak jsou tu nově i statistiky, které sledují pohyb zboží podle jeho přidané hodnoty.

V mezinárodním obchodě na rozdíl od těch běžných odrážejí fakt, že součástí finálních výrobků jsou i nejrůznější materiály, díly a subdodávky z třetích zemí. A aby vznikl konečný produkt, zboží překročí hranice různých států opakovaně.

S novými daty přišla na počátku letošního roku Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světová obchodní organizace (WTO). Nový přístup si vzalo v rámci podpory ekonomické diplomacie za svůj i české ministerstvo zahraničí. To také pozvalo na přednášku pro zástupce českých velvyslanectví Belgičana Koena De Backera, ekonoma Ředitelství pro vědu, technologie a průmysl OECD, který se specializuje právě na statistiky podle přidané hodnoty (viz též Moderní ekonomika).

Dá se říci, že jste tím, kdo myšlenku globálních hodnotových řetězců a měření mezinárodního obchodu podle přidané hodnoty v OECD prosadil?

Je třeba přiznat, že nejde o nic, co bychom vymysleli v OECD. Teorie globálních hodnotových řetězců je známa z literatury už dlouho. Ale je pravda, že my jsme se rozhodli, že se to pokusíme konkrétně změřit, spočítat a zjistit, jaké to má v mezinárodním obchodě důsledky.

Každopádně platí, že jde o nový statistický přístup k tomu, jak pohlížet na mezinárodní obchod a jak ho měřit...

Ano, pokud jde o to, jak ho konkrétně měřit, je ten přístup zcela nový. Běžné statistiky s takovými údaji spíše nepracují a nedívají se na pohyb zboží takto komplexně. Když ale chcete opravdu vědět, jak konkurenceschopná je vaše ekonomika, jak jsou jednotlivé země spolu propojené, tak k tomu slouží právě obchod podle přidané hodnoty.

Poprvé jste tento nový přístup spolu s WTO představili na začátku letošního roku. Dá se říci, že pokud by si jej politici a vlády vzali za vlastní, mohlo by to dramaticky změnit jejich přístup k ekonomice, k podpoře průmyslu, podpoře exportu či k různým ochranářským opatřením?

Když něco změříte, spočítáte, tak to také poznáte a pochopíte. Mnoho politik stále stojí na starých přístupech. Měřit konkurenceschopnost jen podle absolutních čísel exportu nám nic podstatného neříká. Bráno běžnými statistikami, Čína je ohromně konkurenceschopná, vyváží přece spoustu elektroniky.

Když se na to ale podíváte detailněji, zjistíte, že je sice velmi kompetitivní v montáži elektroniky, ale nikoli v její produkci. Čína totiž exportuje výraznou část komponentů s původem v jiných zemích. Vlády tak nyní mohou lépe rozumět tomu, jak světový obchod vypadá. Je to i dobrým základem pro obchodní jednání a debaty o ochranářských opatřeních. Ty totiž také často stojí na chybných údajích a úvahách.

Například?

Třeba diskuse o tom, jak velký je deficit ve vzájemném obchodě mezi Čínou a USA. Když počítáte s přidanou hodnotou, americký deficit rázem klesne o třicet až čtyřicet procent. Nechceme se zbavit starých statistik, jsou i nadále velmi důležité, ukazují nám, kde se zboží vyrábí a kde spotřebovává. Ale v řadě dalších ohledů mohou být zavádějící.

Týká se pohled na import a export přes přidanou hodnotu také odvětví služeb?

To je velmi zajímavé. Na služby to vrhá úplně nové světlo. Obvykle se uvádí, že služby mají podíl na exportu tak pětadvacet třicet procent. Ale existuje zároveň řada ekonomik, kde právě služby vytvářejí až tři čtvrtiny hrubého domácího produktu, třeba ve Spojených státech. A díky pohledu na mezinárodní obchod prizmatem přidané hodnoty se ukazuje, že služby jsou exportovány nikoli čistě jako služby, ale jako nezbytná součást konečného produktu.

My nyní dokážeme komplexně změřit podíl služeb na exportu a ukazuje se, že přidanou hodnotu exportovaného zboží tvoří z padesáti až šedesáti procent právě služby.