Když v šedesátých letech minulého století Nizozemci zprovoznili Groningen, největší ložisko zemního plynu v Evropě, těžba byla natolik vysoká, že domácí trh nestačil a začal se plánovat vývoz do sousedního Německa. Aby se vyplatily investice do tranzitní a distribuční soustavy, bylo nutné dodávky zajistit dlouhodobými smlouvami.
Jaká ale má být cena dodávané suroviny? O co se ve smlouvách opřít, když žádný trh s plynem ještě neexistuje? Protože plyn si nejprve musel získat své odběratele, rozhodlo se, že jeho konečná cena bude odvozena z ceny konkurenčního paliva.
Tím byla tehdy ropa a její deriváty (německé domácnosti například často topily topným olejem). Vztah mezi cenou ropy a zemního plynu byl na světě. Indexace na ceny ropy se pak rozšířila a byla použita i pro ruské dodávky do Evropy.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
