Když v šedesátých letech minulého století Nizozemci zprovoznili Groningen, největší ložisko zemního plynu v Evropě, těžba byla natolik vysoká, že domácí trh nestačil a začal se plánovat vývoz do sousedního Německa. Aby se vyplatily investice do tranzitní a distribuční soustavy, bylo nutné dodávky zajistit dlouhodobými smlouvami.

Jaká ale má být cena dodávané suroviny? O co se ve smlouvách opřít, když žádný trh s plynem ještě neexistuje? Protože plyn si nejprve musel získat své odběratele, rozhodlo se, že jeho konečná cena bude odvozena z ceny konkurenčního paliva.

Tím byla tehdy ropa a její deriváty (německé domácnosti například často topily topným olejem). Vztah mezi cenou ropy a zemního plynu byl na světě. Indexace na ceny ropy se pak rozšířila a byla použita i pro ruské dodávky do Evropy.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se