Firmy se do zaměstnávání lidí s postižením nehrnou. Změnit to chce novela zákona

Kariéra Michala Horáka začala slibně. Nastoupil do banky jako bankovní poradce. Zajímavou profesní budoucnost mu bohužel přetrhla vážná nemoc. Když se po 14 měsících léčby vrátil na své původní místo, banka redukovala pracovní místa, a on o práci přišel.

Ocitl se na úřadu práce a hledal nové uplatnění. Rozeslal přes 600 životopisů, absolvoval na 200 pohovorů, avšak místo odpovídající své kvalifikaci a praxi nenašel. V mnoha společnostech mu práci sice přislíbili, ale potom slib zrušili, jinde ho odmítli s tím, že je příliš kvalifikovaný. Získal pocit, že ho nechtějí, protože se bojí vzít někoho, kdo by mohl časem onemocnět. "Abych zaplatil účty a přežil, bral jsem nekvalifikované práce," říká Michal Horák. Dělal u pásu, pracoval v hypermarketu jako pracovník noční inventury.

Mezitím navštěvoval kurzy profesního sdružení Amelie, které poskytuje psychosociální pomoc lidem s onkologickou diagnózou, a jejich blízkým. "Mají projekt Návrat do práce určený pro lidi po onkologickém onemocnění. Na seminářích jsme si například také zkoušeli, jak si hledat práci, jak vystupovat na pohovoru. Hodně mi to pomohlo psychicky," říká Horák.

Po dvou letech si nakonec sám našel práci, která odpovídá jeho zkušenostem. Na plný úvazek pracuje jako bankovní poradce v německé bance. "Nejvíc mi k získání práce pomohl osobní přístup nadřízeného. Při pohovoru se řešily hlavně mé zkušenosti a odborné znalosti, nikoliv zdravotní stav," říká Horák.

Podle něj totiž není nikterak snadné vyřešit si dilema, zda sdělit, nebo nesdělit zaměstnavateli pravdu o zdravotním stavu. "Je to dvojsečné. Během seminářů v Amelii jsme o tom hodně diskutovali. Když pravdu řeknete, můžete tím zapůsobit na city personalisty, udělat ze sebe chudáčka, ale také se to může vykládat jako využívání handicapu. Myslím, že personalista by měl být i psycholog a umět o tom všem s uchazečem citlivě hovořit," říká Horák.

Předsudky přetrvávají na obou stranách

V České republice je podle Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na 600 tisíc lidí se zdravotním postižením v produktivním věku. Zdálo by se tedy, že naplnit povinnou čtyřprocentní kvótu pro zaměstnávání těchto lidí nemusí být pro firmy až tak velký problém.

Ale je. "Lidé se zdravotním postižením, hlavně s diagnózami, které nejsou viditelné, jako třeba prodělané onkologické onemocnění nebo infarkt, astma, epilepsie nebo roztroušená skleróza a další, se bojí o svém handicapu mluvit a přiznat to v životopise nebo u pohovoru. Zaměstnavatelé o nich proto mnohdy vůbec nevědí nebo, když je mezi uchazeči objeví, se je bojí zaměstnat, že budou dlouhodobě stonat a nebudou tak výkonní jako zdraví kolegové.

A tak volí pohodlnější řešení než se zabývat náborem a zaměstnáváním lidí s postižením - odvody do státního rozpočtu nebo náhradní plnění, což je nákup služeb nebo výrobků od zaměstnavatelů z chráněného trhu práce," říká Hana Potměšilová z Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

"Na našich seminářích radíme osobám s postižením, aby se nebály svůj handicap přiznat, protože pokud firma chce lidi s postižením zaměstnat, tak jim vyjde vstříc. Personalistům zase radíme, aby v inzerátech uváděli, že místo je vhodné pro člověka s postižením, a aby využívali speciální portál, kde se pozice pro postižené inzerují," dodává Potměšilová.

Zaměstnáváním většího počtu lidí s handicapem by přitom mohli zaměstnavatelé jen získat. "Nemuseli by například každoročně odvádět velké částky do státní pokladny za nesplnění povinné kvóty. Kromě toho za každého zaměstnance s postižením mají slevu na dani z příjmu ve výši 18 tisíc korun a za zaměstnance ve 3. stupni invalidity 60 tisíc korun," říká Potměšilová.

Kontrola náhradního plnění od ledna posílí

Od ledna příštího roku má začít platit novela zákona o zaměstnanosti, která upravuje zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. "Jednou z pozitivních změn, které by, myslím, mohly v budoucnu vést k vyšší zaměstnanosti lidí s handicapem, je zpřísnění institutu náhradního plnění.

Zaměstnavatel, který poskytuje náhradní plnění, a zaměstnavatel, který ho odebírá, budou totiž od ledna 2015 zavázáni významnými administrativními kroky a účetními evidencemi, které budou muset odděleně vést a hlásit je úřadu práce. To by mohlo posílit kontrolní mechanismy a zprůhlednit náhradní plnění, které se v minulosti stávalo předmětem různých podvodných praktik. Doufám, že tento administrativní šiml povede k tomu, že si firmy spočítají, že je lépe dát šanci k práci člověku s postižením než platit účetní nebo ekonoma, kteří se administrativě budou cíleně věnovat," říká Potměšilová.

Někteří zaměstnavatelé už chápou, že samotný zákon najednou vše nezmění. Záleží také na ochotě managementu a lidí v dané firmě, zda a jak budou s kolegy se zdravotním postižením spolupracovat. Nezvažují už jen výhodu finančních úlev, ale i fakt, že začleňování lidí s handicapem do pracovních týmů pozitivně ovlivňuje atmosféru ve firmě a mění stereotypní představy o lidech s postižením.

Otevřeno talentům zdravým i méně zdravým

"Když zjistíte o člověku na vozíku nebo o berlích, jaký je vynikající ajťák nebo právník, který vyřeší problémy lépe než někdo zdravý, začnete k němu mít respekt i obdiv. Je to inspirace pro nás zdravé, kteří často brbláme nad malichernostmi," říká Zdeněk Šimek, personální ředitel VZP, kde už rok a půl běží projekt určený pro talentované studenty a absolventy škol, otevřený i mladým lidem se zdravotním postižením. "Spojili jsme tradiční program pro talenty s programem Handicap a ve vzdělávacím projektu se setkávají zdraví i zdravotně postižení studenti. Tato diverzita se nám osvědčuje, má ohromný vliv na kulturu firmy," říká Šimek.

Po tři měsíce si dvacítka studentů na různých pobočkách VZP po celé republice vyzkouší práci ve své odbornosti pod vedením zkušeného vedoucího. "Hledáme talenty mezi studenty s handicapem na univerzitách v každém kraji, zajímají nás především obory jako právo, ekonomika, zdravotnictví, matematika, IT," vysvětluje Šimek.

Ti, kdo se do programu pro talenty přihlásí, procházejí náročným výběrovým řízením. "Neslibujeme jim, že u nás místo dostanou, ale pokud se osvědčí a volné místo se v daném oboru objeví, mají šanci u nás nastoupit." Už 15 účastníků tohoto programu se zdravotním postižením ve VZP uplatnění našlo. "Naší ambicí je obsazovat vhodnými kandidáty z řad vysokoškoláků s postižením i manažerská místa, aby zaměstnávání lidí s handicapem nebylo stereotypně spojováno s pozicemi jako vrátný, recepční apod.," říká Šimek.

Manažeři se učí vést pohovory

V GE Money Bank razí přístup, že každá pozice může být pro uchazeče s handicapem vhodná, vždy záleží na druhu postižení, které má. "Když otevřete naše kariérní stránky, zjistíte, že téměř všechny jsou označovány i symbolem invalidního vozíku, což znamená, že pozice je vhodná i pro lidi s postižením. Tyto pozice také inzerujeme na specializovaných pracovních portálech pro tuto skupinu uchazečů," říká personální manažerka Kateřina Michailidisová.

"Kromě dní volna umožňujeme těmto zaměstnancům i zkrácené pracovní úvazky, možnost práce z domova až 2 dny v týdnu u pozic, kde to provoz umožňuje, nebo jim můžeme nabídnout i program, který pomáhá zpětnému zapracování zaměstnanců po dlouhodobé pracovní neschopnosti," uvádí Michailidisová.

Ve společnosti Siemens zaměstnávají 127 lidí s nějakou formou handicapu, což je podle personální ředitelky Petry Jeřábkové necelá polovina počtu, který požaduje legislativa. "Je velmi důležité, aby vedoucí pracovníci byli na práci s lidmi s postižením vyškoleni. Aby naši manažeři věděli, jak vést pohovor s uchazečem, který trpí nějakým handicapem, případně jak uzpůsobit pracovní místo uchazeči tak, aby bylo v souladu s jeho postižením," uvádí Jeřábková.

V Kooperativě si dali zpracovat analýzu a audit pracovních míst vhodných pro lidi s postižením. "Zvýšit počet lidí s postižením je naše priorita. Pozitivně to mění firemní kulturu. Máme 50 zaměstnanců se zdravotním postižením, kteří pracují na přepážkách, jako pojišťovací poradci, specialisté, v IT apod. Pomáhají nám otevřít oči a vnímat zdravotně postižené lidi jako naprosto běžnou součást života, a to i života pracovního," říká personální ředitel