Sergej Guriev z New Economic School v Moskvě má za to, že v krátkodobém výhledu nižší ceny ropy a plynu Rusko nesrazí do kolen, ale naopak vyprovokují k akci. Zde je jeho zdůvodnění:

Rusku kvůli propadu cen ropy nehrozí okamžité nebezpečí. Jeho ekonomika je na příjmech z této komodity silně závislá, má ale zároveň hodně měnových rezerv a část šoku eliminuje rovněž slábnoucí rubl. Rusko by tak mělo být schopno ustát po dva roky ceny ropy mezi 80 až 90 dolary za barel. V dlouhém období by ale nízké ceny ropy v kombinaci se sankcemi mohly pro Putinovu vládu představovat existenciální hrozbu.

Cena ropy klesla v posledních třech měsících o čtvrtinu a pro ruskou vládu to byl šok. Návrh rozpočtu pro roky 2015 až 2017 počítal s cenami ropy na úrovni 100 dolarů za barel (a růstem ekonomiky o 2,6 % ročně). Už před poklesem cen ropy vláda plánovala zmenšit svůj rezervní fond z 5 % HDP na 3 % HDP.

Tyto rezervy měly posloužit na pokrytí plánovaných deficitů. Většina zdrojů ve státním investičním fondu má přitom směřovat na investice do infrastruktury a na podporu bankám a firmám, na které dolehly sankce.

Ropa a plyn představují asi polovinu rozpočtových příjmů. Pokles cen ropy ze 100 na 80 dolarů za barel odpovídá deficitu ve výši přibližně 2 % HDP. To by běžně nebyl problém, protože Rusko by si půjčilo potřebné finance na mezinárodních trzích.

A ruské banky a firmy vlastněné státem by také byly schopny svůj dluh refinancovat. Nyní je ale situace mnohem složitější a příčinou jsou zmiňované sankce. Neznamená to ovšem, že na konci roku 2017 dojde ruské vládě hotovost.

Nižší cena ropy znamená slabší rubl a nižší kurz pomáhá ekonomice a vládnímu rozpočtu v překonání negativního šoku. Vládní výdaje jsou denominovány v rublech. Pokud by oslabení měny bylo dost silné, rozpočet by nakonec mohl být vyrovnaný i při ceně ropy na úrovni 80 dolarů za barel.

Ani takový vývoj by ale neřešil Putinův největší problém – stagnaci a pravděpodobně i pokles reálných příjmů. Odliv kapitálu bude znamenat nižší investice, a tudíž i menší tempo růstu. Vláda pro příští rok počítala s růstem ekonomiky ve výši 2 procenta, nyní to už je očekávání optimistické. Ještě před poklesem cen ropy konsenzus hovořil o růstu ve výši jednoho procenta, nyní analytici čekají asi 0,5 %.

Centrální banka sice bude bránit vyšší inflaci, ale slabší rubl podkopává kupní sílu domácností. Rusko je čistým dovozcem potravin a spotřebního zboží. Dojde sice k rozsáhlé substituci dovozů, dá se ovšem čekat, že ceny nakonec porostou.

Putinova vláda ještě nikdy nečelila tak tvrdým rozpočtovým mantinelům. Situace nebyla tak vážná ani během krize let 2008 až 2009. Rozpočet tehdy počítal s cenami ropy mezi 40 až 50 dolary za barel, rezervní fond dosahoval výše 20 % HDP.

Není překvapivé, že vládě se v takové situaci podařilo dostat zemi z krize vyššími výdaji. Tentokrát bude volit mezi nižšími výdaji, či zvýšením daní. Snížení výdajů by znamenalo porušení slibů, které dal Putin v roce 2012 voličům. Zvýšení daní by zase představovalo další ránu investicím a růstu HDP.

Vláda každopádně bude hledat cesty, jak utišit voliče, kterým se zhoršuje životní standard. Poslední vývoj jasně ukazuje, co konkrétně udělá: bude přesvědčovat veřejnost, že Rusko je obklíčenou pevností a musí se sjednotit, ať to stojí, co to stojí. Propagandu a politickou represi to zvedne na ještě vyšší úroveň. K tomu se mohou přidat nepředvídatelné kroky na poli zahraniční politiky.