Ježek: Peníze pořád nejsou čisté

„Privatizace byla nevyhnutelná, problém nastal až potom, když začal fungovat akciový trh,“ říká v rozhovoru pro HN jeden z otců kuponové privatizace Tomáš Ježek. Následujících pět let bez dozoru podle něj ponechalo ve společnosti obrovskou skvrnu, že privatizace byla podvod, protože se tam kradlo. „A skvrna je tu v povědomí dodnes.“

HN: Takže to podle vás bylo schválně, to, že nefungoval trh a že se podvádělo?

Já si to čím dál víc myslím. Protože Václav Klaus dozor nechtěl. Nejvíc zkažený byl zákon o investičních společnostech a fondech. Až do května '92 se jelo podle provizorního předpisu, jehož autorem byl Ivan Mikloš (slovenský ekonom a posléze politik), a ten byl v pořádku. A když jej potom Třískové, Klausové, Rudlovčákové (Dušan Tříska, Václav Klaus, Vladimír Rudlovčák) přinesli do Federálního shromáždění, tak z toho zákona vypadl klíčový paragraf, který spočíval v tom, že majetek správce musí být oddělený od majetku Diků (Držitelé investičních kuponů, tedy budoucí potenciální akcionáři).

HN: Bylo to schválně kvůli konkrétním lidem?

Měli v tom prsty všichni. Je zajímavé, že banky majetek oddělený měly, i když nemusely, ty se chovaly excelentně. Ale takoví Kellnerové ne, ty jejich peníze, to jsou nakradené peníze Diků. K jejich cti ovšem musím říct, že si alespoň nekupovali vily a bazény, ale že je dál investovali. Ale pořád ty peníze nejsou čisté.

HN: Jaká je podle vás největší škoda toho záměrného „opomenutí“, tedy kromě té finanční?

Je to strašná škoda. Nechalo to na privatizaci obrovskou skvrnu, že je to švindl, že se tam kradlo. A skvrna je tu v povědomí dodnes.

HN: Proč vlastně tehdy neprobíhala diskuse, že se kapitalismus nedá vytvořit bez morálních hodnot? Nakonec se všechno zredukovalo jen na ekonomiku...

No, on tenkrát v té diskusi dominoval Klaus a ten byl smrtelně proti tomu.

Můj osobní problém byl, že jsem na to měl jen dva roky, to byla strašně krátká doba. Tu Komisi pro cenné papíry jsem pak už dělal z dálky, z pozice poslance, ale už jsem to neměl v rukou. Když se Václav Havel v roce 2003 loučil z prezidentské funkce, ptal se mě, co bych udělal jinak. A já mu řekl, že už bych nikdy nešel do spolupráce s Klausem, nikdy.

HN: Ale vy jste se přece znali dlouho a dobře?

Nikdy jsem nevěřil, že může mít takové úmysly. Znám ho od šesté třídy, naše manželky tlačily kočárky vedle sebe, byli jsme rodinní přátelé, a tak mě nenapadlo vůbec, že tam by bylo něco takového.

HN: Myslíte si, že u něj došlo k nějakému náhlému myšlenkovému přerodu?

Ne, spousta věcí tam byla už dříve. Ale mělo to lokální význam, takto zlé se to stalo až ve chvíli, kdy dopady jeho povahy nabyly celostátních rozměrů.

Velký rozhovor s Tomášem Ježkem a dalšími osobnostmi listopadu 1989 čtěte v pátečním speciálním vydání HN.