"Tatra Kopřivnice mohla být stejně úspěšná jako Škodovka, chybělo nám k tomu čtrnáct dní. Klaus velmi stál o to, abychom ji nestihli prodat Mercedesu. Potřeboval, aby v kuponové privatizaci byly fabriky s renomé," říká o privatizaci Petr Pithart v rozhovoru pro speciál Hospodářských novin k výročí 17. listopadu. Kuponová privatizace podle něj nevedla ke koncentraci kapitálu, ale spíše k roztříštěnosti.
"V Tatře to dopadlo tak, že se tam vystřídalo několik vlastníků, jeden třeba tvrdil, že bude Tatru řídit faxem z USA. No a když byla Tatrovka úplně na dně, tak se rozhodlo, že Kopřivnice udělí čestné občanství Klausovi. Kdybych byl Klausem, tak Kopřivnici obcházím obloukem po polních cestách. On sebral Tatrovce možnost stát se kvetoucím podnikem. Vyhrál nad námi heslem 'nevyprodáme zemi cizincům'. Jenže nic takového jsme udělat nechtěli. Do smluv jsme zakotvovali, že nevzniknou žádné montovny," říká Pithart.
Petr Pithart se narodil 2. ledna roku 1941 v Kladně. Jeho otec Vilém Pithart byl předválečným členem KSČ, později velvyslancem v Jugoslávii a ve Francii. I jeho syn Petr, věren rodinné tradici, vstoupil v roce 1960 při studiích práva do KSČ. Vystoupil v roce 1968, po invazi vojsk do ČSSR. Je signatářem Charty 77. Vedl historickou samizdatovou edici. Během listopadových událostí působil v Občanském fóru, později byl kooptován do Federálního shromáždění. Od února 1990 do června 1992 byl předsedou české vlády. Mezi své největší politické úspěchy počítá prodej boleslavské Škodovky Volkswagenu. Člen KDU-ČSL byl šestnáct let senátorem, šest let předsedou Senátu. V současnosti přednáší na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Za největší chybu začátku 90. let považuje rychlé rozdělení Československa, které neměly skoro žádné politické strany v programech. Další velké rozhovory naleznete zde.
HN: Kde jste byl 17. listopadu 1989?
Na evangelické bohoslovecké fakultě, pozvali mě studenti. Tam byla StB úplně nastěhovaná, a oni mně řekli, pane doktore, doufám, že půjdete s námi. A já jsem na to nebyl připraven, ale odpověděl jsem, myslím, docela dobře. Řekl jsem jim: "Já tam nepůjdu. Heleďte, my jsme to už tolikrát zkoušeli, a nic. Zkuste to jednou vy. Když tam budeme my, zase se řekne, no jo, zase ty disidenti."
Ani Havel tam tenkrát nebyl, i když asi jen proto, aby se vyhnul zatčení. Ale pak jsem zjistil, že nás bylo víc, kteří si řekli, ať je to v jejich režii. Vědomě jsem se té akce neúčastnil. Uvědomil jsem si, že to bylo jak v té Erbenově pohádce, kdy ten převozník ta vesla nechá někomu jinému.
Kdyby se spojily česká a slovenská vláda proti vládě federální, tak by se možná dalo něco dělat, ale Slováci tehdy neměli žádné makroekonomy.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
